Národní obrození - přehled osobností

České národní obrození je proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Cíl - obrana českého národa, čelit germanizaci a
obnovit český jazyk, slovanská vzájemnost – posila národního sebevědomí, zájem o kulturu a dějiny, sběratelská činnost – lidová slovesnost. Průběh – Působením myšlenek osvícenství, hospodářských, společenských a politických změn, vlády Marie Terezie a Josefa II., začal proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci rakouské monarchie. Vůdčí silou národního hnutí byla česká inteligence (vědci, umělci, kněží, učitelé a pod.) Dostalo se jim obrazného pojmenování národní buditelé. Motivaci pro svoji práci hledali v historii, ale i v jiných slovanských národech, hlavně v Rusku. Vzniká tzv. slavistika, nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti. Vedle toho obrozenci kladli důraz na zlepšení všeobecného vzdělání lidových vrstev. Prostředkem vedle škol jim bylo divadlo a vydávání knih. V závěrečném období, zhruba od konce první třetiny 19. století, se na vytváření národního programu podílí i česká literatura.
Periodizace národního obrození
Obranná fáze (80. léta 18. stol. – zač. 19. stol.) - bránění jazyka, jednalo se o období učeneckého zájmu
Ofenzivní fáze (poč. 19. stol. – konec 20. let 19. stol.) - období vlastenecké agitace
Vítězná fáze (30. léta 19. stol. – 50. léta 19. stol.) - období vítězství národního obrození, které se stalo již celonárodním hnutím

Nejvýznamnější osobnosti národního obrození

Josef Dobrovský - český filolog (= studuje daný jazyk spolu s literaturou v něm psanou), historik a zakladatel slavistiky, hlavní představitel tzv. 1. obrozenecké generace, nepsal česky, nevěřil v budoucnost českého jazyka, ale podílel se na záchraně českého jazyka svými filologickými pracemi (Podrobná mluvnice jazyka českého, Německo-český slovník)

Václav Matěj Kramerius - spisovatel a nakladatel, 1789 – Pražské poštovní noviny (1791 byly přejmenovány na Kramériusovy c.k. vlastenecké noviny). 1795 - koupil knihtiskárnu a postupně se vydávání novin rozrostlo v nakladatelství (Česká expedice)

Václav Thám - básník, dramatik a herec, působil v divadle Bouda

Karel Ignác Thám - spisovatel a překladatel, velký vlastenec a bojovník za práva češtiny

Antonín Jaroslav Puchmajer - spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz, jako vůbec první Čech popsal v roce 1819 romštinu

Josef Jungmann - český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel, položil teoretické základy novému vývoji češtiny, hlavní představitel 2. generace obrozenců (Česko-německý slovník)

Václav Kliment Klicpera - spisovatel a dramatik, člen sdružení pražských vlastenců – měli za cíl pozvednout českou literaturu a hrát české hry v Praze. Ve Stavovském divadle hráli odpolední hry

František Palacký - historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze, je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví (Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě)

Pavel Josef Šafařík - spisovatel, historik a jazykovědec slovenského původu, psal však česky

Jan Kollár - básník, jazykovědec, historik a evangelický kněz slovenského původu (báseň Slávy dcera)

František Ladislav Čelakovský - básník, kritik a překladatel

Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben – básníci, spisovatelé poslední fáze národního obrození, svými díly položili základy moderní české literatury

Josef Kajetán Tyl – novinář, dramatik a spisovatel, založil Kajetánské divadlo (Strakonický dudák)