Literární struktura, básnické prostředky, znaky poezie a členění verše

Literatura

odvozeno od slova litera (písmeno, písmo, znak)
dělí se na: písemnictví (psané památky)
ústní lidová slovesnost (ÚLS)
má funkci: poznávací (vzdělávací)
estetická
výchovná (sociální)

Struktura literárního díla:

1. vrstva tématická – děj, prostředí, postava, idea (myšlenka, poselství)
2. vrstva jazyková – zahrnuje celý národní jazyk (čeština)
3. vrstva kompoziční – (uspořádání textu) – chronologické (postupné), retrospektivní (od konce na začátek), rámcová kompozice (v jediném příběhu vloženo několik dalších příběhů) např. Pohádky tisíce a jedné noci, paralelní kompozice (několik příběhů vedle sebe, můžou se i prolínat)

+ další prostředky: kontrast, gradace (stupňování), opakování motivů, pointa (vtipný nebo nečekaný, náhlý konec, závěr)

Výstavba literárních divadelních her

Expozice – seznámení s místem děje (úvod)
Kolize – první zápletka
Krize - dochází k vyvrcholení konfliktu
Peripetie – zvrat děje
Katastrofa – definitivní řešení (happy and, rezignace)

Typické postupy umělecké literatury

1. Subjektivizace – autor zachycuje svůj vnitřní svět
2. Idealizace – autor vytváří ideální svět př.: Babička (Božena Němcová)
3. Zobecnění – autor vybírá témata, která mají obecnější platnost; tak vzniká literární typ, tj. postava obsahující typické vlastnosti (např. lakomec)

Básnické prostředky

Epiteton – básnický přívlastek, umělecký jazykový prostředek, obrazné pojmenování
Přirovnání – dělí se na to, co přirovnáváme a na to, co charakterizujeme (např. hezká jako princezna, hladový jako vlk)
Figura – je založena na pravidelném seskupování slov a vět, zdůrazňuje myšlenky
Anafora – opakování slov na začátku veršů
Epanastrofa – opakování slova na konci prvního a na začátku druhého verše
Epifora – opakování slov na konci verše
Epizeuxis – opakování slov v jedné větě nebo verši
Aliterace – opakování shodné hlásky na počátku slov
Apostrofa – oslovení, řečnická otázka (oslovení nepřítomné osoby, ideje nebo věci)
Inverze – zaměněný slovosled (např. kachna s peřím zelenavým)

Tropy (nepřímá pojmenování)

Metafora – nepřímé pojmenování na základě vnějších vlastností
Metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřních souvislostí (např. smazat tabuli)
Personifikace – zosobnění (neživá věc dostává vlastnosti živých), (např. řeka zpívá)
Oxymóron – spojení protikladných významů (např. „mrtvé milenky cit“ – Máj – K. H. Mácha)
Ironie – použití opaku toho, co chceme vyjádřit
Sarkasmus – zesílená ironie
Hyperbola – nadsázka, zveličení (záměrné přehánění skutečnosti)
Alegorie – utajení smyslu (jinotaj), hlubší a skrytý význam
Symbol – má blízko k alegorii, konkrétní pojem vyjadřuje něco abstraktního


Znaky poezie

Verš – jeden řádek básně
Sloka – logické seskupení veršů
Refrén – opakovaná část písně nebo básně
Rým – zvuková shoda na konci veršů
 Střídavý A B A B
 Sdružený A A B B
 Obkročný A B B A
 Přerývavý A B C A

Vnitřní členění verše

Stopa – dvou až tří slabičné úseky, které se pravidelně opakují (přízvučná stopa zn. -, nepřízvučná stopa zn. )
Trochej – stopa složená ze dvou slabik -
Daktyl – stopa složená z přízvučné a ze dvou nepřízvučných -
Jamb – dvouslabičná stopa (přízvuk na první slabice) -
Metrum – zápis stop
Volný verš – může se v něm pracovat s rýmem, asonancí (druh rýmu spočívající v pouze samohláskové shodě slov), vynecháváním interpunkce, syntaxí (lingvistická disciplína zabývající se vztahy mezi slovy ve větě, správným tvořením větných konstrukcí a slovosledem), vyskytují se metrické prvky, avšak nebývají v celé básni shodné (náhodné kombinace)


Vědy o literatuře

1. Literární teorie – seznámení s literárními termíny
2. Literární historie – přehled vývoje literatury
3. Literární kritika – hodnotí literární díla