osídlení a vysídlení šumavy

Před druhou světovou válkou byla česká Šumava zalidněná mnohem více než dnes. Bylo zde více vesnic, práce pro lidi a také mnohem hezčí příroda. V roce 1938 byla odtržena značná část Šumavy a Pošumaví a připojena k Německu. V sousedství Kdyně, Janovic, Sušice a Lhenic vedla protektorátní hranice a města jako Nýrsko, Rejštejn, Vimperk, Prachatice a Volary ležela už za hranicemi. Po válce 1945 došlo vysídlení převážně části celé příhraniční Šumavy od etnických němců. Její značná část, prakticky celé území dnešního Národního parku Šumava, se nacházela v hraničním pásmu a ve vojenském výcvikovém prostoru. Nejvýznamnějšími vojenskými prostory byly Dobrá Voda a Boletce. V pásmu během let 1953 – 1959 zanikla celá řada vesnic a samot, aby opuštěná stavení nemoha uprchlíkům přes hranice poskytovat úkryt. Počet obyvatel se také radikálně snížil. Pro představu jen na Prášilku zaniklo po válce 32 obcí. V samotných Prášilách bylo srovnáno se zemí více než půlka domů, téměř všechny památky byly zničeny, zůstal jen hřbitov a několik málo starousedlíků. V místech jako Knížecí pláně, Bučina nebo Stodůlky dnes najdete jen základy rozbořených staveb. V hraničním pásmu byla zřízená tzv. železná opona. Ta se začala vytvářet už v roce 1948, ale skutečně nerpostupnou se stala až v roce 1952 jako reakce na neustálé útěky lidí přes hranice. Pád železné opony, umožněný pokračujícím rozpadem Sovětského svazu, proběhl v prosinci roku 1989. Na jaře následujícího roku bylo zrušeno hraniční pásmo a na šumavu se začali vracet lidé, zabydlovat se, zakládat rodiny a plodit haldy dětí.