Jáma a kyvadlo

Děj této knihy nás zavádí do středověku, kdy ještě úřadovala inkvizice. Pojednává o člověku, který byl inkvizicí odsouzen do kopky smrti, ze které ještě nikdy nikdo nevyšel živý. Když tam tak seděl s očima otevřenýma do tmy, měl takový malý pocit štěstí, že snad ještě nemusí umřít. Dodal si odvahy a vstal snažíc se nahmatat zeď. Postupoval kolem ní pomalu a opatrně. Zjistil, že uprostřed je hluboká jáma s vodou. Několikrát se rozmýšlel, zda nemá do ní skočit a ukončit svá muka. Vždy když se probudil ze spánku,našel vedle sebe džbán s vodou a chléb. Jednou, když se probudil, zjistil, že je v jiné cele a někde vysoko nad ním se houpalo kyvadlo. Tahle cela byla lehce osvětlena. Poté, co se probral znovu, zjistil, že kyvadlo se posunulo níž a jeho spodní hrana je z nabroušené oceli. Až teprve nyní si plně uvědomil, co na něj inkvizice chystala. Na poslední chvíli se mu podařilo uvolnit a uniknout ostré hraně kyvadla. Poté se začaly stěny žaláře přibližovat k sobě. Již nedoufal v jakoukoliv záchranu, ale v tom ho vysvobodil generál francouzské armády. Inkvizice padla do rukou svých nepřátel.