Literární útvary

Literární útvary

1. Epika – má děj, časové a příčinné souvislosti; píše se prózou nebo formou poezie
2. Lyrika - je založena na pocitech, náladách a dojmech; nemá děj
- milostná, přírodní, společenská (sociální), reflexivní
3. Drama – střídání dialogů a monologů, určeno k předvádění, může být předváděno poezií i prózou

Epické útvary

a) Malé epické útvary
Bajka - vznikla pravděpodobně v 6. století př. Kr. Za jejího zakladatele je považován Ezop; základem bajky je alegorie, kdy zvířata jednají jako lidé a z tohoto jednání vyplyne nějaké poučení, či kritika chyby, která bývá čtenářovi již známa.

b) Střední epické útvary

Báje (mýty) - příběh, do něhož lidé dávných dob vtiskli své představy o vzniku světa a člověka, o přírodních jevech, o životě pozemském i posmrtném.
Pohádka (báchorka) – krátký fiktivní příběh s nepravděpodobným dějem, ve kterém se objevují fantazijní bytosti jako např. čert, víla, čarodějnice, obr, aj.; původně se jedná o lidový žánr, nejčastěji psaný v próze; o pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit, tyto představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada (nejen autorských) pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a nebyly určeny dětem. Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech.
Druhy pohádky: lidová (jsou sepsané sběrateli např. Božena Němocová); autorská (moderní)
Znaky pohádky: nadpřirozené bytosti, fantastické předměty (sedmimílové boty, kouzelný ubrousek, oslík, aj., magická čísla – 3, 7, 9; shodná úvodní formulace – „Bylo nebylo…“; shodné závěrečné formulace – A žili šťastně až do smrti.“
Pověst - epický útvar lidové slovesnosti. Běžně se vyskytuje prozaicky i poeticky ztvárněna. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti značně dokrášlen, proto ztrácí na věrohodnosti. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou.
Povídka – prozaický útvar, rozsahem kratší než román; Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy. Kořeny sahají do dávných dob vypravěčské tradice, ale za dobu vzniku povídky jako žánru se bere počátek 19. století.
milostná, historická, dobrodružná, fantastická atd.
Novela - prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu; soustřeďuje se na jeden poutavý příběh, který podává dramaticky a sevřeně (bez zbytečného popisu a vedlejších epizod) a končí jej výrazným, často překvapivým závěrem (pointou). Postavy se v novele nevyvíjejí. Tento žánr je typický např. pro umělecký směr novoklasicismus (z konce 19 stol. a prvních dvou desetiletí 20. stol.)

c) Velké epické útvary

Epos (slovo, řeč, vyprávění) – rozsáhlá, veršovaná, prozaická, epická skladba s bohatým dějem (obsahuje několik dějových linií); popisuje obvykle životní příběhy významných osobností, žijících v dávných dobách a jejich výjimečné činy; mnohé vznikaly i po staletí – byly dotvářeny, obměňovány
Román – prozaický epický žánr, smyšlené vyprávění; dlouhý vývoj románu se výrazně projevil na proměnlivosti jeho struktury; uvádí se, že by měl obsahovat minimálně 40 000 slov, ale nejedná se o závazné pravidlo; často rozvíjí příběh několika směry, zachycuje více hlavních postav a mnoho postav vedlejších; Termín román pochází ze středověku, kdy se pojmem „conte roman“ (románské vyprávění) začala v románsky mluvících zemích označovat literární díla psaná v národním jazyce (místo tehdy běžné latiny).

Lyrické útvary

Píseň – útvar, který je psán ve verších a je určen ke zpěvu; spadá pod ÚLS; píseň lze dělit (světská, duchovní, lidová, umělá, strofická, pracovní, milostná)
Elegie - (z řeckého elegos), žalozpěv, skladba charakteristicky zádumčivého až smutného rázu
Óda – (hymnus), oslavná lyrická báseň nebo hudební skladba; jako první byl tento útvar použit ve starověké poezii a měl svou pevnou strukturu. Byl složen ze tří částí: strofy (sloka), antistrofy (viz. epifora)a epódy (závěrečná část antického chóru). Óda oslavuje hrdinu, předmět, osobu, vlast, moudrost, lásku atd. V hudbě se óda objevuje v 16. století, svého nejčastějšího užití doznává v době baroka.
Epigram - krátká satirická báseň (často má jen dva verše), která úsečně sděluje nápad či myšlenku – snaží se například upozornit na nějaký problém.
Epitaf – (z řeckého epitafios – náhrobní nápis), památník vztahující se k zemřelému; epitaf však není náhrobkem, protože se za ním nenachází hrob; většinou se nachází na stěně kostela; setkáme se s ním již od středověku, zejména v období renesance.

Lyricko-epické útvary

Balada – báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem; děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest; balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý dialog. Původní balady jsou lidové; náměty jsou většinou čerpány z legend, kde vystupují hrdinové s nadpřirozenými silami.
 lidové (baroko), umělé (od konce 18. století), sociální (řeší společenské poměry)
Romance – je psána o lásce nejen mezi lidmi ale i k vlasti, národu, atd.; na rozdíl od balad nemá pochmurný, tragický děj
Poéma – rozsáhlá báseň, která v moderní poezii nahradila epos; je rozšířena zejména v ruské romantické literatuře

Dramatické útvary

Tragédie (drama) - (z řečtiny tragóidiá – zpěv kozlů, tragos – kozel, óidé – zpěv), forma dramatu s vážným obsahem, hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě
Komedie – opak tragédie, od komedie se očekává humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedokonalostí; humor spolu se vkusnou komikou jsou základními aspekty tohoto útvaru; problémy hlavního hrdiny se nakonec vyřeší a vše se v dobré obrátí; Komedie vznikla v Athénách (tzv. attická komedie) a ta má tři fáze: Stará komedie (kritika nedostatků v politickém životě), Střední komedie (vyplňuje přestávky, nesouvisí s dějem), Nová komedie (převládají typy a náměty ze všedního života)
Fraška - typ komedie, který v dramatickém ději, zápletce i povaze jednotlivých postav užívá situační nebo karikaturní nadsázku, která mnohdy směřuje k hrubému až obscénnímu dramatickému výrazu.
Činohra – klasická divadelní hra často zobrazující nějaké vážné společenské problémy; nemusí vždy končit tragicky
Melodram – tzv. „černo-bílá“ hra, kde je dobro dobrem absolutním a zlo také nemá žádnou jinou stránku, postrádá hlubší psychologii postav; scénické nebo koncertní dílo, kde je hudba spojená s přednesem dramatického textu
Muzikál – film nebo divadelní představení, ve kterém je výraznou složkou jak herectví, tak i hudba a tanec; muzikál může být zpívaný celý, nebo se v něm střídá zpěv a mluvené slovo. Stejně tak může být muzikál celotanečný, nebo se taneční prvky nachází je v některých částech.
Opera – umělecká forma dramatického představení sloučeného s hudbou; text (libreto) je v opeře zpíván, přičemž jsou herci doprovázeni orchestrem.

Ústní lidová slovesnost

Slovesná díla, která vznikala mezi venkovským a částečně městským obyvatelstvem
Jejím hlavním prostředkem je slovo
Šířila se dávno před vynalezením písma nebo v dobách, kdy byl lid nevzdělaný
Počátky souvisejí se zájmem lidí sdělovat si životní zkušenosti; ÚLS = filozofie národa

Znaky ÚLS:

1. Anonymnost – neznáme prvního autora
2. Ústní tradování
3. Variabilita – proměnlivost
4. Kolektivnost

Útvary ÚLS

Lidová poezie – (píseň) pracovní, milostná, slavnostní,…
Rozpočítadla – nemají logický význam, jsou založeny na rytmické složce jazyka
Říkadla – rytmické texty, které jsou založeny na opakování slov; jsou určeny dětskému posluchači, protože rozvíjí dětskou fantazii
Rčení – ustálené slovní spojení např. Achillova pata, políbila ho múza, jádro pudla, jako solný sloup, okurková sezóna apod.
Pranostika – zachycená lidová moudrost vztahující se ke konkrétním dnům v roce např. „Březen, za kamna vlezem.“ „ Únor bílý, pole sílí.“ „Medardova kápě, 40 dní kape.“ Apod.
Přísloví – ustálený stylizovaný výrok, jenž obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy např. „Lež má krátké nohy.“ Vrána k vráně sedá.“ „Bez práce nejsou koláče.“ „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ Apod.

Epické útvary ÚLS: pověst, pohádka

Drama ÚLS
Lidové drama – odráží charakter doby; nejčastější hry – Pašijové (ukřižování Krista tzn. Velikonoční svátky), Vánoční (narození Ježíše – Vánoce), Loutkové divadlo (loutky)