7. Vypravování

Vypravování tvoří podstatnou složku literatury i publicistiky. Dominantním slohovým postupem je postup vyprávěcí, uplatňují se v něm i postup popisný a charakterizační, úvahový, prostě sdělovací.
Základním vyprávěcím postupem je vytváření postupné linie dějové, tzn.jednotlivé děje jsou podávány v tom sledu, ve kterém za sebou následovaly. Některá dějová složka se podává dodatečně – postava se ji dozvěděla později, někdy retrospektivně.
Základní linie může být přerušena vyprávěním vedlejšího příběhu, podrobným popisem prostředí, rozvinutou charakteristikou postavy atd. Takové odbočení od základní linie má retardační účinek, zpomaluje dynamiku vyprávění, zvyšuje napětí.
Syntax vypravování:
a) nevlastní přímá řeč a polopřímá řeč
Nevlastní přímá řeč je přímá řeč bez dvojtečky a uvozovek. Polopřímá řeč není také graficky odlišena, užívá ji mluvnická osoba řeči autorské. Nevlastní přímou řečí a polopřímou řečí se vyjadřují tvz. vnitřní monology postav
b) vypravování se vyznačuje maximální různorodostí vět podle postoje mluvčího. Příznačná je i jednodušší, volnější větná stavba.