Konstantin a Metoděj

Pomalu se na Velké Moravě šířilo nové náboženství. Lidé opouštěli víru v mnoho božstev a začali věřit v jediného, křesťanského Boha. Bývalí pohané se měnili v křesťany. Křesťanem se stal každý, kdo přijal svátost křtu. Křest byl zvláštní obřad, při kterém se ponořením do vody nebo jen pokropením vodou očistila duše člověka od prohřešků proti novému náboženství. Člověk na sebe také přijal slib, že bude dodržovat křesťanské zásady. Ve větších sídlech si křesťané stavěli dřevěné a někdy i kamenné kostely, aby v nich uctívali svého Boha a obraceli se k němu se svými prosbami. Křesťanskou víru mezi lidmi šířila zvláštní skupina lidí. Byli to kněží, vzdělaní lidé, kteří uměli psát a číst. První kněží pocházeli většinou z Německa. Mluvili jazykem, kterému ve Slovanských zemích nikdo nerozuměl. Proto moravský kníže Rastislav požádal císaře mocné Byzanské říše, aby na Moravu poslal učitele víry -věrozvěsty, kteří by vysvětlovali lidem nové náboženství srozumitelným jazykem. A tak přišli na Moravu dva učení bratři - Konstantin a Metoděj, kteří znali slovanský jazyk. Pocházeli z okolí Soluně v dnešním Řecku, kde se tehdy ještě mluvilo slovanským nářečím srozumitelným lidem žijícím na VM. Důkladně se připravili. Konstantin vymyslel nové slovanské písmo - hlalolici. Za své šíření křesťanství byli oba bratři prohlášeni za svaté.