Starověk

Starověk (4. Tisíciletí př. n. l. – 6/7 století)

Označuje historické období vzniku a rozvoje prvních civilizací na Středním východě a v oblasti Středomoří

Čína

Vzniká obrázkové písmo (piktogramy), nemají jednotnou abecedu; obsahuje asi 50 tisíc znaků
Kdysi se psalo na krunýře želv, lopatky zvířat, kůru a papír
Objevovala se zde dvě náboženství – Taoismus, Konfucianismus
Mezi nejvýznamnější vynálezy patří – hedvábí, kompas, střelný prach, porcelán
Jednou z nejdůležitějších literárních památek Číny je Kniha písní – jedná se o soubor básní různého námětu

Mezopotámie (dnešní území Iráku)

Vzniká klínové písmo (znaky byly vyrývány rydlem do hlíny, která byla následně vypálena); první kdo použil tento způsob písma, byli Sumerové
Nejstarší památkou je Babylón neboli Brána Boží (Bab-ilu), který byl hlavním městem Mezopotámie
Jeho ruiny ležící na obou březích řeky Eufrat (Purat), na pláních Šinar asi 88 km jižně od Bagdádu

Semitské kmeny (Féničané)

Osídlili krajinu podél pobřeží Syropalestinské oblasti, jedním z nejdůležitějších měst byl Týros
Féničané byli zdatnými obchodníky a kvůli obchodu podnikali dlouhé plavby po moři
V roce 814 př. n. l. založili Kartágo, které se později stává významnou námořní mocností
Údajně vynalezli hláskové písmo (22 hlásek), i když s velkou pravděpodobností jej převzali od některého národa, s kterým obchodovali


Perská říše – Persie (území dnešního Íránu)

Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký
Mezi jejich nejcennější starověkou literární památku náleží Avesta – staroíránský náboženský sborník posvátných spisů zoroastrismu (); obsahuje žánrově rozmanité spisy rozličného původu (modlitby, mýty, texty obsahu právnického, lyrické písně atd.) Jeho součástí jsou hlavně liturgické texty se Zarathuštrovou naukou.
Nejstarší dochovaný rukopis Avesty pochází ze 13. Století – obsah avesty však byl už dlouhou dobu přechováván ústním podáním
Po islámské perzekuci se značná část textu Avesty ztratila, současná verze obsahuje asi jen čtvrtinu původního textu - dochovala se zejména liturgická část.


Ninive, Ur, Uruk

Uruk (dnes Varka) společně s městem Ur měly dominantní postavení
Ninive bylo hlavní město Asýrie, o pověst tohoto města se zasloužili zejména antičtí autoři, kteří jej umisťovali mezi řeky Tigris, a Velký Záb.
Tato města ve starověku spadala pod Mezopotámii
Nejstarší dochovaná literární památka vztahující se k těmto místům je Chamurapiho zákoník – nejstarší dochované psané právo; zahrnoval trestní, majetkové, rodinné a dědické právo – dává nám nahlédnout do složení babylonské společnost, kterou Chamurapi dělí do 3 skupin:

1. skupina Avílové (awilum) Svobodní plnoprávní lidé, byli to ti nejbohatší
2. skupina Muškéni Svobodní, ale bez práv např. vojáci, řemeslníci, zemědělci
3. skupina otroci Nesvobodní, bez práv, byli majetkem svého pána, který si s nimi mohl dělat cokoli


Další zachovanou, avšak uměleckou památko je Epos o Gilgamešovi (původně Bilgames – výhonek stromu mésu tj. strom života) – je to epos z 2. Tisíciletí př. Kr. líčící dobrodružství sumerského krále Gilgameše (existuje několik verzí např. Sumerský, Akkadský, Chetitské atd.)
Děj: vypráví o krutém vládci z města Uruk, kterému je bohy seslán přítel. Společně s ním zažívá mnohá dobrodružství a díky nim se postupem času mění k lepšímu. Jeho přítel však zahyne a vládce si uvědomí smrtelnost člověka, a proto se vydá do světa, aby nalezl nesmrtelnost v podobě květiny. Nezíská ji a vrací se do svého města. Uvědomuje si, že nesmrtelnost spočívá v tom, jak si ho lidé budou pamatovat a co vykonal, a tak nechal kolem města postavit vysoké hradby.


Indie

Indie byla centrem tří civilizací a to civilizace Árjů, dynastie Maurjů a Harappské kultury
V rámci civilizační vlny Árjů sehrává velkou roli náboženství: náboženství véd (1500 – 1000 př. n. l.), upanišad (1000 – 500 př. n. l.) a buddhismu
Védy – jsou rozsáhlým komplexem náboženských textů, které tvoří nejstarší součást sanskrtské literatury a zároveň hinduistických textů; jedná se především o básnické žalmy, lze z nich vyčíst podobu života Árjů.; tato kniha byla psána jedním z nejstarších známých jazyků Sanskrtem - je také někdy označován jako deva-bhäsä (jazyk bohů)
Mezi další významná indická díla patří eposy Mahábhárata a Rámájana.
Mahábhárata – rozsáhlý historický epos o boji následníků rodů kuruovců a pánduovců o královský trůn, jenž se odehrál na bitevním poli Kurukšétra; je rozdělen do 18 knih (parv)
Rámájana – historický epos, jehož autorem je Válmíki Muni. Pojednává o inkarnaci Rámy, jeho skutcích a životě.

Egypt (4 – 3000 let př. n. l.)

Tato civilizace se nacházela v severo-východní Africe, byla soustředěna podél středního až dolního toku řeky Nil.
V jeho vývoji se vyskytlo několik stabilních období, které se nazývá Stará, Střední a Nová říše, která je ovšem přerušena časem nestability, nepokojů a místních válek.
Hlavním městem Egypta za Nové říše bylo starověké město Théby (v egyptštině Veset/Vaset)
S Egyptem velmi úzce souvisí také výroba Papyru; to je psací materiál, sloužící k zápisu textů; pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály jako např. hliněné, kovové, voskované destičky, i když je nikdy zcela nenahradil.
První dochovaný svitek papyru, ovšem nepopsaný, pochází z hrobky velmože Hemaky v Sakkáře z období 1. Dynastie, nejstarší papyry popsané hieroglyfy jsou doloženy z konce 4. a z 5. Dynastie (archiv nalezený v Abúsíru)
Mezi literární díla zahrnujeme:
náboženské texty - nápisy na pyramidách, texty rakví, Knihy mrtvých (představy o posmrtném životě)
mýty – Mýtus o boji Hora a Sutecha
nářky – Esetiny nářky nad mrtvým Usírem
magické texty
hymny


Izrael

Země izraelská v hebrejštině známá jako Erec Jisra’el, byla zasvěcena židovskému lidu prostřednictvím jeho patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba
V této oblasti se také nachází nesvětější místa judaismu; první izraelská království a jiné státní útvary se zde, podle tradičních názorů, vyskytují již od 11. století př. n. l.
Mezi nejznámější a nejrozšířenější knihu patří Bible, jejíž základ lpí právě v Izraeli; dělí se na Starý a Nový zákon
Starý zákon – je delší a starší část Bible; jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. Starý zákon vznikal v průběhu přibližně 1000 let. Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců. Texty Starého zákona procházely mnohdy dlouhým vývojem a v první fázi byly předávány ústně. Je napsán z větší části hebrejsky, některé části spisů aramejsky a v případě deuterokanonických knih řecky. Nejznámější částí Starého zákona je 5 knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium).
Nový zákon – je soubor 27 knih, tvořících druhou část Bible. Jejich obsahem jsou čtyři evangelia o působení a kázání Ježíše z Nazaretu, jeho mučení a vzkříšení. Jednotlivé spisy Nového zákona vznikaly zhruba mezi léty 50 a 150 n. l. – byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor (kánon) ve 2. až 4. století.