Seifert Jaroslav

Básník, prozaik, překladatel, novinář, významný představitel literatury 20.století.

Jaroslav Seifert - život

Narodil se 23.9. 1901 na Žižkově v dělnické rodině. Studoval na gymnáziu a poté se věnoval žurnalistice. Působil jako redaktor Rudého práva, později v brněnské Rovnosti a redigoval satirický časopis Sršatec. Roku 1920 se stal spoluzakladatelem spolku Devětsil. V letech 1923 ? 1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V tomto období působil i v redakci avantgardního časopisu Disk. Roku 1924 podnikl spolu s K. Teiglem zahraniční cestu do Itálie a Francie. Následně začal pracovat v redakci časopisu Pásmo, týdeníku Reflektor. Roku 1928 se oženil a v manželství se mu narodili dvě děti. Jaroslav Seifert byl členem KSČ do roku 1929, kdy byl za kritiku Klementa Gottwalda vyloučen. Nikdy již do strany nevstoupil. Nadále se aktivně věnoval novinařině (divadelní časopis Nová scéna, časopis Družstevní práce, kulturní rubrika Ranních novin?).

V roce 1956 ho postihla těžká choroba pohybového ústrojí, která ho velmi omezila v jeho tvorbě. V letech 1969-70 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Nesouhlasil s okupací, s nástupem totality, proto byla jeho tvorba umlčována. Verše byly vydávány v samizdatech. V roce 1977 podepsal Chartu 77. V roce 1984 dostal Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel 10.1. 1986 v Praze.

Nesouhlasil s okupací, jeho tvorba byla umlčována.
Verše byly vydávány v samizdatech

Seifertovo dílo:

1.proletářská poezie:
Město v slzách (1921), Samá láska (1923)

2. poetismus:
Na vlnách TSF (1925)
Slavík zpívá špatně (1926) ? sociální problematika
Poštovní holub (1929) ? sbírka tvoří jakýsi přechod v jeho tvorbě, začínají se objevovat motivy plynoucího času ? melancholie, stesk
Hvězdy nad rajskou zahradou ? autobiografická skica o významu poetismu v jeho životě a o vlivu K. Teigla

3. lyrika ? 30. léta
Jablko z klína (1933), Ruce Venušiny (1936), Jaro, sbohem (1937) ? sbírky intimní lyriky, melancholie
Zhasněte světla (1938) ? reakce na Mnichov, v básni ?Píseň o rodné zemi? se básník vyznává z lásky k rodné vlasti, v básni ?30.9.1938? se loučí s přírodou, která byla po Mnichově oddělena, vyjadřuje stesk, bolest smutek.

4. tvorba za okupace:
Vějíř Boženy Němcové (1940) ? sbírka vydaná k jejímu výročí
Kamenný most (1944), Světlem oděná ? sbírky obsahující vlastenecké básně

5. tvorba po roce 1945:
Přilba hlíny (1945) ? básně zachycující okupaci a následně osvobození
Dokud nám neprší na rakev (1947)
Ruka a plamen (1948)
Šel malíř chudě do světa (1949) ? verše inspirované obrázky Mikoláše Alše
Píseň o Viktorce (1950) ? samostatná básnická skladba
Maminka (1950)
Koulelo se koulelo (1955)
Chlapec a hvězdy (1956) ? sbírka inspirována obrázky Josefa Lady

6. reflexivní poezie ? 60. léta: tvorba po desetileté odmlce:
Praha (1964)
Koncert na ostrově (1965) ? zde můžeme zaznamenat výraznou změnu v básníkově tvorbě, rýmový verš je nahrazen veršem volným. Objevují se motivy dětství, domova, lásky, války a osvobození
Halleyova kometa (1967) ? vztah k Praze
Odlévání zvonů (1967) ? ve sbírce se vyvolává ze svých vzpomínek svých lásek (matka, milenka?.)
Prsten Třeboňské madoně (1969)

7. 70.-80.léta ? publikace v samizdatu:
Deštník z Picadilly (1978/79)
Morový sloup (1971) ? trpké verše z let 1968-69
Býti básníkem (1983) ? sbírka uzavírá jeho dílo, hlavní rolí jsou vzpomínky
Všecky krásy světa (1982) ? lyrická próza, kde básník vzpomíná na významné okamžiky života.

Jaroslav Seifert překládal díla z francouzštiny (G. Apollinaire, P. Verlaine) a z ruštiny.