Velká světová náboženství

Velká světová náboženství
Náboženství
 Označuje projevy lidského vztahu k vyšší, nadlidské moci.
 V různých podobách je součástí kultury od počátků existence lidstva a provází jej v celých dějinách
 Úloha náboženství:
 Cesta, jak pochopit vesmír a lidskou existenci
 Způsob, jak dát životu cíl, význam a smysl
 Způsob, jak se vyrovnat s vlastní smrtelností

 Všem náboženstvím je společné, že užívají soustavy symbolů a kolektivní rituály
 Slovo bůh → ze staroindického Bhaga (jméno boha štědrosti)
 V demokratické společnosti je náboženství svobodnou volbou každého jedince
 Je součástí kulturního bohatství národa, hluboce zakořeněno (tradice, svátky)
 Základní podoby náboženství
 Panteismus (ztotožnění boha s přírodou, bůh je ve všem, co nás obklopuje)
 Polyteismus (mnohobožství, př. Panteon starého Řecka a Říma)
 Monoteismus (uznává jediného boha, př. křesťanství, islám, judaismus)
 Deismus (zastává názor, že bůh stvořil svět, ale dále do něj nezasahuje)
 Animismus (bohové se nevyskytují, často u přírodních národů)
 Vůči náboženství se staví ateismus (neuznává a popírá boží existenci)
 Nauka o bohu → teologie (řec. theos = bůh, logos = slovo, věda)
 Usiluje o rozbor a výklad určité náboženské doktríny
 Vychází z předpokladu, že bůh skutečně existuje
 Vědecké zkoumání → religionistika (lat. religio = náboženství)
 Řadí se mezi společenské vědy
 Vědecké zkoumání, popis, srovnávání jednotlivých náboženství
 Nerozhoduje o tom, zda je náboženství pravdivé
 Dělení podle přístupu ke studiu
o Historická religionistika – dějiny náboženství
o Srovnávací religionistika – porovnává různé náboženské je

Hlavní světová náboženství
 Západní tradice – semitská rodina (založena na tradici proroků, vyznávání jediného boha)
 Křesťanství
 Islám
 Judaismus
 Východní tradice – indická rodina (založena na snaze vysvobodit se z koloběhu životů, do kterých se všechny bytosti opakovaně rodí, víra v duchovní podstatu reality)
 Hinduismus
 Buddhismus

Křesťanství
 Nejrozšířenější
 Monoteistické
 Navazuje na judaismus
 Kořeny na území Izraele, počátek našeho letopočtu
 Učení odvozeno od postavy Ježíše z Nazareta
 kolem roku 30 n. l. působil jako kazatel, reformátor židovství
 od jeho zrození se datuje náš letopočet
 jeho vystupování popouzelo římské autority → zatčen, odsouzen k smrti ukřižováním
 Boží syn, jehož příchod předpověděli již starozákonní proroci
 Třetí den po smrti vstal z mrtvých, vystoupil k Bohu Otci na nebesa
 Svou smrtí vykoupil hříchy člověka (Spasitel, Kristus, Mesiáš)
 Svatá trojice (Bůh Otec, Syn – Ježíš, Duch svatý)
 K Bohu se křesťané obrací prostřednictvím modlitby
 Základní spis – Bible
o Starý zákon (společný pro judaismus)
o Nový zákon (život a působení Ježíše – 4 evangelia, počátky křesťanského hnutí)
 Křesťanem se člověk stává po křtu vodou – symbolické vzkříšení k životu
 Vrcholem křesťanské bohoslužby je přijímání (eucharistie), tělo a krev Ježíše krista (tělo – hostie, chléb,krev – víno)
 Křesťan - věří v posmrtný život, očekává návrat Spasitele, po něm má přijít konec světa a poslední soud
 Církev – označení křesťanského společenství (3 směry – pravoslaví, protestantství, katolictví)
 Po Ježíšově smrti byli křesťané pronásledováni
 Rok 313 n. l. – římský císař Konstantin I. – Milánský edikt – zrovnoprávnění křesťanství s ostatními náboženstvími
 Rok 1054 – církevní rozkol, tzv. velké schizma – způsobeno rozdíly mezi věroukou východní (řeckou) a západní (latinskou) → oddělení východní pravoslavné církve (ortodoxní)
 Pravoslavná církev
o nepřijala papežství
o nesouhlasí se zaváděním latiny do národních bohoslužeb
o učení je uchováváno kromě bible i v tzv. kánonech (pravidla stanovená na církevních sněmech) či spisech církevních Otců
o odlišuje se bohoslužbami a tradicí ikon
 reformace – významný proces v dějinách křesťanství, počátek r. 1517, usiluje o nápravu poměrů v církvi, návrat ke kořenům křesťanství
 reformátoři : Martin Luther (Německo), Jan Kalvín (Švýcarsko)
 kritika – rozpor mezi Biblí a církevní praxí, odpustky (možnost vykoupení z hříchu penězi), zhýralý způsob života duchovenstva
 důsledkem reformace je vznik protestantských církví

Judaismus
 monoteistické náboženství Židů
 přibližný vznik – 2. polovina 2. tisíciletí př. n. l.
 zakladatelé – praotcové Abrahám, Izák a Jákob
 vznik judaismu souvisí s odchodem Židů z egyptského zajetí ve 13. století př. n. l.
 bůh dal tehdy prostřednictvím proroka Mojžíše židovskému národu Zákon – Desatero přikázání Božích, začínají se datovat dějiny Izraele
 osídlení Palestiny, vytvoření židovského království, židovský stát Izrael – založen roku 1948
 diaspora = rozptýlení Židů o celém světě
 základní spis – Tóra (5 knih Mojžíšových) + Proroci + Spisy → Tanach (hebrejská Bible, totéž co Starý zákon)
 výkladem Tanachu se zabývá zejména Talmud tvořený Mišnou a Gemarou
 posvátná stavba – synagoga, židovské poutní místo – Zeď nářků
 nezobrazují Boha
 židovští učitelé – rabíni
 pro odlišnost víry byli pronásledováni, diskriminováni – soustřeďováni v uzavřených částech měst - ghetto, rasová a náboženská nesnášenlivost k židům – antisemitismus, vyvrcholení ve 20. století – holocaust = systematické vyvražďování židů nacisty za 2. světové války (zemřelo 6 milionů Židů)
 židovské rituály:
o mužská obřízka
o specifické svatební a pohřební rituály
o očistné rituální koupele v lázni mikve
o košer kuchyně (vymezení povolených jídel – např. nesmí míchat maso a mléko)
o zvláštní svátky – šabat –den oddechu, chanuka – svátek světel

Islám
 nejmladší monoteistické náboženství
 7. stol. n. l. – založil ho prorok Mohamed z města Mekky
 R. 622 přesídlení Mohameda do Medína – tato událost se nazývá hidžra – současně počátek islámského letopočtu
 Stoupenci islámu – muslimové, věří v Alláha a jeho proroka Mohameda
 Dvě větve:
o ší´ité – považují za legitimní nástupce a islámské vůdce pouze potomky Mohamedovy rodiny, neuznávají Mohamedova nástupce Abú Bakra, tvrdí, že měl vládnout Mohamedův zeť Alí
o sunnité – uznali Abú Bakra
 nejvyšší duchovní autorita islámu je chalífa
 pět základních pilířů islámu:
o vyznávat jediného boha
o modlit se předepsaným způsobem
o dávat almužnu potřebným
o alespoň jednou za život navštívit Mekku
o dodržovat ramadán = postní měsíc, 9. Měsíc muslimského kalendáře, Mohamed prý viděl svoje první zjevení, od východu do západu naprostý půst – ani jídlo ani pití, kouření, žvýkání, sex
 základní náboženská kniha – Korán = veršovaná sbírka božích sdělení, kterou Mohamedovi nadiktoval sám bůh
 posvátná stavba – mešita, ženy nemají přístup
 roste negativní mínění o muslimech – xenofobní a rasistický podtext, souvisí s omezenými právy a svobodami žen – nerovné postavení, také s teroristickými útoky, ke kterým se hlásí radikální muslimové
 džihád – šíření islámské víry
 šaría = islámské právo

Hinduismus
 souhrnný název pro náboženství indické civilizace
 od 2. Tisíciletí př. n. l.
 čerpá z tzv. véd = posvátné spisy, chvalozpěvy a tzv. upanišad = filozoficko – náboženská vyprávění
 polyteistické náboženství – do popředí vystupuje Brahma = bůh, který stvořil svět, dále Višnu, Šiva a bohyně Šakti
 duchovní učitelé = guru
 Sansára = koloběh zrození, smrti a opětovného zrození, uvězněny jsou v něm všechny bytosti, dokud se od něho neoprostí
 Karma = princip, založený na tom, že podle toho, jak se v životě chováme, se zase nějak zrodíme

Buddhismus
 Pochází z Indie, rozšířeno po celé JV Asii
 Zakladatel Siddhártha Gautama (6. - 5. Stol. Př. n. l.) nazýván čestným titulem Buddha (Probuzený)
 Syn bohatého šlechtice, začal žít asketickým způsobem života, při meditaci dosáhl probuzení – nirvány
 Již za jeho života měl spoustu následovníků, po jeho smrti byly principy náboženství sepsány do základních buddhistických spisů – nejstarší kanonický text – Tripitaka (Tři koše rozprav)
 Charakteristická je víra v koloběh životů a snaha vymanit se z něj – dosáhnout nirvány = stav naprostého neulpívání, vyvanutí, oprostění se od jakýchkoliv tužeb, stav blaženosti, klidu
 Ústředním pojmem buddhismu jsou tři klenoty neboli triratna – Buddha(učitel), dharma (zákon) a sangha (obec)

Fundamentalismus = (z latinského fundamentum – základ)ultrakonzervativní hnutí uvnitř daného náboženství, které se vyznačuje doslovným lpěním na náboženské doktríně, doslovný výklad a aplikace do života, termín původně vznikl v prostředí amerického protestantismu, později se začal používat ve spojení s jinými náboženstvími, v dnešní době nejčastěji v kontextu s islámským extremismem
Může docházet k milnému výkladu, fundamentalisté se mohou cítit ospravedlněni konat násilí na lidech, neboť věří, že to konají podle toho, co jim říká svatá kniha. Mnohdy ale dochází k vytržení pasáží z kontextu a jsou chápány milně, jsou překrucovány, tak, jak se to radikální skupině hodí.
Nejznámější je asi islámský fundamentalismus/islamismus, svatá válka, postava Usámy Bin Ládina Al – Káida, Talibán a útoky na WTC jsou příkladem toho, kam až to může zajít.

Příčiny:
 Fanatismus
 Nevzdělanost
 Netolerance k ostatním náboženstvím
 Nesouhlas se západní společností

Důsledky:
 Teroristické akce
 Válečné konflikty