2. Tvoření slov

Obohacování slovní zásoby:
1. tvoření slov:
a) odvozování příponami a předponami
b) skládání slov
c) zkracování
2. spojování slov v sousloví
3. přejímání z cizích jazyků
4. změna slovního významu

1. Tvoření slov:
Nauka o tvoření slov = etymologie
a) odvozování: slova příbuzná – společný základ
slovotvorný základ:
kořen = část slova, které nelze dále rozdělit
kmen = část slova pod oddělení koncovky
přípony:
a) produktivní = běžné pro tvoření nových slov
b) neproduktivní = velice zřídka používané
přechylování: ze slova rodu mužského tvoříme slovo rodu ženského

b) skládání: složeniny:
- vlastní (pravé) = na místě, kde jsou spojeny, dochází ke změně /vodovod, zpravodaj…./
- nevlastní (nepravé) = lze je rozložit na dvě slova beze změny /obranyschopný, sebekritika ../
mezi složkami může být vztah:
- souřadný = složky lze spojit slučovací spojkou /hluchý = hluchý a němý/
- podřadný = jeden člen určuje člen druhý /bělovlasý = mající bílé vlasy/
složenina může vzniknout složením dvou podstatných jmen -> zeměkoule
nebo složením dvou různých slov -> v tomto případě píšeme pomlčku /česko-polský/
Hybridní složeniny = první část podstatného jména je cizího původu, druhá původu domácího / fotosoučástka, autonehoda,…/. Před několika lety byly tyto slova považována za nespisovná, dnes jsou již používány ve spisovné češtině.
c) zkracování: zkracování sousloví -> zkratky
z úsporných důvodů vznikly i zkratková slova /Čedok/

2. Spojování slov v sousloví:
= ustálené spojení slov
Univerbizace – z víceslovného pojmenování vzniká pojmenování jednoslovné:
a) synonymní názvy /písemná práce -> písemka/
b) užití zpodstatnělého přídavného jména /škodná zvěř -> škodná/
c) užití jen řídícího podstatného jména ze sousloví /psací stroj -> stroj/
Multiverbizace – z jednoslovného pojmenování vzniká pojmenování víceslovné. Užití často v publicistickém a odborném stylu / vyměňovat -> provádět výměnu/

3. Přejímání slov z cizích jazyků:
Mnoho slov bylo převzato z latiny a řečtiny. Z italštiny byla přejata slova v hudebním názvoslovím, z francouzštiny v uměleckých oborech atd.

4. Změna slovního významu:
a) zužování
b) rozšiřování
c) zhoršování významu
d) přenášení pojmenování – vzniká přenesený význam /hlava -> lidská část těla x hlava státu/
- metafora = přenesené pojmenování na základě podobnosti předmětu, jevu. Často se užívá v poezii
- metonymie = přenesené pojmenování na základě vnější nebo vnitřní spojitosti /divadlo bouřilo…/
- synekdocha = přenesené pojmenování na základě části jako celku /vrátil se pod střechu -> do domu/