Manželky Karla IV.

Blanka z Valois (1316-1.8.1348)
Blanka, původně křtěná jako Markéta, byla dcerou hraběte Karla z Valois a Mahaut de Chatillon.
Blanka vyrůstala na francouzském dvoře. Zde na ní měla vliv druhá manželka francouzského krále Karla IV. Krásného a také Marie, mladší sestra českého krále Jana Lucemburského. Ten sem roku 1323 nechává přivézt na vychování svého syna Václava, biřmovaného Karla (později Karla IV.).
Ještě téhož roku je Karel s Blankou sezdán. Po sňatku zůstává do 1330 na francouzském královském dvoře. V letech 1330 – 1334 se jejich cesty rozcházejí. Blanka žije několik roků v Lucembursku nebo Henegavsku. Karel se účastní lucemburských výbojů v severní Itálii a v Lombardii. V červnu r. 1334 se manželé setkají v Praze. Zde se Karel, určený otcem za správce českých zemí, snaží obnovit postavení královského majestátu a všeho, co s ním souvisí. Blanka z Valois se brzy sžívá s českým prostředím. Teprve po příjezdu do Čech se začíná učit česky a německy. Po boku svého muže žije více méně v ústraní
a veřejného života se nezúčastňuje. Po smrti Jana Lucemburského je Blanka z Valois 2. září 1347 korunována jako česká královna. O necelý rok později 1. srpna 1348 však po krátké nemoci umírá. Smrt Blanky na Karla hluboce zapůsobí. I když byl sňatek s milovanou Blankou původně politickým tahem, jehož výhodnost pro Karla vzrostala ještě poté, co ve Francii rokem roku 1328 vymřela hlavní větev Kapetovců a králem se stává první příslušník poboční větve Valois, Blančin starší bratr Filip VI. Později se jejich vztah změnil v naplněné manželství. V něm mu Blanka povila dvě dcery - starší Markétu (1335-1349), provdanou za uherského krále Ludvíka I., a mladší Kateřinu (1342-1379), provdanou nejprve za Rudolfa IV. Habsburského, poté za Otu V. Braniborského. Je pohřbena v královské hrobce chrámu sv. Víta v Praze.

Anna Falcká(26.9.1329-2.2.1353)
Anna je dcerou falckého kurfiřta Rudolfa II. a Anny Tyrolské, příslušníků falcké větve rodu Wittelsbachů, přičemž je zároveň blízkou příbuznou bývalého českého krále Jindřicha Korutanského, jenž je prastrýcem z matčiny strany.
O Annině dětství se nezachovalo do dnešních dob nic, historie jejího života začíná být známější až poté, co se jako dvacetiletá provdala za Karla IV. Cesta Karla a Anny do manželství nebyla vůbec jednoduchá, protože ještě v únoru 1349 je nevěstin otec na straně římského protikrále Günthera ze Schwarzburgu. Sňatek s Annou Falckou byl pro Karla IV. vynikajícím diplomatickým tahem, kterým se mu podařilo rozvrátit řady protivníků, jelikož mnozí z nich patřili mezi Annino příbuzenstvo, v římsko-německé říši. Tímto si Karel zároveň zavazuje celý rod Wittelsbachů, který byl od roku 1346 v papežské klatbě a díky svatbě jim vymůže všeobecný dispens. Sňatek se koná v polovině března roku 1349 a ještě téhož roku začátkem listopadu je Anna Falcká, v té době už v pokročilém stupni těhotenství, korunována na českou královnu. V lednu roku 1350 dá Anna Karlovi následníka trůnu, malého syna Václava. Ale hned v příštím roce, v prosinci, ani ne dvouletý Václav umírá. V následujícím roce 2. února zemřela v Praze také Anna Falcká ve věku svých nedožitých čtyřiadvaceti let. Je pohřbena v chrámu sv. Víta v Praze. Karel IV. se tak ve svých necelých sedmatřiceti letech již podruhé stává vdovcem.

Anna Svídnická(1339-11.7.1362)
Anna je dcerou svídnického vévody Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny. Když jsou Anně čtyři roky, umírá jí otec a společně s matkou se stěhuje ke svému strýci, uherskému králi Ludvíku I., na jeho královský dvůr do Budína.
O panství jejího otce, které se rozkládá ve Svídnicku, Javorsku a části Lužice se stará Jindřichův bratr Boleslav II. Když se pak koncem čtyřicátých let 14. století stává jasným faktem, že Boleslavovi II. neporodí manželka Anežka Habsburská následníka, stává se budoucí dědičkou svídnického panství neteř Anna. Tato skutečnost přivádí Karla IV. na myšlenku, že by sezdal mladičkou Annu a svého syna Václava. Ten však ve svých necelých dvou letech umírá a když pak umře i jeho manželka Anna Falcká, vezme si rok poté Annu Svídnickou sám. Anně je přitom jen čtrnáct let a je o celých třiadvacet let mladší než on. Předsvatební jednání jsou završena počátkem března roku 1353 na dvoře ve Vídni za přítomnosti téměř všech evropských panovníků Karlovy doby, kromě hostitele rakouského vévody Albrechta II. je přítomen i Karel IV., jeho bratr Jan Jindřich Lucemburský, uherský král Ludvík I., pět říšských kurfiřtů, dva slezští vévodové a vyslanci polského krále a benátského dóžete. Následně pak Karel IV. a Anna Falcká 27. května 1353 uzavřely v Budíně sňatek. Poté však manželé žily více než rok odděleně. Karel se vrátil ke svým vladařským povinnostem a Anna ke své matce. Účastnila se pouze své korunovace českou královnou 28. července 1353 a korunovace na královnu římskou 9. února 1354.
Od roku 1355 spolu manželé začínají žít, podnikají římskou jízdu a Anna Svídnická je v dubnu korunována na římskou císařovnu. Roku 1358 přichází na svět první dítě Anny a Karla, dcera Eliška (1358-1373), která byla provdána za Albrechta III. Habsburského, později syn Václav budoucí následník trůnu
(1361-1419), v historii jako Václav IV., jeho první ženou byla Johanna Bavorská, druhou Žofie Bavorská. Roku 1362, 11. července Anna Svídnická umírá během komplikovaného porodu svého třetího dítěte a je pohřbena v královské hrobce chrámu sv. Víta v Praze. Karel IV. se tak ve svých šestačtyřiceti letech stává už po třetí vdovcem.

Eliška Pomořanská(1347-14.2.1392)
Eliška (též Alžběta) je dcera pomořanského vévody Bohuslava V. a polské princezny Alžběty. Od ostatních Karlových manželek se Eliška liší v mnoha věcech. Má urostlou statnou postavu a na svoji dobu má zcela mimořádné tělesné dispozice. Mezi ně patří i, podle pověstí, velká síla, díky které uměla prý lámat meče. Dalším výrazným rozdílem mezi ní a ostatními Karlovými ženami je její schopnost dát císaři potomstvo. Povila Karlovi šest dětí, což nedokázaly ani všechny předchozí královny dohromady. Sňatek Alžběty Pomořanské a Karla IV., se konal 21. května roku 1363 v polském Krakově za účasti polského, dánského, uherského a kyperského krále a za přítomnosti mnoha evropských i českých šlechticů. V době svatby je Elišce šestnáct let a mezi manželi je věkový rozdíl třicet let. Stejně jako všechny sňatky, i tento byl pouze politickým tahem, jímž Karel IV. rozbíjí protičeskou koalici uherského a polského krále, kteří se proti císaři spojili s Rudolfem IV., rakouským vévodou. Eliška Pomořanská je v Praze 18. června roku 1363 korunována českou královnou, 1. listopadu 1368 je pak v Římě korunována na římskou císařovnu. Spolu s Annou Svídnickou tvoří dvojici českých královen, kterým se této cti dostalo. Eliška je zároveň jedinou královnou, kterou korunoval na císařovnu sám papež, v tomto případě Urban V. Eliška dala Karlu celkem šest dětí, Annu (1366-1394), provdanou za anglického krále Richarda II., syna Zikmunda (1368-1437), jeho ženou byla Alžběta, která si po jeho smrti vzala Rudolfa Habsburského, s nímž měla syna Ladislava Pohrobka, dále měla Eliška Jana Zhořeleckého(1370-1396), který zemřel svobodný, Karla (1372-1373), Markétu (1373-1410), která též zemřela svobodná a Jindřicha(1377-1378). Eliška své děti žárlivě střežila a zvláště Zikmunda, pozdějšího uherského a krátce i českého krále, kterého otevřeně staví proti prvorozenému synu Karla - Václavovi. Po smrti svého muže Karla IV. (roku 1378) se Eliška věnuje pouze dětem a místo první ženy pražského dvora přenechává manželce svého nevlastního syna, krále Václava IV., Žofii Bavorské. Sama velice podporuje, a to jak finančně, tak i politicky svého syna Zikmunda při získávání uherského trůnu. Poslední roky svého života strávila císařovna Eliška Pomořanská ve svých východočeských věnných městech a 14. února roku 1393 pak v Hradci Králové umírá. Eliška přežila Karla o celých patnáct let a je pochována v hrobce českých králů a královen v chrámu sv. Víta v Praze.