15. Větné vztahy a větné členy

A) Větné vztahy:
1. predikce (přisuzování) = vztah mezi podmětem a přísudkem. Vztah predikce se vyjadřuje tvarovou shodou. Věty, v nichž tento vztah není nazýváme jednočlenné:
a) slovesné – Prší.
b) neslovesné – Vchod.
2. determinace (určování) = vztah mezi členem závislým a řídícím. Vztah determinace se vyjadřuje shodou nebo vazbou tzn. rozvíjející člen musí být v určitém pádě, vyžadovaném členem řídícím
3. koordinace> (souřadnost) = vztah mezi větnými členy na sobě nezávislých, mají ve větě stejnou platnost. V rámci koordinace rozlišujeme významový vztah: slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a důsledkový.

B) Větné členy:
1. podmět = původce děje, 1.pád – podstatné jméno
2. přísudek = vyjadřuje děj, činnost, sloveso
3. předmět = cíl děje, pádové otázky, podstatné jméno, zájmeno, infinitiv
4. příslovečné určení = okolnosti děje, míra – místo – čas – způsob – podmínka – účel – příčina
5. doplněk = vyjadřuje vlastnost nebo stav, který osoba má nebo získává za děje, bývá vyjádřen přídavným jménem nebo podstatným jménem, přechodník bývá často ve větě doplňkem
6. přívlastek = vyjadřuje vlastnost, rozvíjí podstatné jméno, často vyjádřen přídavným jménem, zájmenem, číslovkou nebo podstatným jménem. Přívlastek může být: shodný X neshodný, postupně rozvíjející, volný X těsný