3. Publicistický styl

Projevy publicistického stylu:
mluvené – pořady v rozhlase, televizi
písemné – články v novinách
Široká veřejnost se v nich seznamuje s aktuálními událostmi.
Hromadné sdělovací prostředky: deníky a neodborné časopisy, noviny, televize, rozhlas
Vlastní příspěvky publicistického stylu:
- zprávy – stručné x komentované
- články – objasňují význam událostí
- referát – podrobnější zpráva
- recenze – odborný posudek
Publicisticko-beletristický styl:
- reportáž – autor uvádí čtenáře přímo do prostředí
- interview – rozhovor
- fejeton – témata zpracovávána zábavnou formou
Texty literární:
- básně, romány ..
Zábavné příspěvky:
- anekdoty, křížovky
Odborné články:

Po jazykové a kompoziční stránce se publicistický styl vyznačuje zejména dvěma rysy:
a) ustáleností, automatizací vyjádření:
- hojné užívání ustálených spojení přívlastkových v novinách
- ustálená spojení bývají někdy obrazná
- silně knižní spojení
b) aktualizací vyjádření
- autor volí neobvyklý prostředek nebo užívá prostředku jinak běžně neobvyklém způsobem = v textu čistě spisovném užije výrazu hovorového nebo knižního
- užívá se slov v nezvyklých spojení
- obměna frazeologického spojení
- užití kontrastu
- slovní hříčky
- subjektivní pořádek – citové zabarvení
- užití jemných konstrukcí
- nevlastní předložky

Publicistické slohové útvary:
a) kritika: posuzování, hodnocení. Jejím cílem je působit tak, aby byly odstraněny záporné stránky jevu a aby převládly stránky kladné. Kritické projevy mají různý charakter.
Mezi speciální kritiky patří:
- recenze – posudky vědeckých a uměleckých prací, posudek knihy, filmu…
- glosy – krátké kritické poznámky k aktuálním událostem, někdy založené na ironii
Kritika patří k publicistickým jevům analytickým – je založena na rozboru podstaty hodnoceného jevu
b) reportáž: smíšený útvar, obsahuje prvky odborné i umělecké. Základem reportáže bývá slohový postup popisný, a to statický nebo dějový. Účelem reportáže je vyvolat názornou představu prostředí, zároveň usiluje o zajímavost a přitažlivost
c) interview: rozhovor s významnou osobností. Jádrem rozhovoru jsou odpovědi, otázky bývají stručné
d) fejeton: zobrazuje aktuální téma, v novinách bývá oddělen pod čarou. Autor ukazuje obyčejné věci v novém světle, uplatňuje osobitý pohled na ně, vychází z vlastních zážitků, hraje si se slovy. Základní postup je úvahový, ale může být i vyprávěcí nebo popisný. Ve fejetonu se často vyskytují hovorové prvky
e) esej: ztvárňuje odborné téma uměleckým způsobem. Užívá expresivní a citově zabarvené prostředky. Jedná se o jakousi úvahu zaměřenou k získání čtenáře.