Seifert Jaroslav

- nar. r. 1901, jeho otec byl obchodník s obrazy, chudé prostředí

- novinář, básník a prozaik (vzpomínky - dokumenty doby 20., 30.léta; Všecky krásy světa, Hvězdy nad rajskou zahradou - vzp. na mládí, rodný Žižkov, nostalgie; Dílo mistra Barnabáše – vzpomínky na 1.sv.v., bídu, dopad války na jeho rodinu, ospravedlňuje to, že tatínek rozřezal na třísky a spálil obrazy mistra Barnabáše, protože neměli čím topit; j.p. (jazykové prostředky): potlačena dějová linie, výrazná lyričnost, prvky básnictví – metafory, oslovuje čtenáře, milý, jednoduchý básnický jazyk)

- proletářské náměty: b.sb. Samá láska
Město v slzách – ukázka: Děti z předměstí: Žižkovské prostředí, pohled dítěte – cítí nespravedlnost chudoby (sám v dětství chudý), výzva k revoluci, j.p.: verš nepravidelný, prozaický, symboly: pokažené housle z javorového dřeva = dítě, nemocné děti, které doktor v nemocnici léčí = bída, lékař je jako houslař: ,,na struny žeber tiše hrál“)

- ovlivněn poetismem, pásmem, západem
b. sb. Na vlnách TSF(1925) - hravost poetismu -okouzlení technikou

- poetistické hříčky - kaligramy - působící grafickou nápadností – např. báseň Cirkus, Počitadlo, Rébus (v normálně graficky upravených básních se poetismus projevoval absencí interpunkce)

- b.sb. Slavík zpívá špatně (1926)- uvědomuje si, že poetistická hravost je příliš velkým zjednodušením života, a znovu poznává smutek světa; vytrácí se exotičnost, potřeba účastnit se přeměny světa (pod vlivem návštěvy SSSR)
odchod z KSČ, do popředí se dostávají Seifertovy subjektivní motivy a postoje, zůstává mimo autorské skupiny a vytváří "čistou" poezii vyjadřující jeho intimní prožitek skutečnosti, stává se lyrikem vzácné náladovosti vyplývající z lásky k životu, vyrovnanost, okouzlení českou přírodou

- b.sb.:Poštovní holub – ukázka: Píseň: rozchod s dívkou, chlácholí ji:
něco končí, ale i začíná, j.p.: typické Seif.

básnické slovo, nepravidelný verš
Jablko z klína (1933)
Ruce Venušiny (1936)
Jaro sbohem (1937) – ukázka: Jarní rondeaux: milostné vyznání,
úcta k dívce, rozpačitost, j.p.: srozumitelný
jazyk, verše se opakují, b. forma, která
vznikla v renesanci (verše 4,4,6)

- ohrožení národa nacisty a pak okupace (žil v Kralupech n. Vl., kde je dnes pohřben) = nové období tvorby, pocit odpovědnosti za osud národa
b.sb.:Zhasněte světla (1938) – inspirace mnichovskou zradou, obavy o vlast: ukázka: Píseň o rodné zemi: krása
č. země, spjatost člověka s ní, obrací se k posluchači
Světlem oděná (1940)
Kamenný most (1944)
Vějíř Boženy Němcové
- v těchto třech básnických sbírkách hledá oporu v silných osobnostech české minulosti, jednoduchý b. jazyk, probouzející představivost
jeho občanská poezie ukončena b.sb. Přílba hlíny (1945) – radost z osvobození národa, 3 části: jedna z nich ,,Osm dní“ (název podle posledních 8 dní v životě TGM = Seifertův životní vzor) - ukázka: To kalné ráno: námětem smrt TGM, oslovuje dítě, aby si tu chvíli pamatovalo, odkazuje na Evropu (první mezi těmi, jež tkají – měla by si vzpomenout; na prahu války - ,,Evropa nad meči a děly“)

- po konci 2.sv.v. se věnoval opět intimní poezii, inspirované hl. tradicí, toto období tvorby bývá označované reflex minulosti v přítomném čase
b.sb.: Šel malíř chudě do světa (1949) - text k ilustracím M. Alše
Píseň o Viktorce (1950) – námětem příběh o Viktorce B. Němcové,
srovnání osudu V. a české země po válce, vzpomínka na B. Němcovou, na Nedošín, j.p.: jednoduchý, rýmovaný verš Maminka (1954) – autorovy vzpomínky na maminku, dětství a dospívání a tatínka

- v šedesátých letech uvolnění komunistických poměrů v Čs., období v lit. ,,Nová vlna“, Seifert byl vedoucím funkcionářem svazu spisovatelů, náměty vážnější, meditativní, filozofické (b.sb.Koncert na ostrově); zastával ,,nesprávné“ názory, r. 1968 zákaz tvorby

- podepsal Chartu 77, vydáván v Samizdatu, v cizině, náměty protikomunistické, fil., o smyslu života a b. práce
b.sb. Morový sloup – inspirace Nerudovými Zpěvy pátečními, pol. bás.

- r. 1984 obdržel Nobelovu cenu za lit. (převzala dcera)

- zemřel r. 1986.