11. Úvaha a výklad

A) Úvaha
Úvahový slohový postup a slohový útvar úvaha patří k nejnáročnějším, projevuje se v ní úroveň myšlení, životní zkušenosti a bohatství poznatků autora.
Politická úvaha oficiálního charakteru na aktuální téma umístěna na první straně novin se nazývá = úvodník, kratší hodnotící úvaha o jednotlivých událostech umístěn za úvodníkem je = komentář.
Úvaha je slohový útvar, v němž se autor zamýšlí nad určitým problémem. Na rozdíl od výkladu autor nepoučuje o faktech získaných výzkumem, ale nad fakty se sám zamýšlí a vyvozuje určité obecné závěry. Autor uplatňuje své poznatky, názory a osobní zkušenosti a na jejich základě zaujímá postoj k řešeným otázkám.
Úvaha zpravidla obsahuje hodnocení, postoje a perspektivu, ale není podmínkou, aby obsahovala všechny tři složky.
Úvaha se vyskytuje buď jako samostatný slohový útvar nebo ve spojení s jinými slohovými útvary.
Umělecká díla – úvaha + vypravování
Odborná díla – úvaha + výklad
Kompozice úvahy:
a) úvaha vychází z určitých faktů, ta hodnotí, zaujímá k nim postoje, tvrzení dokazuje a vyvozuje všeobecné platné závěry. Jindy může vyjít z obecně platných tvrzení, ta dokumentuje, dokládá a konkretizuje na příkladech
b) charakter úvahy a její kompozice předurčují její větnou stavbu. V úvaze není nejpodstatnější to, zda se užívá ve složitých souvětí, ale to, zda úvahový proces je logický a zda je vyjádřen jasně, úplně a přesně

B) Výklad
Výklad je jeden ze základních útvarů odborného stylu,má formu písemnou nebo mluvenou. Jeho základní složkou jsou výkladové postupy. Výklad sděluje a objasňuje dosavadní i nové poznatky, objasňuje vznik a vývoj jevů, podává ponaučení.
Kompozice výkladu:
a) metoda induktivní = postupujeme od konkrétních případů k obecnému závěru
b) metoda deduktivní = postupujeme od obecné poučky k objasňování konkrétních případů.
Ve výkladu často používáme definice.