Pražský orloj

Pražský orloj je jednou z nejpozoruhodnějších památek našeho hlavního města. Tato jedinečná a unikátní technická památka je s největší pravděpodobností první ve střední Evropě, kdy byl orloj umístěn zvenku na světské budově. Obdivuhodné je rovněž to, že ve stroji se dodnes dochoval velký počet původních součástek.
Autorem orloje je mistr Hanuš. K tomuto muži se váže legenda o tom, že ho poté, co složitý stroj dokončil, dali radní města pražského oslepit, aby již nikdy nemohl sestavit dílo stejné krásy.
Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut: sv. Petr klíč, sv. Matěj sekeru, sv. Jan kalich, sv. Ondřej kříž ve tvaru X, sv. Filip kříž, sv. Jakub valchu, sv. Pavel knihu, sv. Tomáš kopí, sv. Šimon pilu, sv. Tadeáš desky, sv. Bartoloměj kůži a sv. Barnabáš svitek. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut: sv. Petr klíč, sv. Matěj sekeru, sv. Jan kalich, sv. Ondřej kříž ve tvaru X, sv. Filip kříž, sv. Jakub valchu, sv. Pavel knihu, sv. Tomáš kopí, sv. Šimon pilu, sv. Tadeáš desky, sv. Bartoloměj kůži a sv. Barnabáš svitek.
Za dlouhou dobu svého trvání prošel pražský orloj řadou úprav a změn. Původní staročeský (čtyřiadvacetihodinový) číselník byl po roce 1551 doplněn o německý (dvanáctihodinový) a do středu byla umístěna kovová deska s dvanácti měsíci. V této době byl také orloj pozlacen a zavedeno samočinné otáčení kalendářní desky (do té doby se musela otáčet každý den ručně). Další významná úprava orloje byla uskutečněna roku 1659, kdy byl orloj dozdoben pohyblivými figurami (dvanácti apoštoly, Smrtí s přesýpacími hodinami, Marnivcem prohlížejícím se v zrcadle) a symboly chamtivosti Lakomcem a Turkem. Na generální opravu však nebyly peníze a ani se nenašel schopný hodinář. V polovině šedesátých let 19. století se stroj konečně dočkal opravy. Obnova orloje byla započata z iniciativy Jana Prokeše, který pochopil složitost mechanismu a zkonstruoval funkční model s nabídkou, že orloj sám opraví. Jeho nabídka byla sice zpočátku odmítnuta, ale po vyhlášení veřejné sbírky organizované starostou, která vynesla více než 4 tisíce zlatých, se započalo s demontáží a opravou. Orloj byl opatřen zcela novým časoměrem, kterým se starý stroj pohybuje, a o půlnoci na 1. ledna 1866 slavnostně spuštěn. V témže roce dostal Staroměstský orloj nový spodní ciferník z dílny Josefa Mánesa. Originál kalendářní desky je uložen v Muzeu hl. m. Prahy a na radnici je osazena kopie z roku 1946. V obrazech symbolizujících jednotlivé měsíce jsou zachyceny motivy ze života českého venkova. V posledních dnech II. světové války (v květnu 1945), kdy Němci z Letné ostřelovali město, Staroměstská radnice vyhořela a při jejím požáru byl orloj těžce poškozen. Po válce se radní obrátili na renomovanou hodinářskou firmu o stanovisko, co s orlojem. Ta navrhla těžce poškozený mechanismus vyhodit a vybavit orloj moderním strojem. Jeden pracovník této firmy bez ohledu na stanovisko jejího vedení o své vůli orloj demontoval, opravil a restauroval. Tím tuto unikátní památku zachránil pro budoucí generace.Orloj se postupem doby stal velmi poruchovým, většinou byl mimo provoz a v 80. letech 18. století se dokonce uvažovalo o jeho likvidaci a radnice přemýšlela o tom, že by měl být celý nepotřebný stroj prodán do starého železa. Naštěstí se jednomu z radních podařilo tento návrh zvrátit. Za pomoci znamenitého hvězdáře profesora Antonína Strnada se podařilo uvést stroj do chodu – ten dokázal ale opravit pouze mechanickou část hodin, která pak fungovala až do roku 1824. Astronomický kalendář a vlastní orloj dál čekaly na své zmrtvýchvstání téměř celé další století.
Každý čech by se na orloj mněl alespoň jednou podívat, a pokud sem pojedete i Vy tak si nenechte ujít 12 apoštolů kteří jsou k vidění v každou celou hodinu.