2.světová válka

Proces, který vedl ke vzniku 2.světové války, probíhal zhruba 20 let. Jeho základem byl nerovnoměrný ekonomický a politický vývoj. Fašisté využili na cestě k moci pronikavé zhoršení hospodářské situace Německa. Rafinovanou propagandou se jim podařilo zapůsobit na masy městské moloburžoazie a jiné sociální vrstvy. V době světové krize si dokázala nacistická strana zajistit hlasy více než třetiny německých voličů. Od 4.1.1933 se Adolf Hitler dostal oficiálně k moci. Byla nastolena fašistická diktatura a začaly bezprostřední přípravy na 2.světovou válku.
V březnu 1938 zabrala německá vojska Rakousko. Na podzim téhož roku odtrhlo Německo od Československa na základě Mnichovské dohody jeho pohraniční oblasti a v březnu následujícího roku vyslalo svá vojska do českých zemí a zlikvidovalo Československo jako samostatný stát.

Večer 31.8.1939 vtrhlo Německo do Polska. Tento den se stal začátkem druhé světové války. Dobytí Polska považovali hitlerovci za jednu z etap boje o světovládu. Měli v úmyslu využít jeho území jako strategické nástupiště k útoku na Sovětský svaz.
Dne 27.9.1939 vydal Hitler příkaz, aby se okamžitě přistoupilo k přípravám útoku na západě. Válečný cíl: srazit Anglii na kolena a porazit Francii. 9.4.1940 vtrhly fašisté bez vypovězení války do Dánska a Norska a začali rychle postupovat do vnitrozemí, aniž by naráželi na odpor. Rychlý spád měli i události v Belgii. 10.5.1940 vnikli na její území a za dva dny byla Belgie obsazena.
Dne 25.6.1940 byla dokonce obsazena i Francie. Příčinou porážky byla nepevnost britsko-francouzské koalice, chybná strategie francouzského generálního štábu.
Do poloviny léta 1940 ovládli nacisté země střední a západní Evropy a Norsko. Válečný ekonomický potenciál třetí říše se pronikavě zvětšil a upevnily se její strategické pozice. Dalším cílem války na západě bylo zvítězit nad Anglií. Britové do poloviny srpna 1940 značně posílili svou protileteckou obranu. Hlavní úlohu měla sehrát letecká skupina pověřená ochranou pobřeží a Londýna. Letecká bitva o nadvládu ve vzduchu trvala do 7.9.1940. Německému velení bylo jasné, že pokus o nadvládu ve vzduchu se nezdařil. Proto se fašisté rozhodli pro barbarské bombardování Londýna, a tak donutit Anglii ke kapitulaci. Letecký útok vyvrcholil v dubnu až v květnu roku 1941, třemi hromadnými nálety na Londýn. Od té doby nálety prakticky ustaly, neboť hlavní síly německé luftwaffe se přesunovaly na východ.
Jakmile se fašistické Německo plně přeorientovalo na přípravu války proti Sovětskému svazu, situace Anglie se změnila. Odpadlo nebezpečí invaze a ustaly nálety luftwaffe. Zaměření fašistů na východ zachránilo Anglii před katastrofou.
Vypuknutí války v Evropě nemohlo zůstat bez vlivu na Spojené státy, jež patřily k největším kapitalistickým státům světa. Americká vláda ihned vyhlásila neutralitu, v listopadu 1939 byl kongresem zrušen zákaz vývozu zbraní. Od té chvíle mohly válčící země nakupovat v USA zbraně a munici, ale jen za hotové a s odvozem na vlastních lodích. Toto opatření bylo i přes svou omezenost příznivé pro Velkou Británii i Francii. USA, jež na začátku války vyhlásily svou neutralitu, začaly postupně přecházet do pozice faktického, i když neválčícího spojence Anglie. Politika USA spočívala v tom, aby jim byly zajištěny co nejvýhodnější podmínky pro vstup do války.
Mezitím se agrese fašistického bloku rozšiřovala, což nutně vedlo k zatahování mnoho dalších států světa do války. Symbolem fašistického “nového pořádku“ v Evropě se staly ostnaté dráty koncentračních táborů a kouřící komíny krematorií. V koncentračních táborech platila zásada: vyčerpávající práce při minimálním množství potravin a bez sebemenší lékařské péče. Milióny lidí umíraly na následky hladu, nemocí a vysilující práce. Byl vybudován celý systém nucených prací válečných zajatců a cizích dělníků odvlečených na práci do Německa. Do května 1941 bylo do říše odvlečeno 4 a půl milionu lidí, z toho asi 3 miliony civilních osob.
V neděli 22 června 1941 na úsvitu zasadilo Německo Sovětskému svazu bez vypovězení války (operace Barbarossa) nesmírně silný úder, čímž porušilo smlouvu o neútočení. Hlavní síly nacistických vojsk, jež si udržovala značnou početní i materiální převahu, pokračovaly v polovině července v útoku na leningradském, moskevském a kyjevském směru. První měsíce války byly pro SSSR mimořádně těžké. Nacistická vojska pronikla do velké hloubky sovětského území a vážně ohrozila Moskvu, Leningrad a jiné životně důležité oblasti státu. Obsazením Moskvy se podle hitlerovských plánů mělo stát triumfem strategie bleskové války a nepřemožitelnosti německých zbraní. Díky nepřetržité koncentraci sovětských vojsk byl nepřátelský útok koncem října zastaven. To byl velký úspěch, který svědčil o změnách v poměru sil a vytvoření předpokladů pro definitivní krach nacistické strategie bleskové války. Takový obrat ve vývoji událostí byl nečekaný nejen pro vojáky, ale i pro generály wehrmachtu. Velení se však nevzdalo myšlenky stůj co stůj dobýt Moskvu do příchodu zimy. Nový útok na Moskvu začal 15-18 listopadu. Do Moskvy zbývalo hitlerovským vojskům 25-30 km. Koncem listopadu se útok wehrmachtu dostal do krize. Plán na dobytí Moskvy ztroskotal. Nebyl dobyt ani druhý cíl, Leningrad. Koncem roku 1941 nastaly v průběhu války velké změny. Zhroutily se plány bleskové války proti SSSR, wehrmacht utrpěl těžké ztráty a SSSR přešlo do protiútoku.
Značně se změnila i mezinárodní situace. Do války vstoupily Spojené státy a další země. Tato událost rozšířila dějiště 2 světové války a vedla ke změně mezinárodního poměru sil. Hitlerovské vedení se nechtělo smířit s myšlenkou, že plány bleskové války na východě se zhroutily a hledalo východisko z této složité situace. Mělo v úmyslu přejít dočasně do obrany a současně zahájit přípravy wehrmachtu k dalším útočným operacím.
Počátkem prosince 1941 začal nejintenzivnější boj o Moskvu. Po krátké době se útočné síly německa vyčerpaly a bránící se vojska začaly zasazovat nepříteli protiúdery. 8 prosince vydalo německé velení rozkaz o přechodu do obrany a tím konec plánů o dobytí Moskvy.
Dne 7.12.1941 udeřily japonské ozbrojené síly bez vypovězení války nenadále na hlavní základny USA a Anglie v Tichomoří. 8.12. bylo kongresem schváleno vypovězení války Japonsku.
Nacistické velení pokračovalo v druhé polovině července 1942 v soustřeďování svých sil k útoku na Kavkaz (operace Edelweiss). Důvodem měl být přístup k těžbě ropy a manganové rudy. Tato urputná bitva trvala až do 2 února 1943, kdy zazněly ve Stalingradu poslední výstřely. Bitva na Volze skončila slavným Vítězstvím rudé armády. Stalingradská bitva svým rozsahem, dobou trvání, intenzitou a počtem účastníků neměla ve světových dějinách obdoby. Rozpoutala se na rozloze 100 000 km čtverečních a trvala 200 dnů a nocí. Vojenskopolitické vedení USA a Anglie v západní Evropě urychlovalo přípravy k invazi do severní Francie. Rozsáhlá opatření k přípravě vylodění vojsk na západoevropském pobřeží z Britských ostrovů nebylo možné zcela utajit. Německé velení, již mělo informace o blížící se invazi, jistá opatření k jejímu odražení, avšak nemělo k tomu dostatek sil a prostředků. Hlavní síly a prostředky wehrmachtu se nacházely na sovětsko-německé frontě. Bojeschopnost německých vojsk na západě byla poměrně nízká. V situaci, kdy spojenci byli pánem ve vzduchu, nemohlo německé velení vzhledem k nedostatečnému vybavení svého letectva organizovat účinný letecký průzkum a nedokázalo získat potřebné údaje o nepříteli ani z jiných zpravodajských zdrojů. Proto nebylo s to správně odhadnout místo a přesné datum invaze. Předpokládalo, že spojenci zasadí hlavní úder přes Calaiskou úžinu. Přípravy anglo-amerických vojsk k vylodění v severní Francii se konaly za mimořádně příznivé situace, kdy hlavní pozornost německého velení byla upjata na sovětsko-německou frontu. Podle plánu invaze a další činnosti expedičních sil spojenců ve Francii, který byl známý pod krycím názvem OVERLORD, se měla spojenecká vojska vylodit 80 km úseku Seinského zálivu, do dvacátého dne operace vytvořit v Normandii předmostí (100km široké a 110km hluboké), nahromadit na něm síly a válečný materiál potřebné pro dobytí severozápadní Francie a potom s vojsky vyloděnými v jižní Francii zahájit rozsáhlý útok směrem na východ, k hranicím Německa.
Časně ráno 5.6.1944 vypluly transportní lodi z prostorů naloďování. Měli na palubě 287 000 mužů a do večera dopluly do kontrolního prostoru a odtud zamířily plavebními trasami k Seinskému zálivu. Ráno 6.6. 1944 vstoupily první oddíly námořního výsadku na břeh. I když na mnoha úsecích nešlo vše podle plánu, začaly spojenecké jednotky využívat své početní převahy a husté palby lodního dělostřelectva, vytlačovat nepřítele z jeho postavení.
Vzhledem k nepříznivě se vyvíjející se situaci pro wehrmacht na východě i západě se německé velení rozhodlo stáhnout svá vojska z Francie a Belgie k západní hranici Německa. Spojenecké armády překročily 2 září 1944 hranice Belgie a den nato obsadily Brusel. Dne 4.9.vstoupily do Antverp. Na středním úseku fronty vtrhla vojska americké 12 skupiny na území Německa a 21.10. dobyla Cáchy.
Němci ztratily 82 000 vojáků, z toho 13 000 mrtvých. Ačkoli obě strany utrpěly značné ztráty, neměla tato skutečnost pro ně stejné následky. Protože západní spojenci měli obrovské zdroje, byli s to rychle obnovit své síly, kdežto hitlerovské velení nemohlo své ztráty kompenzovat, ale bylo dokonce nuceno své síly na západě oslabovat, aby zachránilo situaci na východě. Vyhnáním okupantů z Francie, Belgie, Lucemburska a Nizozemí se situace Německa ještě více zhoršila. Naproti tomu USA a Anglie mohly využívat velkého množství zdrojů surovin a průmyslového potenciálu.
Dne 19.1.1945 bylo sovětskou armádou osvobozeno tehdejší hlavní město Polska Krakov. Během dalších útoků dobyla sovětská armáda Osvětim, jehož vězňům přinesla svobodu. Naskytl se děsivý obraz mučení a zvěrstev. Jen v tomto táboře zahubili fašisté nejméně 4 miliony občanů z Polska, Francie, Československa, Rumunska a dalších zemí.
V březnu až v dubnu vzplanuly boje za osvobození Československa. 22 dubna osvobodila sovětská vojska Opavu. Do konce dubna bylo osvobozeno Brno. V téže době sovětské velení schválilo plán berlínské operace. Jejím cílem bylo rozdrtit nepřátelské uskupení, které bránilo berlínský směr, dobýt hlavní město a proniknout k Labi a tam se spojit s jednotkami spojenců. Časně ráno 1 května zavlál nad Říšským sněmem rudý prapor. 2 května 1945 Berlín kapituloval. Byla podepsána kapitulace Německa. 8 května byla osvobozena i Praha.
Porážka Německa jako hlavní síly předurčila nevyhnutelnost porážky i jeho nejmocnějšího spojence - Japonska. Do začátku roku 1945 obsadily americké síly řadu ostrovů a zesílily nálety na Japonsko. Americké letectvo bombardovalo základny, města i jiné objekty. Avšak největší oběti si vyžádalo jaderné bombardování japonských měst. Dne 6 srpna byla svrhnuta na Japonsko atomová puma. Nad Hirošimou se vytvořil smrtonosný atomový hřib. Druhou pumu svrhl americký letoun 9 srpna 1945 na město Nagasaki. Dne 2 září 1945 se na palubě americké bitevní lodi Missouri, jež vplula do Tokijského zálivu, konal ceremoniál podepsání aktu o kapitulaci Japonska. Podepsáním aktu o kapitulaci Japonska znamenalo konec druhé světové války.

ZÁVĚR
Genocida, nelítostný teror, násilí a drancování ukázaly nelidskost fašismu. Zlověstné tábory smrti v Osvětimi, Treblince, Buchenwaldu, Dachau, Ravensbrucku a jiné a z povrchu zemského smetená Chatyň, Lidice, Oradour a další města a vesnice zůstanou v paměti národů navždy jako symbol fašistického barbarství.
Vítězství nad německým fašismem bylo událostí obrovského historického významu. Mělo hluboký vliv na celosvětový vývoj a stalo se důležitým mezníkem v osudech všeho lidstva.


Použitá literatura:

William B.Breuer – Knižní klub
Záhady druhé světové války

Václav Peša , Rudolf Dzipanow
Druhá světová válka – stručné dějiny