Seifert Jaroslav

Jaroslav Seifert (*23. září 1901, Praha)
Žil v Praze na Žižkově. Otec Antonín Seifert byl vyučený zámečník, pak úředník, obchodník s obrazy, dělník v ortopedické dílně, matka
Nedokončil gymnázium. Ve 20. letech působil jako redaktor časopisů vydávaných Devětsilem, redaktorské práci se věnoval až do poválečných let. Po roce 1948 byl tehdejším režimem donucen se několikrát odmlčet, jeho dílo bylo však vydáváno v Samizdatu. Na počátku své literární tvorby psal proletářskou poezii, která odrážela jeho mládí prožité na Žižkově.Stal se spoluzakladatelem poetismu. V roce 1984 mu ve Stockholmu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Zemřel 10.ledna 1986.

Výběr z díla:
Slavík zpívá špatně
Poštovní holub
Ruka a plamen (1948)
Šel malíř chudě do světa (1949) – verše k obrázkům Mikoláše Alše.
Vějíř Boženy Němcové
Píseň o Viktorce (1950) – pojednává o osudu Viktorky a její autorky B. Němcové.
Maminka (1954) – vzpomínky na dětství, na maminku, která dokázala udělat domov krásným, i když byl chudý.
Chlapec a hvězdy (1956)
70. – 80. léta
Deštník z Piccadilly
Morový sloup

Hlavní myšlenka básně MAMINČINO ZRCÁTKO:
Zlaté zrcátko, ve kterém se maminka půl jejího života česala, viselo vždy na skobě a odráželo paprsky slunce. To vždy mladou maminku rozveselilo a zpívala si písně, na které s otcem kdysi tančili. Měla zrcátko ráda, protože s ním vzpomínala na své mládí. S časem se na zrcátku začaly objevovat praskliny a rozbilo se. Maminka mezitím, stejně jako zrcátko, zestárla a zemřela. Syn ji šel navštívit, a spolu se zrcátkem na ni vzpomínal.