Renesance v Evropě

4. RENESANCE V EVROPĚ

- vznik Itálie - už na přelomu 13. a 14. st. - Milán, Janov, Benátky, Florencie
- Evropa - konec 14. - 17. st.
- Renesance
o umělecký směr
o z franc. La renaissance ( = znovuzrození)
o návrat k antické kultuře, myšlenkový proud, klade důraz na člověka
- Humanismus
o myšlenkový směr 14. - 17. st. (u nás 70. léta 15. st. - poč. 17. st.)
o z latinského humanus (= lidský)
o ve středu už není bůh, ale život - touha po vzdělání, nových poznání - slábne moc církve
- vliv zámořských objevů - vzestup měšt’anstva a měst, rozvoj věd společenských i přírodních
- astronomické objevy - Koperník, Galileo, důkaz kulatosti Země.
- Vynález knihtisku (Gutenberg, kolem r.1450) - rychlejší předávání zkušenosti a vědění
- inkunabule – prvotisky (knihy tištěné do r.1500)
- kult smyslu a rozumu

Znaky:
- znovuzrození antiky, návrat k antické kultuře jako vzoru
- nový ideál vzdělanosti: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života (proti středověkému poznávání boha a zájmu o posmrtný život), všestranost poznání, vzdělání, rozum
- Kult smyslů a rozumu (proti kultu víry)
- Pocit sebevědomí jednotlivce (víra ve vlastní síly)
- Rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny) → nauková lit.
- Mnohostranost umělců

Architektura:
- vodorovné pravoúhlé linie
- jónské sloupy
- podloubí, kopule
- psaníčkové zdobení,
- stavěli se spíše zámky než hrady

Malířství:
- návrat k přírodě
- objevy perspektivity
- pohyb, světlo, barevnost, světské náměty

Umělci:
- Michelangello Buonarrotti
- sochař, stavitel, malíř, básník (Sixtínská kaple)
- Leonardo da Vinci
- malíř (Mona Lisa, Poslední večeře, Madona ve skalách, Dáma s hranostojem)
- vědec, vynálezce, konstruktér, teoretik umění
- Alexandro Botticelli
- Donatello
- Rafael Santi (Madona Sixtínská)
- Tizian (portréty)



1. ITÁLIE
- už na přelomu 13.-14.st

Dante Alighieri (1265 - 1321)
- narozen ve Florencii
- kritik politického stavu, vyhnanec (vyhostili ho do Verony)
- Božská komedie
o epická veršovaná báseň,100 zpěvů
o duchovní epos, příběh s bohatým dějem
o hrdinou je sám básník
o typická trojčlennost (33 zpěvů, tříveršové sloky - tercíny)
o 3 části: Peklo,Očistec a Ráj
o námět vychází z bible, doprovází ho Beatrice (symbol nadpozemské dokonalosti, žena - anděl, zemřelá autorova žena), očistcem a peklem Vergilius (symbol pozemského vědění); Vergilius je pohan, proto nemůže do ráje.

- Renesanční znaky:
o Trest za lidské viny
o Láska k antické vzdělanosti (autor se dovolává Homéra)
o Touha člověka (autora) po poznání
o Láska k vlasti (Florencii), touha po sjednocení Itálie
o Střetá se středověké myšlení (víra v posmrtný život, Odysseus potrestán za to, že chtěl poznávat) s novověkým (vliv antiky, motiv lásky autora k Beatrici)

- Nový život
o soubor básní, zpovídá se z citů, kt.měl od 1. setkání s Beatrice až po její smrt
o latinsky


Giovanni Boccaccio (1313 - 1375)
- zakladatel novodobé prózy
- Dekameron
o soubor 100 novel zasazených do dějového rámce (rámcová próza)
o útěk 10 mladých lidí z Florencie před morem, cestou (10 dní) si vypravují příběhy, 7 žen, 3 muži
- Renesanční znaky:
o Zcela světská témata (např. láska, nevěra)
o Kritika soudobých mravů (je úsměvná, ironická), měšt’anstva, duchovenstva, jejich chamtivosti, hlouposti
o Žena jako rovnocenný partner
- Život Dantův
o biografie, opatřil komentář jeho Božské komedii


Matteo Bandello
- Romeo a Julie
o tímto dílem se nechal Shakespear inspirovat


Francesco Petrarca (1304 - 1374)
- básník lásky a pozemského života, pochází z Florencie, vyhnanec
- Sonety Lauře
o sbírka, milostné básně
- soustředil do sběrníku - Cansoniere
o texty určeny k přednesu, součásti zpěvníku
- ovlivnil díla našich básníků: Vítězslav Nezval, Svatopluk Machar, Jaroslav Vrchlický, Kollár
- Renesanční znaky:
o milostné verše věnované jedné ženě (proti kurtoázní středověké lyrice)
o skutečný, konkrétní milostný prožitek (radost i zklamání, štěstí i bolest)
o Forma: sonet (znělka) - lyrický žánr, má 14 veršů (4+4+3+3), pravidelný rým, ve kterém se střídají kvarteta a terceta




2. FRANCIE

Poezie

Francois Villon (1431 - 1461)
- 1.moderní básník, lyrik, tulák
- 1.prokletý básník (neochoten smířit se se soudobou společností, vyjadřuje nejistoty přechodné doby)
- vl.jméno Francois de Montcobier, rodina zchudlá, jméno Villon získal od svého příbuzného, který se o něj staral.
- Byl odsouzen k smrti, velmi pil a zabil jednoho opilce → byl pronásledován.
- Jeho život zpracován v Baladě z hadrů
- Malý testament
- Velký testament (odkaz, závět‘)
o básně
o protikladnost vyjádření: marnost - touha po životě, ctnost - pohrdání, otrlost - vtipnost, výsměch - vážnost
- Forma: Villonská balada - lyrická báseň, 4 strofy (3+poslání), 7-12 veršů, poslání 4-6 veršů, refrén 2 - 3 rýmy, poslední verš se opakuje
- o jeho životě psala Jarmila Loukotková - Navzdory básník zpívá


Próza

Francois Rabelais (1494 - 1553)
- původně mnich a lékař, satirik, kritik zla a lidských chyb, humanista
- Gargantua a Pantagruel
o satirický román - epopej, 5 dílů
o vyprávění o dvou obrech (otci a synovi) - groteskní nadsázka
o výsměch středověkých přežitků, scholastické výchově, hlouposti a všemu, co brání člověku plně žít
o prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního člověka)
o vypravěčské umění (vtip, slovní říčky) i fil. úvahy


Pierre de Ronsard (1524 - 1582)
- Lásky
o formálně dokonalé milostné poezie podle antických vzorů
o autor chce, aby si pospíšila s láskou a prožila ji, pak bude pozdě a on nechce, aby zažila chladný cit

Michel de Montaigne (1533 - 1592)
- Tvůrce Eseje = úvaha, stat‘ o otázkách filozofických, vědeckých nebo uměleckých, na rozhraní vědeckého a uměleckého podání, autorova originalita ve zpracování



3. ŠPANĚLSKO
- „Zlatý věk španělské literatury“

Drama

Lope de Vega (1562 - 1635)
- Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)
o Starosta má dceru, kt.se má vdát. Tyran zesměšní a sesadí starostu, ženicha dá umučit a dceru zneuctí. Vesničanům dojde, že ho musí zabít. Komisař pak vyšetřuje, kdo ho zabil, ale nepodařilo se mu vypátrat vraha. Zeptá se: „Kdo ho zabil?“ a vesnice odpoví: „My, Fuente Ovejuna.“. Konečně mohou žít, jsou osvobození.
- Král je nejlepší soudce
- Král Pedro v Madridě
- Otrokyně svého milence

Próza

Pikareskní román
- Picaro - postava, která si dělá ze všeho legraci - šibal, šejdíř (vychytralý, pronikavý), kritika společnosti
- Autor neznámý
- Lazarillo z Tormesu

Miguel de Cervantes (1547 - 1616)
- Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (2 díly)
o titulní hrdina - chudý venkovský šlechtic (hidalgo), čtenář rytířských románů, snílek (směšný, ale obdivuhodný svou obětavostí) - touží obnovit slávu potulného středověkého rytířstva (napravovat křivdy, prokazovat odvahu, štechetnost) = prožitek (nemožné nelze prosadit).
o Sancho Panza - přítel, protikladem Quijota. Myslí hlavně na sebe, bere život tak, jak je.
o Dulcinea - je dívka, kterou Quijote miluje, kvůli ní se jde bít s nepřítelem.
o Rosinanda - kůň
o tradikomedie, chce být rytířem, ale vše je proti němu
o román



4. ANGLIE

Poezie

Geoffrey Chaucer
- Pocházel z měš. rodiny, velmi vzdělaný, ovlivnil ho Dekameron
- Canterburské povídky
o veršované
o rámcový útvar, 23 veršovaných příběhů
o Poutníci různých profesí směřují do Canterbury, aby uctili Becketa - biskupa.
o Nedokončeno, dílo není moc kvalitní


Drama

William Shakespeare (1564 - 1616)
- světový dramatik, básník, herec
- syn rukavičkáře
- autor asi 37 her a sbírky sonetů
- v Londýně založil div.společnost: Alžbětinské divadlo (hráli zde jen muži)
- 1.období (do r.1600)
o převažuje komedie:
 Komedie plná omylů
 Sen noci svatojánské
 Dva šlechtici z Verony
 Mnoho povyku pro nic
 Kupec benátský
 Veselé paničky Windsorské
 Večer tříkrálový
 Konec vše napraví
 Marná lásky snaha
 Zkrocení zlé ženy
o Historické hry:
 Jindřich VI.
 Jindřich IV.
 Jindřich V.
 Richard III.
 Richard II.
o Drama:
 Julius Caesar
o Tragédie:
 Romeo a Jůlie

- 2. období (do r.1608)
o převažují tragédie:
 Antonius a Kleopatra
 Hamlet
 Král Lear

- 3. Tvorba 1608 a 1612
o ustupuje pesimismus a přináší vyrovnání, vznik romantických her
o Pohádkové hry:
 Zimní pohádka
 Bouře
o Básně:
 Sonety
 Venuše a Adonis
 Znásilnění Lukrécie

- Znaky Shakespearského dramatu:
o Neomezenost lásky, času a místa
o Obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností
o Postavy žen (nepodřízené, samostatně rozhodující o svém životě) a lidové postavy (Juliina chůva, Falstaff)
o Příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němu je vzpoura marná)
o Komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
o Jazyk veršovaný se střídá s prózou (nejnižší vrstvy komické postavy), lidový jazyk
o Vliv antického dramatu trvá, např. existence chóru (ale ve funkci úvodu do situace), motivy řeckého bájesloví
o Blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš