Mravnost a etika, svědomí

Mravnost a etika, svědomí
Etika
 filozofická disciplína, jejímž předmětem je morálka a hodnotící soudy o ní
 Z řeckého éthos = zvyk, obyčej, charakter
 Stanovuje „co má být“
 Snaha udržet všeobecně platné hodnoty společnosti (kulturní úroveň, vzdělanost, svědomí)
 Zkoumá morálku č morálně správné jednání = co usměrňuje lidské chování v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle = snaží se najít společné a obecní základy, na kterých morálka stojí
 Praktická filozofie = zaměřena na lidské jednání
 Dělení
o Individuální = morálka jednotlivce
o Sociální = mravní život a normy různých sociálních skupin a činností = rodina, ekonomika, politika
o Profesní = etika jednotlivých oborů = etika podnikání, novinářská etika, lékařská etika
o Teoretická = filozofické otázky etiky
o Praktická = zabývá se konkrétní situací
 Základní etické pojmy
o Dobro = přináší naplnění, shoda myšlení a jednání se svědomím a mravním řádem
o Zlo = něco, co škodí, zraňuje x někdy může fungovat pozitivně = záleží na úhlu pohledu člověka
 Metafyzické = nedostatek dobra, jeho pnutí nesprávným směrem
 Fyzické = něco konkrétního (katastrofy, nemoci, války…)
 Mravní = člověk páchá vědomě a svobodně (pomsta)
 Pozitivní vzory
o Prostředek etiky
o Máme je kolem sebe, problém dnešní doby = masmédia pozitivní vzory likvidují
 Význam v oblasti vzdělání = poměřování svého chování na základě vědomostí
 Antická etika
o sofisté = relativismus
 obrat zájmu k člověku
 sofistický pohled na etiku
 odmítají existenci absolutní, objektivní pravdu  určuje 1 konkrétní člověk
o Ctnost
 Základní pojem; to nejlepší, čeho je člověk schopen, zaměření k dobru
 4 základní ctnosti = rozumnost, statečnost, zbožnost, spravedlnost
o Sokrates
 ctnost je pravé poznání; kdo ctnost pozná, jedná ctnostně
 existuje svět idejí = objektivní dobro
o Platón
 ctnost je život podle nejvyššího dobra
 máme se držet vyššího dobra
 moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost
o Aristoteles = podstata ctnosti v rozumném životě a dobrém jednání
o Kynici = askeze  odmítání všeho, co je od společnosti
o Stoici = apatheia  život bez vášní
o Epikurejci = hedoné  slast = život bez utrpení = dobré je to co není alespoň špatné
 Křesťanská etika
o Vychází z židovské a antické etiky = vše sjednocuje poselství Ježíše; základ = Desatero
o Odmítá bohatství = zdroj nespravedlnosti ve světě, dobrovolné zřeknutí s majetku
o Z křesťanských zásad formulovány stavovské kodexy nebo i formy výchovy, vedoucí k jejich vštěpování
o Řešení bídy = solidarita, pomoc a láska k bližnímu; idea odpuštění, nenásilí, láska k nepřátelům
o Dodnes ovlivňuje etické myšlenky
o Xenofobní = proti otevřenosti společnosti
o Téma 1. dědičného hříchu  predestinace
 až duchovní otcové = sv.Augustýn
 Moderní etika
o Současné etické myšlení ovlivněno různými moderními koncepcemi
o Hédonistická etika = touha po uspokojení pozitivních pocitů, snaha vyhnout se těm negativním
o Utilitarismus
 utilitás = užitečnost
 mravně dobré je to, co je užitečné pro co největší počet lidí
o Pragmatická etika
 kritériem prospěšnosti je výsledek  o mravnosti rozhodují výsledky jednání
 když je výsledek dobrý, je lhostejné, jakými kroky se k němu došlo
o Etika autonomie
 jsme odpovědni sami sobě, vlastnímu svědomí
 jsme svobodní = pravidla si stanovujeme sami
 „autos nomos“ = sám sebe určující, sám sobě dávající zákony
 Existencialismus
 nejvyšší hodnota = odpovědnost k sobě samému
 J-P.Sarter, A.Camus
 svoboda jedince, Bůh mrtev  neexistuje vyšší bytost dávající pravidla
 Volbou sebe volím druhé (Sartre), Svoboda je poznaná nutnost (Marx)
 Kantova etika
 kategorický imperativ = všeobecně nepodmíněný rozkaz
 princip zrcadla = jak se k ostatním chováme my, tak se chovají k nám
 mravní apriori = existuje v původní podobě, neodvozené
 odkaz na Boha v našich vrozených mravních podstatách
o Etika odpovědnosti
 k naplnění života nestačí naše přesvědčení, ale důležitý je i vztah k druhému
 musíme se na něj ohlížet při formování našich zásad, jestli to bude druhému vyhovovat  věrnost druhému
 naše svoboda má hodnotu ve vztahu k druhým
 M.Buber, E.Lévinas, H.Jonas
 obrat k světu jako takovému, podmínkou morálního jednání je svoboda
 svoboda = možnost volby rozhodování
 svoboda vnější = závislejší na okolí; limitace prostředím
 svoboda vnitřní = svoboda našeho ducha; neomezená, i při vnější nesvobodě
 svoboda od
o pasivní vymezení svobody  něco nás neutlačuje
o co největší prostor pro jednání = liberalismus
 svoboda k = aktivní princip k nějakému činu
Mrav
 obvyklý vzorec chování dané společnosti nebo skupiny ve vzájemných vztazích jejich členů
 funkce = zjednodušuje život, společensky funguje například při pozdravu atd.
 mladí lidé = testování hranic mravů; zkouška toho, kam až můžou zajít = pomáhá k zařazení se do společnosti
 3 způsoby chování
o Konformita
 Přizpůsobení se převažujícím názorům, požadavkům a normám společnosti, ve které člověk žije, a potlačení vlastních projevů
 Logický důsledek socializace
 Zaručení bezkonfliktního fungování společnosti
 Podpora
 velikosti skupin = s velikostí skupiny roste konformita
 shody = přizpůsobení se obecnému názoru
 statusu
o Antikonformita
 Opak konformity
 Zásadovost, nepružnost, nepřizpůsobivost = dělání věcí naschvál naopak
 Častá u mladých lidí = revolta
 Možnost přerodu do deviantního chování
o Nonkonformita
 Střed mezi konformitou a antikonformitou
 Chování neovlivňuje konformita = člověk se chová dle vlastního rozumu, nebere ohled na okolí, ohlíží se jen na vlastní morálku
Morálka
 Vnitřní mravní kodex = na osobní úrovni, otázka svědomí  vnitřní věc (pro každého specifická)
 Soubor principů založených na posuzování dobra a zla, řídí chování lidské společnosti
 Často v konfliktu s davem
 Z latinského mos,mn.č. mores = mrav ve smyslu zvyk, obyčej
 Nemorální jednání = nedodržení/porušení našeho vnitřního mravního kodexu
Svědomí
 Souvisí s morálkou
 V průběhu života se dotváří
 Svoboda a mravní jednání = z části determinováno biologickými, společenskými, sociální zákony
 Výčitka svědomí = čin v opozici ke svědomí projevený v praktickém životě
 Termín použit už Aristotelem  svědomí = vědění, které člověk má a které něco poměřuje
 Antika = schopnost člověka posoudit jednání z více úhlů = božský hlas v nás
 Křesťanství = ozvěna Božího hlasu
 Osvícenství = schopnost neomylně vedoucí k mravnosti (J.J.Rousseau); mravní zákon v nás (I.Kant)
 Dnes = míra morálního jednání, hlas odpovědnosti  svědomí obsahuje vědění  člověk hovoří sám se sebou
 3 úrovně (dle Tomáše Akvinského)
o Automatická = přirozená tendence ke konání dobra, vyvarování se zla  consciencia
o Vštípená = vštípené hodnoty (náboženské/filozofické na svět) = liší se člověk od člověka (každý má jiné hodnoty)  sapiensia
o Praktická = co se stane, když…? = zlo je v nevědomosti, člověk není zlý, ale hloupý = nechápe podstavu věcí  science
 Neostrost svědomí
o Svědomí nabádá/varuje před činem, reguluje záměry člověka = čin nemá etický význam sám od sebe  etický význam má jen záměr
o Svědomí kárá/chválí = po ukončení činu
 Vrah v určitou hodinu číhá na oběť, oběť odejde dříve = vrah je rád, že se nic nestalo  judaismus = je to dobře x křesťanství = špatné, morální odsouzení kvůli záměru
 Řídím auto, někdo spadne pod kola, přejedu ho, mám výčitky svědomí  nesprávné svědomí = nebyl to můj záměr, max. výčitky z výčitek 
 Vzájemná komunikace svědomí = při komunikaci, obchodním jednání lidí  kolektivní svědomí = na určité podněty většina lidí reaguje negativně
Kodex
 Systematický soubor morálních pravidel, principů a norem chování, jimiž se řídí jednání lidí v určité společnosti
 Podle Hejduka: „něco napsaného“
 Nejdříve existovaly nepsané  ke kodifikaci morálních norem došlo tehdy, když se vžily a osvědčily
 V historii existovaly různé morální kodexy = psané i napsané = vyjadřovaly morální požadavky, příkazy a zákazy určitého náboženství, stavu nebo pravidla daní jen určitými zvyklostmi = kodexy týkající se soubojů…
 Známé kodexy
o právní kodexy (Justiniánův kodex)
o samurajský morální kodex (Bušidó)
o literární kodex (Beowulf)
 náboženské kodexy
o Bible = Starý zákon, Nový zákon
o Korán
o Buddhistické texty
 existuje rozdíl mezi Z a V chápáním morálky; Z = bytí je všechno x V = bytí je nic
= různé názory na člověka a na způsob, jak žít:
Z = člověk se snaží zachytit vše, dělá pořádek v tom, co ví = bádání
V = svět má pořádek, snaha vyčistit si hlavu = meditace
o V kodexy = hl téma = plynutí, opakování, zodpovědnost za vlastní život = reinkarnace
o Starý zákon x Nový zákon
 SZ = člověk má mít Boží slovo v srdci (milovat), na čele (uvažovat), a na ruce (konat)  Židé si uvazují kusy Tóry na řemínku na hrudník, čelo, ruku
 NZ = nové pojmy  druhá tvář, druhá míle = povinnost nést náklad římských vojáků 1 míli, po prvním kroku po skončení 1. míle mění pozice = člověk pomáhá dobrovolně, voják už není autoritou, jen pasivně přijímá
o Odpuštění
 SZ = „kdo poslední uvěří, první vstoupí do nebe“ = zavazující odpuštění (zároveň i příkaz)  nabízí odpuštění, ale život bude jiný než dřív a nedá se to změnit
 NZ = vše se počítá od začátku = dlouhý seznam
nelze odpustit provinění x lidství = zločin x Bůh  za tváří 2. člověka je nekonečno (je jiný než já = myšlenky, zážitky)  vidím v něm Boha, má právo na odlišnost; při šikanování mu bereme lidství  dobrá norma, jinak by společnost úplně zkorumpovala  tyto věci se nemají odpouštět