Nové umělecé směry od počátku 20. století

9. maturitní otázka

nové umělecké směry od počátku 20. století


HISTORICKÁ SITUACE

19/20. stol. - už na konci 19. století se v literatuře objevují drobné umělecké směry
- dosavadní rozvoj a vývoj společnosti byl pro mnohé „pohodlný“, ale s koncem 19. a nástupem 20. století se dějí podstatné změny…rozvoj techniky, rychlé životní tempo, konkurenční boj, chaos, růst napětí a neshod
- to vše vnáší do společnosti určitý pesimismus, pocit beznaděje

90. léta - prohloubení politické krize (nedořešen boj za politickou svobodu národa,
(u nás) sociální rozpory)…rozchod kultury s vládnoucí společností = pocity hořkého zklamání a osamocení
- významnou událostí, která poznamenala ovzduší této doby bylo potlačení pokrokové studentské organizace Omladina, tato skupina mladých byla nespokojena s politikou české buržoazie

avantgardní umění
- období vzniku je období 1. světové války
- je etapa ve vývoji moderního umění - předcházející etapou ve vývoji umění byla moderna – ta byla přechodným stádiem mezi tradičním uměním 19. století
- hlásá rozchod se vším, co kdy v životě i v umění platilo – heslem je začít znovu a jinak
- vize nového světa ovládaného stroji
- v tomto umění je použita různorodost a členitost umění
- velice dost experimentují a hledají nové obsahy a formy – inspirace jak novými vědeckými objevy, vynálezy a materiály, tak i životním rytmem, filmem, jazzem, dopravními prostředky, exotikou dalekých krajů

futurismus
- z latinského slova futuro = budoucnost
- vznikl v Itálii a zajímá se o technickou civilizaci (stroje, pohyb, rychlost) – proniká moderní život a obraz světa v pohybu
- za zakladatele je považován Filippo Tommaso Marinetti- obdivoval Prahu
- vychází ze součastnosti a směřuje k budoucnosti
- odmítání minulých kultur a žádné navázání na minulou kulturu
- mají rádi riziko, nebezpečí, použití agresivních prostředků (dostávají se k cíli jen přes boj), třeba člověk držící volent – je spojen s technologií
- vytěsňují ženu ze společnosti – myslí si, že patří jen do kuchyně, chtějí zavřít muzea – kvůli historismu
- futurismus schvaloval válku, protože jí brali jakou jedinou věc, jak svět očistit od jeho nešvarů (od všeho starého

kubismus
- v malířství (P.Picasso), snažili se postihnout podstatu věci a rozložit skutečnost na jednotlivé prvky (geometrické tvary -krychle např.), mnohopohledovost z více stran
- pro kubistické básně není rozhodující význam, ale obraz – proto jsou básně kubistů netradiční z hllediska svého tvaru
- důraz kladli na dynamiku a fantasii, nekladli důraz na barvu (oproti jiným směrům) – upřednostňovali šedou a hnědou
- umělecké dílo nechtěly dělat jako napodobeninu přírody, ale jako přírodu poznanou a znovu vytvořenou

vladimir majakovskij
(1893 – 1930)

- ruský prozaik, básník, dramatik; zakladatel ruského futurismu (ovlivnil sovětskou literaturu)
- velkou oblibu si získával při svých přednáškových a recitačních vystoupeních (jeho verše byly totiž nápadné, jak zvukově, volaly po gestech, vyzařovalo z nich napětí)
- hlásil se ke komunismu; později jako přední básník mohl cestovat
- šokoval, když se zavraždil – předtím, totiž kritizoval sebevraždu jednoho básníka – nelze ale přesně říci, jestli ho k tomu dohnalo ztroskotání milostného vztahu či že společenský řád, jak který tak dloho budoval se liší od původních představ
- pro jeho poezii je příznačné absolutní nasazení a sebestřednost

DÍLA : vladimir majakovskij
- je to veršované melodrama
- individualismus se spojuje s touhou být pro všechny; verše mají ráz vzrušeného dialogu s pomyslným partnerem či protivníkem
- ,,já to jsme my, já to jsme všichni´´ - uvědomoval si, že když má být básníkem pro všechny, tak že musí psát tak, aby to pochopily všechny společenské vrstvy

guillaume apollinaire
(1880 – 1918)
- francouzský básník, dramatik, anarchista
- matka (polská šlechtična) otec neznámý (podle dohadů to prý byl švýcarsko-italský aristokrat – zmizel z jeho života)
- dětství strávil v Monaku, pak různě cestoval, později žil ale v Pařížia tgam se seznámil s významnými osobnostmi kulturního dění a sám se stal jedním z nich
- přes den pracoval v bance a po večerech se věnoval literární činnost; také byl zakladatelm několika časopisů (např. Pařížské večery, Moderní literatura,...)
- roku 1911 byl vězněn (pár dní) pro podezření z krádeže fénických sošek (v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy)
- také bojoval v 1. světové válce – tam byl raněn; roku 1918 se oženil a ten samý rok umírá na španělskou chřipku
- ve svých dílech propagoval avantgardní malířství – především kubismus + futurismus

DÍLA : kaligramy
- básně války a míru
- neobsahuje jen obrazové texty (obraz a text), ale i básně a rozhovory; jejich součástí se stávají útržky vět náhodně zaslechnutých na ulici

DÍLA : alkoholy
- když tato sbírka vznikla, tak se setkala s vstřícnými, ale i zamítavými reakcemi
- polytemytické básně – volně se řadí jedna představa myšlenek za druhou , bez zábran a logiky, obrazy, verše,...
volný verš bez interpunkce, verše o Praze (okouzlení Prahou)

,,polytematická poezie´´
- díla se snaží zachytit volný, spontánní proud představ, pocitů a úvah
- autorům nezáleželo na rozumu, ale usilovali o to, aby básně samy vytvářely skutečnost – ne jí jen reprodukovaly nebo popisovaly
- např. Guillaume Appolinaire, Nezval,...

,,kaligramy´´
- vznikaly v kubismu; zdůraznění grafické podoby obrazové podoby básně

dadaismus
- z latinského slova = hračka
- vznikl ve Švýcarsku (1916 - 1923), a vznikl z toho, že byli umělci proti válečným hrůzám (část představitelů se války osobně zůčastnila)
- právě dadaismus byl zdrojem jak vyjádřit strach z války a zmatek (zároveň však ale nehledali žádná východiska)
- pro díla je charakteristická nerozumnost (úmyslná) a odmítaání standardů v umění, propagovali anarchii v životě i kultuře (dospěli k názoru že náhoda může vytvořit stejně krásné dílo jako umělec
- chtěli aby jejich díla neměla žádný význam – výklad děl byl totiž nezávislý na divákovi

DÍLA : návod jak vytvořit dadaistickou báseň
- vezměte si noviny, nůžku a najděte článek v novinách – vystřihněte ho, pečlivě ho rozstříhejte na slova..
- slova vložte do pytlíku a pak, jak je postupně taháte z pytlíku – z nich skládejte báseň..
- věřte, že jste spisovatelé originální a okouzlující – byť nepochopení lidmi

DÍLA : dada
- popisuje co slovo DADA znamená a jde jim o vymazání paměti, měli totiž pokrk futuristů
- mysleli si totiž, že to umění a díla dělají jen pro peníze (dadaisté o futuristech)

surrealismus
- název přejat (autor pojmu)od spisovatele Guillauma Apollinaira (ale zakladatelem byl André Bruton)
- ve svém programovém vystoupení odsoudili veškerý realismus i román a přihlásili se k metodě automatického psaní
- usiluje o osvobození mysli – jde zde totiž o zkoumání lidského podvědomí – instinktů, snů (člověk zažívá různé představy a pak se mu o nich zdá).... hlavním principem je nahodilost (nahodilé a nelogické řetězení slov může vytvořit silné ,,obrazy´´ s velkou mocí)
- snažili se jen být přepisem podvědomí – to nutí později čtenáře představit si stav v jakém byl pisatel (jinak je dílo nesrozumitelné)
- u nás také skupina, v čele Nezval
- psycholog Sigmund Freund na snech založil léčbu

DÍLA : psaná a surrealistická skladba neboli první a poslední výtrysk
- je to návod jak napsat tuto skladbu
- máme se pohodlně usadit, na nic nemyslet a psát bez rozmyšlení a nečíst to po sobě, větu můžeme napsat jakkoli dlouhou , nemáme koukat na interpunkci; když nám dojde nápad můžeme psát jedno písmeno stále po sobě a pak nás třeba něco napadne

vitalismus
- 1900 - 1920
- byly to reakce na válku, spisovatelé se radují z prostého života a maličkostí, z pouhé existence
- kladou důraz na city, lásku; jsou proti nesvobodě a smrti
- představitel (Šrámek, Neumann, Čapek, Wolker

civilismus
- konec 19. století a první dvacetiletí 20. století
- soustřeďuje se na zobrazení technických vymožeností, moderního života a civilizace
- oslavuje všední věci a lidská práva

expresionismus
- protiklad pozitivismu, naturalismu a impresionismus
- vyjadřují obavy o osud člověka, vyjadřuje duševní pocity – děs, hrůza z násilí.... (chápání reality zevnitř nikoli zvenčí)
- hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence
- představitelé v malířství : V. Van Gogh, E. Munch

DÍLA : obraz křik
- od Muncha
- působí hrůzně, úzkostlivě, strach, bída,...

proletářská poezie
- 20léta 20. století základy v Čechách (Jiří Wolker)
- snili o přeměně světa; asi 1. program DĚVETSILU
- zobrazuje především dělnickou třídu ( říkají že dělníci mají nelehký život – byli chudí), její útlak a vykořistňování – typickým znakem je nenávist k válce; umělci měli připravovat revoluci – v níž přijde nový svět
- tato poezie je určena k recitaci; proletářskou poezii ovlivnil Vladimir Majakovskij
- toto období končí smrtí hlavního představitele Wolkera (ale i přesto najdeme prol. díla i u Seiferta a Biebla)

poetismus
- je původním českým básnickým směrem – začíná se rozvíjet téměř součastně s proletářskou poezií
- druhý program DEVĚTSILU
- cílem bylo úplné oproštění od politiky a optimistický pohled na svět
- rozvíjí hravost, soustředí se pouze na součastnost – hlavní téma jsou pocity štěstí a radosti
- hlavní problém spatřují v odcizení mezilidských vztazích a vůbec vztahu člověka k okolnímu světu (z tohoo odcizení vinili společnost – která s eprý údajně přestala zajímat o (ne)štěstí jedince, ale soustředila se pouze sama na sebe)
- cílem je tedy napomáhat nápravě tohoto odcizení
- i znaky futurismu – obdiv techniky, radost z městského prostředí
- Nezval, Seifert, Vančura

devětsil
- umělecký svaz děvětsil -skupina intelektuálů
- jeho ideový program vytvořil Karel Teige
- skupina se postavila odmítavě ke kubismu a futurismus
- často se stotožňovali s linií komunistickou
- vyvolával útvary na kterých spolupracuje technika – fotomontáže, na film a na architekturu – kladli důraz na účelnou uměleckou práci

vítězslav nezval
(1900 – 1958)
- představitel poetismu (na tom se podílel v rámci Děvetsilu a dá se říct, že vlastně spole se Seifertem dali poetismu takovou podobu) a surrealismu
- básník, prozaik, dramatik, překladatel
- byl členem Devětsilu, působil v Osvobozeném divadle; publikoval v Rudém právu, Lidových novinách,..
- velmi ho ovlivňovaly cesty do zahraničí (např. SSSR, Řecko, Itálie,..), kde se seznámil s mnoha surrealisty

DÍLA : podivuhodný kouzelník (Z BÁS. SBÍRKY BÁSNĚ NOCI)
- inspirací mu byl název Apollinairovy prózy – Zahnívající kouzelník
- tato báseň se stala symbolem poetismu
- kouzelník přichází především proto, aby naučil lidi radovat se ze života
- jsou zde užity představy o budoucím člověku: který touží po lásce, buduje nový svět, ale také je bezmocný před smrtí...
- psáno bez interpunkce, lehkost tvoření, inspiroval se zážitky z dětství
DÍLA : EDISON (Z BÁS. SBÍRKY BÁSNĚ NOCI)
- je to vrchol české tvorby – vychází z apollinairovské linie moderní poezie
- zamýšlí se zde nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti – a dochází k závěru, že je to jeho dílo
- za vzor si vzal vanálezce Edisona právě proto, že toho mnoho dokázal
- je to jakási úvaha nad prací člověka – Edisonova postava, je zosobnění kladných vlastností, které dávají životu potřebné impulsy
- protikladem je svět hazadních hráčů, opilců,.. a ty nesou špatné vlastnosti (spekulace a další zápory) – ty je pak vedou k životní prázdnotě... žijí ze dne na den... nedávají si v životě cíle... atd
- pravidelné rýmované vetše, vracejí se jednotlivé motivy
- příběh je o člověku, který jde z baru domů – potká muže sebevraha a ten chce skočit z mostu (ale byl to on sám), nakonec se ale přemohl a jeho druhé já – které chtělo žít zvítězilo, muž odchází domů

DÍLA : pantomima
= divadlo hrané pouze tělem
- jeho vůbec první poetistická sbírka
- použity jsou zde drobné hříčky, kaligramy, divadelní a pantomimické scénky
DÍLA : ABECEDA (Z BÁS. SBÍRKY PANTOMIMA)
- verš závislé na představách vycházejících ze vzhledu písmen abecedy (inspiroval se od Rimbauda – barvy hlásek)

Fráňa Šrámek
(1877 – 1952)
- český básník, prozaik, dramatik
- s rodiči žil v Písku, toto město si velice oblíbil
- byl ve vojenské službě, ale ta mu byla za trest o rok prodloužena
- měl antimilitaristické postoje (= byl proti tomu, aby obory státní správy byly řízeny jen z hlediska vojenských zájmů (vydržovali si velkou armádu k nějakému jinému účelu než jen k obraně státu))))))
- dostal se do Prahy, je u skupiny Nový kult (vůdčí osobností S. K. Neumann)
- na protest proti fašismu nevycházel z domu

DÍLA : života bído, přec tě mám rád
- básnická sbírka
- vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (neuskutečnitelnost životních ideálů)
- odpor k militarismu a Rakousku – Uhersku
DÍLA : curiculum vitae (z života bído, přec tě mám ráda)
= stručný životopis; život Šrámka
- mladík studuje na doktora, protože to chtěl jeho otec
- ale císař pán si vzpomněl, aby mu sloužil a jeho milá chce, aby se pro ní soužil
- tatínek lomí rukama a on si z toho nic nedělá
- císař pán mu nechal ujít generálskou slávu, ztratil všechno co mohl a i hlavu; pozdravuje profesory; na hejtmana pamatuje s kletbou a pro svou milou se k smrti umiluje

DÍLA : modrý a rudý
- básnická sbírka s podtitulem verše o vojáčcích
- obsahuje protiválečnou poezii
DÍLA : raport (z modrý a rudý)
=vojenské hlášení
- epická báseň – hlášení vojáka hejtmanovi – říká mu že měl sem, ve kterém se mu zdálo o koni s prostřeleným břichem
- nesouhlas s válkou a taky tím, jak umírají nevinná zvířata (např. koně i když nic neprovedli)

DÍLA : splav
- vitalismus; básnická sbírka; také protiválečná poezie, ale druhá stránka této sbírky je milostná
- v první části - vyjadřuje zde pocit lásky, utrpení, radost ze života a popisuje chvíle, které člověk v životě prožívá
- v druhé části se soustřeďuje na určitá místa, která poznal (to s eprolíná i s charakterem lidí, kteří v těchto místech žijí)
- k vnímání používá všechny smysly
DÍLA : dívka (z splav)
- o dívce, která je zaskočená láskou, poprvé se zamilovala
DÍLA : splav (z splav)
- autor je okouzlen prostými situacemi ze života, chce se sejít s dívkou na louce
- okouzlení láskou a přírodou

DÍLA : měsíc nad řekou
- impresionistické drama – divadelní hra
- hledá zde odpověď na otázku, co se stane s mládím, když dospějeme????
- hlavní postavou hry je obchodník pan Hlubina, ve hře dále vystupuje paní Hlubinová, jejich dcera Slávka, pan Josef Roškot – bývalý spolužák Hlubiny a jeho syn Villy. Hlubinovi spolužáci připravují večírek, na kterém by se všichni sešli zavzpomínali si na svá studentská léta. Paní Hlubinová se snaží tuto událost před svým manželem utajit, protože se obává, že by se její manžel styděl za to, že je jen obyčejným obchodníkem, když to jeho spolužáci dotáhli mnohem dál. Pan Hlubina byl kdysi ve třídě premiant a měl vyšší cíle než se stát obchodníkem. Žena přikládá velký díl viny také sobě. Do plánu paní Hlubinové je zasvěcena i dcera Slávka. Jednoho dne, když je Slávka sama doma, přijde na návštěvu za tatínkem jeho spolužák Josef Roškot se svým synem Villym. Slávka jim namluví, že otec je duševně chorý a že nemají připomínat otci minulost. Do pokoje vchází otec s matkou, Hlubina Roškota nepozná a ani Roškot se nepředstaví. Nakonec se ukáže, že Hlubina ví o připravovaném sjezdu abiturientů a vypraví se na něj i s manželkou, chce ji veřejně poděkovat za život, který mu zařídila. Když je Slávka sama doma, přijde ji navštívit Villy. Mezi nimi je věkový rozdíl sedmi let, Slávka je starší, ale jim věkový rozdíl nevadí. Celý večer sedí v pokoji, kde před lety bydleli jejich otcové, poslouchají hučící řeku, dívají se na měsíc, rozmlouvají spolu a čtou si z knihy:“Měsíc nad řekou“, kterou napsal Slávčin otec. Tak je najdou Hlubina s Hlubinovou a s Roškotem, kteří se vracejí z večírku. Všichni se zasmějí dřívějšímu setkání Slávky s panem Roškotem a Villym a vezmou to jako dobrý žert. Slávka si uvědomí, že už není tak mladá a řekne, že když ji její nápadník požádá o ruku, nebude proti.

stanislav kostka neumann
(1877 – 1952)
- český novinář, básník, kritik, a překladatel
- jako student se stýkal s dělníky; při procesu s Omladinou byl odsouzen k 1 letému trestu – Plzeň Bory
- byl významnou osobností generace anarchistických buřičů- vydával anar. časopis Nový kult
- přispíval do Lidových novin; později opustil anarchii a začal se zajímat o přírodu
- s bratry Čapkovými se podílel na Almanachu na rok 1914 (který odmítl symbolismus a individualismus a propagoval civilismus)
- za 1. světové války působil jako řidič sanitního vozu v albánské frontě
- iniciátor proletářské poezie
- ve 30. letech onemocněl a během 2. sv. války žil ústraní na venkově, aby unikl pozornosti gestapa

DÍLA : kniha lesů, vod a strání
- odvrácení od anarchismu, vyznává přírodu a objevuje se přírodní lyrika
- motiv díla je z venkova – kam se autor odstěhoval
DÍLA : improvizace (z kniha lesů, vod a strání)
- voní mu ruce mateřídouškou, jahodami (jejich krev – šťávu má na rukou a na rtech, jak je jedl), leží v trávě (ta je čerstvě posečená – svítí do ní slunce a ona schne a krásně voní), naslouchá skřivanu...
- přírodní prostředí + vlastní zážitky + přírodu vnímá všemy smysly + chce vyjádřit radost ze života

DÍLA : nové zpěvy
- oslavuje civilizaci, techniku, moderní život, velkoměsto – samozřejmě vliv civilismu
DÍLA : zpěvy drátů (z nové zpěvy)
- o drátech (elektrických, telegrafních
- jsou všude, vedou všude, kde se dají postavit a zmrazeným hlasem si zpívají
- namají srdce, takže neví co je milovat, nenávidět; o životě neví nic, ale život přes ně vlastně plyne
- v tomto díle autor užil polidštění; jeden drát je vedle druhého – tím jsou zotročeny

jaroslav seifert
(1901 – 1986)
- byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel
- jediný český spisovatel, kterému za jeho životní dílo byla udělena Nobelova cena
- studium na gymnásiu nedokončil, kvůli hodně neomluvených hodin (trávil totiž čas po pražských pivnicích – tam skládal básně za pivo)
- byl v komunistické straně, ve 20 letech považován za hlavního představitele ČSS avantgardy
- později z té strany vyloučen (s dalšími spisovateli), protože podepsal Manifest sedmi (=protestující proti bolševizaci – naprosté podřízenosti Moskvě)
- byl v Chartě 77 (=sdružení ,,občanů´´, kteří krtitizovali politickou a státní moc za nedodržování lidských a občanských práv – k nimž se předtím zavázali)
- v období normalizace, jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu
- jako redaktor např. v Rudém právu; podílel se na vzniku Devětsilu
- když zemřel , tak hrozilo, že jeho státní pohřeb přeroste v protikomunistickou manifestaci – proto z příprav vyloučena rodina a rozloučení bylo pod dohledem státní bezpečnosti

DÍLA : město v slzách
- sbírka, obsahuje představy, jaké by to bylo na světě bez bídy a nenávisti
- projev soucitu s lidmi, kteří přišli o práci; vidina lidského štěstí a toho jak by se všichni mohli mít dobře
DÍLA : děti z předměstí (z město v slzách)
- bída, chudoba, jsou to děti dělníků a jednou za rok musí na povinnou prohlídku k lékaři, ten ale zjišťuje, že většina z nich má tuberkulózu
- autor vychází z vlastní zkušenosti, protože jeho otec byl také dělník – ztratil práci a nevedlo se jim dobře

DÍLA : na vlnách tsf
- poetismus + civilismus; TSF = bezdrátová telegrafní síť
- lyrický deník z cest do Francie, grafická úprava Karla Teiga
- radostné stránky života, svět bere jako pestré filmové představení, exotické dálky, pozitivní zážitky z cest
- okouzlení moderní technikou; Paříž – město vzniku moderního umění
- jsou zde lyrické anekdoty, rébusy

jiří wolker
(1900 – 1924)
- český básník proletářské poezie
- vystudoval gymnázium v Prostějova – pak přešel do Prahy studovat práva (na přání otce)
- poliricky činný v KSČ
- s Wolkerem je často spojován nový literární směr – proletářské umění

DÍLA : proletářské umění
- spolu s Karlem Teigem; programová a teoretická stať a zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru

DÍLA : host do domu
- básnická sbírka; je ze 3 oddílů- Chlapec, Ukřižování srdce a Host do domu
- v 1. vytváří obraz chlapce, který se seznamuje se světem – důvěřuje v život, vztah k běžným věcem obklopujícím člověka; motiv pouti člověka, vliv lidové tvorby
- 2. oddíl si všímá bídy a utrpení, poezii solidarity a vzpoury
- ve 3. oddílu- touží po harmonii a důvěrný pohled na svět; připomíná oddíl první, al echybí zde dětská stylizace; básník se vyznává z lásky k tomuto světu a smrt je chápána jako brána do radostného probuzení
- v dalších vydáních byla k dílu na autorovo přání jako 4. část přidána (Apollinairovým Pásmem ovlivněná) báseň Svatý kopeček (nazvaná podle místa, kde žili básníkovi prarodiče) – objevuje zde bídu, chce udělat svět spravedlivější a lepší

DÍLA : těžká hodina
- básnická sbírka i balad
- nové prostředí – ulice, továrny, městská periferie
- hlavní motiv a zároveň hrdina je dělnictvo (chudoba a utrpení); součastně ale v nich vidí záruku nového lepšího světa – že to spolu dokáží změnit
- těžká hodina je vlastně pomyslnou hodinou přerodu, v níž se ozývá poznání - ,,chlapecké srdce zemřelo´´ ale ,,mužské srdce ještě nemám´´
DÍLA : těžká hodina (z těžká hodina)
- všechno vidí že je snadné, postavil by si zámek – ale také si uvědomí kolik práci by musel udělat a kolik mozol přetrpět
- těžká hodina = přijde o svoje plány a začíná se mu rodit nové srdce (snil o zámku a zatím má jen 4 studené stěny); je zesláblý přerodem a zůstal na světě sám
DÍLA : tvář za sklem (z těžká hodina)
- u kavárny Bellevuc (belvík asi v Praze) – chlapec se kouká za oknem a srovnává ty 2 světy – svět bohatých a chudých (probodl ty lidi pohledem – nenávidí je pro jejich namyšlenost)
DÍLA : balada o očích topičových (z těžká hodina)
- sociální balada; hrdinou je topič v elektrárně – Antonín, který už 25 let musí přikládat do kotle, ale při této práci přichází o zrak – topič nakonec umírá
- básník, zde vyjadřuje, že hodnota práce je živá a trvalá, kdežto život oproti tomu trvalý není

vladislav vančura
(1891 – 1942)
- český prozaik, publicista, dramatik, scénárista, filmový režisér
- dštství prožil na venkově – láska k přírodě, koním
- studoval nejdříve práva, pak přestoupil na medicínu – po dokončení studií se oženil a dělal praktického lékaře
- pak s tím skončil, aby se mohl naplno věnovat literární tvorbě
- zakladatel DEVĚTSILU (poetismus); člen KSČ – pak s polu s dalšími spisovateli vyloučen
- během národní okupace působil aktivně v českém odboji (jako odpůrce fašismu) – po atentátu na Heidricha zatčen gestapem a popraven

DÍLA : pekař jan marhoul
- o pekaři, je to hodný člověk, který důvěřuje lidem – peče a chudým lidem dává chléb zadarmo; ale toho využívají bohatí a chodí k němu na dluh – on ty dluhy po nich nevymáhá a pak přijde na mizinu- je donucen pekárnu prodat a ten co jí od něj koupí ho zase zaměstná zpět
- pekař je zničen v nelidském bezcitném světě sobectví