20. Zvuková stránka jazyka

Fonetika = věda zabývající se zvukovou stránkou jazyka
Fonologie = věda zabývající se fomény = zvukové jednotky schopně rozlišit význam slov
Ortofonie = věda, která poučuje, jak se tvoří hlásky
Ortoepie = stanoví pravidla spisovné výslovnosti

Základní složky mluvení:
a) dýchání
b) tvorba hlasu
c) článkování

Soustava českých hlásek:
Hlásky:
a) samohlásky = tóny
b) souhlásky = šumy
- znělé – hlasivky kmitají
- neznělé – bez účasti hlasivek
Souhlásky:
a) párové – odlišují se pouze znělostí (b-p, v-f, d-t …)
b) nepárové – (m, n, j, l, r, ř …)

Zásady spisovné výslovnosti:
„Pravidla spisovné češtiny“ – 2 svazky ; první svazek – výslovnost slov domácích, druhý svazek – výslovnost slov přejatých
„Pravidla českého pravopisu“ – výslovnost slov přejatých v hranatých závorkách

Spodoba znělosti:
- zkouška -> neznělé K, znělé Z -> neznělé S -> celek je neznělé SK
- SH -> vyslovuje se celé nezněle
- dvě stejné souhlásky -> výslovnost splývá ( měkký…) , kde by mohlo dojít k nedorozumění, vyslovujeme zdvojeně (nejjasnější X nejasnější …)
- slova jako dcera, srdce -> zjednodušená výslovnost

Slovní přízvuk:
Přízvuk – stálý, na první slabice
a) hlavní
b) vedlejší – vyskytuje se ve slovech složených (červenomodrý)
Příklonky - nemají vlastní přízvuk, připojují se ke slovům předcházejícím
Předklonky – spojují se se slovem následujícím

Zvuková podoba věty:
Je rozhodující: členění na větné úseky, větný přízvuk, větná melodie
Členění věty na větné úseky:
Větu členíme na větné úseky -> pauzy. Pauzy se nesmí klást nahodile. V psaných projevech jsou zvukové prostředky nahrazeny rozdělovacími znaménky (tečka, čárka…)
Větný přízvuk:
Zesílený na některém slově ve větě. Podle toho,na kterém slově je větný přízvuk umístěn, můžeme usuzovat na další významové souvislosti
Větná melodie:
Změny ve výšce hlasu, intonace
Oznamovací věty – intonace klesá
Tázací věty
– otázka zjišťovací – intonace klesavě stoupavá
- otázka doplňovací – intonace stoupavě klesavá nebo klesavá
Rozkazovací věty – na počátku intonace zvýšena, postupně klesá
Zvolací věty – buď klesavá nebo stoupavě klesavá intonace
Výslovnostní styly:
Zvlášť pečlivá výslovnost – umělecký přednes
Základní výslovnost – veřejné, mluvené projevy
Hovorová výslovnost – velmi běžná
Nespisovná výslovnost – nadměrné zjednodušení, zkracování