2 SV.V+Hitler Životopis atd.

2.SV.V.

2.sv.v. začala 1.září 1939 a skončila 8.května 1945. Ve 2.sv.v. zemřelo asi dohromady 55 milionů osob z toho bylo 20 milionů vojáků, 29milionů civilistů a 6milionů židů. V 2.sv.v. byl spáchám atentát na R. Heydricha našimi parašutisty z Anglie, na to doplatili dvě české vesničky - Lidice a Ležáky, v těchto vesnicích byli všichni muži na místě postříleni, ženy a děti byli odvlečeny do koncentračních táborů.

Hitler-Životopis

Hitlerův život v Rakousku
Adolf Hitler se narodil 20. dubna 1889 v Branau na Innu v Rakousku jako syn celního úředníka německého původu Aloise Hitlera a rakouské rolnice Kláry Pölzlové. Na základní škole se učil celkem dobře, na střední škole v některých předmětech vynikal ale jiné ho vůbec nebavily a proto je ignoroval.

Neuznával autority a ze všeho nejvíce nechtěl být jako jeho otec – úředník. Chtěl se stát umělcem. V roce 1907 onemocněl a musel opustit školu.Chtěl se později přihlásit na malířskou školu, ale nepřijali ho.

1907 se Adolf Hitler přestěhoval do Vídně. Po nocích maloval obrazy (toužil stát se malířem), přespával po parcích a jedl v chudinských vývařovnách. Navštěvoval ale opery Richarda Wagnera a mnoho četl a zabýval se o politickými otázkami. V těchto letech se stal jak ostrým protivníkem marxismu, tak i Židů.

Přestěhování do Německa
Adolf Hitler odešel z Vídně do Mnichova v roce 1913 a doufal, že se mu v Německu povede lépe. Oficiálně tvrdil, že odešel aby se vyhnul službě v rakouské armádě. 1914 ale musel k odvodu v Německu. Dokázal ale přesvědčit odvodní komisi a ta ho uznala neschopného služby.

Po vypuknutí první světové války 1914 se však Hitler dobrovolně přihlásil k dělostřeleckému regimentu bavorské armády. V prosinci 1914 obdržel " Železný kříž II. třídy" a v srpnu 1918 "Železný kříž I. třídy", nikdy ale nepovýšil více než na svobodníka.

Po válce se Adolf Hitler dostal k nově vznikající Německé dělnické straně (DAP). Velmi brzy se díky svému řečnickému umění dostal do vedení strany. 24. února 1920 se strana přejmenovala na NSDAP na svém prvním velkém zasedání. Nový program strany obsahuje 25 bodů, mezi jinými zrušení Versailleské smlouvy. Do NSDAP vstupovalo čím dál více lidí mimo jiné také díky Hitlerovým řečnickým schopnostem. Hitler zatím nebyl předsedou strany i když mu to bylo nabízeno.

Na dalším sjezdu přesvědčuje Adolf Hitler další členy strany, že nemá cenu získat moc v parlamentu, ale je potřeba vyvolat revoluci. 1923 se Adolf Hitler za pomoci místních vojenských jednotek pokusil o politický převrat v Bavorsku. Vláda ale vzpouru potlačila NSDAP byla zakázána a Hitler byl odsouzen k pěti letům vězení (byl ale propuštěn na podmínku mnohem dříve). Ve vězení napsal Hitler své stěžejní "dílo", "Mein Kampf" (Můj boj), v němž zveřejnil nacistickou filozofiii a své budoucí expanzní plány. Dílo je plné antisemitismus, rasismus a představy o vůdčí roli.

Hitler změnil názor a dospěl tomu, že k moci je potřeba se dostat legálně. Zákaz NSDAP netrval dlouho a při volbách do Říšského sněmu v roce 1928 dosáhli národní socialisté pouhých 2,6 % hlasů, což bylo 12 křesel ve sněmu. NSDAP byla tehdy malou nevýznamnou stranou. Stoupání vzrůstu (rozvoj strany) začalo vlivem nastupující krize v roce 1929. Nezaměstnanost stoupla na dvojnásobek, hospodářská krize se rozšiřovala v krizi státní. Později Hindenburg (prezident) rozpustil Říšský sněm a stanovil na 14. září 1930 nové volby. NSDAP zvýšila svůj podíl hlasů z 2,6% na 18,3%, což bylo 107 křesel ve sněmu a stala se tak druhou nejsilnější stranou před SPD. NSDAP se tak stala přes noc významnou součástí německé politiky.

V roce 1932 stoupla nezaměstnanost na 38% a také skončilo Hindenburgovo sedmileté úřední období. Hitler proti němu v prezidentských volbách kandidoval, ale byl těsně poražen. Všeho Hitler dosáhl hlavně díky řečnickým obratům (řečníkem byl Hitler brilantním), sliboval lidem nová pracovní místa, posílit hospodářství a navrátit Německu národní slávu a čest, ztracenou po skončení první světové války.

Dne 12. listopadu se Hitler odvážil splnit první slib své politiky. Nechal vystoupit Německo ze Společnosti národů. Avšak po opojení z nadšení roku 1933 následovaly problémy roku 1934. V té době narůstala ostrost kritiky z řad zklamaných aktivistů SA a právě tak zklamaných konzervativců. Pod vlivem vyhrocující se situace se Hitler rozhodl vystoupit proti oběma stranám, a to jak proti SA, tak proti pravé opozici. Třídenním vraždám padlo za oběť 89 osob (Noc dlouhých nožů).

31.ledna roku 1933 se Adolf Hitler stává říšským kancléřem. Po smrti dosavadního prezidenta Paula von Hindenburga v srpnu roku 1934 vyhlásí Hitler konec republiky a prohlásí se vůdcem, führerem, německého národa.
Ve funkci porušuje otevřeně Versailleskou dohodu uzavřenou po první světové válce. Tím nejzávažnějším prohřeškem je znovuvyzbrojování Německa, které začíná v roce 1935 Evropské mocnosti Hitlera zatím tiše ignorují. V roce 1936 anektuje Hitler Porýní a v roce 1938 rodné Rakousko. V „Mnichovské dohodě“ dokonce západní mocnosti dávají souhlas s obsazením českých Sudet. Účastníky Mnichovské dohody byli Hitler, Mussoliny a hlavy vlád Anglie a Francie, Chamberlain a Daladier. Západní mocnosti nezasáhly ani při německé okupaci zbytku Čech.

1939 pak Hitler napadl Polsko. Ani nyní západní mocnosti nezasáhly aniž měly s Polskem podepsány smlouvu o podpoře v případě válečného napadení. Hitler si ještě smlouvou s Ruskem pojistil klid na východě a vyrazil do války na západ.

Druhá světová válka
Druhá světová válka začala když převlečení muži jednotky SS přepadli radiovou stanici poblíž polsko-německé hranice. Všechny pracovníky stanice povraždili a začali vysílat protiněmecké hesla. Toto vysílání Adolfu Hitlerovi postačilo jako záminka k válce.

Západní velmoci až nyní vyhlásily Německu válku na útok se však nezmohla. Polsko Hitler dobyl během několik málo týdnů a Rusové mu v tom z východu vydatně pomáhali. Další fáze války začala až 10. května 1940 kdy německá armáda překročila nizozemské, lucemburské a belgické hranice a vstoupila do Francie. Válka o Francii trvala jen šest měsíců. Hitler měl drtivou převahu na zemi i ve vzduchu. Pro drtivou většinu obyvatel západního světa znamenalo německé vítězství absolutní šok.

Nyní se Hitler pokusil dobýt Británii, ale to se mu nepodařilo. Hlavně díky tomu, že si nedokázal na Brity získat převahu ve vzduchu a na vodě. Naopak postupně Britové rozmetali většinu německého letectva. Nejznámější je mezi červencem a říjnem 1940 „letecká bitva o Británii“. Toto byl první Hitlerův neúspěch ve válce, jinak však zatím všude vítězil a měl pod kontrolou celou Evropu.

Rusko v čele se Stalinem měli sice podepsanou smlouvu o neútočení, ale Stalin si uvědomoval Hitlerovu moc a postupně se chystal na válku. I přesto Hitler roku 1941 lehce vstoupil do Ruska a rychle postupoval. Krátce nato, poté, co japonská vojska napadla americký Pearl Harbor, pak Hitler vyhlásil válku Spojeným státům americkým.

Adof Hitler velel osobně. I přesto, že měl k dispozici skvělé generály zásadní rozhodnutí činil vždy sám. Také rozkaz k masovému vyvražďování židů dál osobně.

Němce v Rusku zastavila zima. Následující rok už němci ztratili drtivou převahu a po bitvě u Stalingradu se vývoj války obrátil a němci už jen ustupovali.

Po porážce u Ei-Alameinu v Africe byla v květnu 1943 nucena německá armáda také zde kapitulovat. Po tomto triumfálním úspěchu spojenců se Hitlerovi začala chvět levá ruka. V roce 1944 se Hitler stává obětí několika neúspěšných pokusů o atentát.

V roce 1945 už spojenci dobyli veškerá území zpět a útočili nyní na samotné srdce Německa – Berlín. Adolf Hitler se rozhodl až do konce války zůstat v Berlíně ve svém bunkru ačkoli byl ve velmi špatném stavu. Trpěl Parkinsonovou nemocí a užíval obrovské množství léků. 30. dubna roku 1945 Hitler spáchal sebevraždu i se svou milenkou Evu Braunovou, kterou si pár dní předtím vzal za ženu. Jejich těla byla spálena pomocí 200 litrů benzínu.
Poznání příčin vzniku silného národně-socialistického hnutí v Německu je první věcí, kterou bychom měli připomenout. Je všeobecně známo, že dvě věci byly zcela zásadní povahy. V politické rovině šlo o bezprecedentní "mírovou" smlouvu z Versailles, která pod vlivem prezidenta Wilsona, jenž se jako první americký prezident poprvé ujal úlohy globálního designera světového řádu, poprvé v historii velkých válečných konfliktů určila, kdo je za válku "odpovědný", tj. vítězové označili poraženého za viníka všeho zla a jali se jej ztrestat.
Adolf Hitler zcela v souladu s míněním řady historiků, kteří označují tento způsob sepsání "mírové" smlouvy za počátek další války, píše: "Nikdo nechtěl slyšet ani rozumět tomu, že Versailles je trapnou ostudou a že tento diktát znamená neslýchané vykořisťování našeho lidu. Zničující činnost marxistů a nepřátelská propaganda zbavovaly lidi rozumu. A tenkrát si člověk nemohl ani stěžovat, neboť vina na naší straně prý byla nezměrná!"

Hitlerjungend

Hitlerjugend, což byla mládežnická organizace, která však byla ke konci války zneužita v boji, který byl už stejně beznadějný. Již v roce 1943 bylo jasné, že válka je pro Třetí říši prohraná. Hitler však stále fanaticky věřil ve vítězství. Zdá se, že nedokázal pochopit jaké gigantické síly celého světa se proti němu postavily. Obrovský průmyslový potenciál Ameriky, vzdor Britů, či nezdolná síla Sovětského svazu. Tento boj musel být doveden až do bezpodmínečné kapitulace Německa. Svobodný svět nemohl dopustit, aby národy Evropy žily v porobě a bezpráví. Válka mimo jiné také znamenala vzestup vědy a techniky, ať se jednalo o rakety či atomovou energii. Znamenala mobilizaci vojenského, průmyslového, vědeckého a lidského potenciálu.

Po záboru pohraničí ČSR 27. října 1938 vylezl nacistický vůdce na střechu bunkru v Šatově, nechal si vysvětlit od svých generálů, jak tu mohli dostat na frak, a prohlásil: "Československo musí zmizet z mapy, což se zakrátko stane!"

K osudnému výroku prý Hitlera vyprovokovaly také nápisy na bunkru, které zde zanechala jeho posádka, když musela po mobilizaci bez boje odejít - NEZAHYNEM - BYLI JSME A BUDEM! a PRAVDA ZVÍTĚZÍ.

Hitler se trochu spletl. Republika sice brzy zmizela, ale na rozdíl od německé Třetí říše jen nakrátko.

Hitler to prohrál už v Šatově

Pohraniční opevnění stavěné před druhou světovou válkou mělo zemi chránit před útočníkem. Že nás neohrožovali jen Němci, je patrné i z opevňování jižního Slovenska.

Šatovský pěchotní srub MJ-S3 s označením Zahrada byl prvním velkým objektem, který se na jižní hranici podařilo dokončit v hrubé stavbě. Další je u Hevlína a u Mikulova; na něm se natáčel jeden z dílů Četnických humoresek věnovaných špionáži v předmnichovské republice.

Žádný z bunkrů ale nebyl vyzbrojen a neměl stálou posádku. Původní plánovanou výzbrojí "Zahrady" měly být dva protitankové kanony ráže 47 mm spřažené s těžkým kulometem, dvě dvojčata těžkých kulometů a šest kulometů lehkých.


Noc dlouhých nožů = Nacht der langen Messer

1. SA
2. Ernst Röhm
3. Noc dlouhých nožů


Ad 1, SA :
• Sturmabteilung neboli úderné oddíly, paramilitární organizace náležící k NSDAP
• U zrodu stál Ernst Röhm a Hermann Göring
• Nosili hnědé košile od toho označení „hnědokošíláci“
• 1920 založil Hitler Ordnertruppen = pořádkové oddíly na jeho ochranu proti sociálním demokratům a komunistům, v roce 1921 je Hitler přejmenoval na SA
• V době zákazu NSDAP 1923-1924 přejmenováno na Frontban
• Organizace Hitlerjugend spadala pod velení SA do roku 1932
• Hesla SA: "Teror musí být zlomen zase jen terorem."
"Veškerá opozice musí být zadupána do země"


Ad 2, Ernst Röhm:
• v 1.sv.válce byl důstojník, po válce se připojil k Freikorps
• Jako jediný si tykal s Hitlerem
• Byl pedofilní homosexuál a každý to věděl, i když NSDAP vystupovala proti homosexuálům
• Věřil v socialistickou revoluci vedenou nacisty (levicové smýšlení)
• Chtěl, aby SA získaly v rámci Reichswehru výlučné postavení a on by byl vrchní velitel
• Stabschef SA

Ad 3, Noc dlouhých nožů

Ernst Rohm, velitel SA, dosahoval ve straně stále vyšších funkcí. Věřil v socialistickou revoluci a chtěl se stát ministrem říšské obrany, aby mohl vybudovat novou říšskou armádu a stanout v jejím čele. Hitler ale nechtěl armádu, kde by většina vojáků byla oddána Rohmovi a ne Vůdci. Bál se, že by ho na cestě k moci mohl Rohm ohrozit. Proto se Hitler přiklonil k stávající armádě a generálům. Tento postoj dal armádním velitelům najevo 1.4.1934 na plavbě křižníku Deutschland, kde se také zmínil, že by se chtěl stát nástupcem starého prezidenta von Hindenburga. Za podporu velitelů sliboval vyřešit problém s SA.

16.5.1934 to nejvyšší představitelé armády odsouhlasili.
Goring s Himmlerem začali připravovat spiknutí proti Rohmovi.
Počátkem června 1934 se Hitler sešel s Rohmem a 5 hodin spolu diskutovali. Rohm prý chtěl dát vše do pořádku a skoncovat s myšlenkou revoluce. Avšak Hitler byl již s armádou domluvený na odstranění SA a tak hledal záminku.

Příslušníci SA dostali povinně celý červen dovolenou, a Rohm se s Hitlerem domluvil, že se sejdou 30.6. ve Wiessee nedaleko Mnichova.

Hitler musel zasáhnout, neboť začalo kolovat, že Hindenburg chce moc ve státě předat armádě. To by pro nacisty znamenal konec, a proto dal povolat SS a Goringovu vlastní drobnou armádu Landespolizeigruppe General Goring.

V noci na 30. června 1934 dostal Hitler zprávu o údajném „pokusu o puč“, který měl vést Rohm, jenž v té době spal v hotelu Hanslbauer ve Wiessee. Ve 4 ráno přiletěl Hitler do Mnichova a akce začala. Jedním z prvním na řadě byl právě Ernst Rohm, kterého zatkl sám Hitler. Byl dopraven do mnichovského vězení Stadelheim, kde před něj v cele položili na stůl nabitou pistoli. Protože sebevraždu odmítl se slovy: „Pokud mne chce Hitler zabít, tak ať to udělá sám.“, přišli za ním 2.7. do cely brigadeführer SS Theodor Eicke a Sturmbannführer SS Michel Lipert a za výkřiku „Mein Fuhrer“ byl Rohm zastřelen.

Té noci byly zastřeleny zřejmě celé stovky vedoucích SA a dalších odpůrců. Přesně v duchu hesla SA: „Veškerá opozice musí být zadupána do země.“

I když o tom vyšly zcela podrobné zprávy, neprotestoval ani tisk, ani strana, ani církev, což svědčí o tom, že Hitler měl národ v hrsti.

Umírající Hindenburg poslal Hitlerovi telegram: "Kdo se chce zapsat do dějin, musí umět prolít krev."

Do měsíce Himmlerovy SS nahradily SA jako hlavní represivní nástroj nacistické strany.