Pavel Ota

*02.07.1930 - †31.03.1973

Vlastním jménem Oto Popper byl českým spisovatelem, novinářem a sportovním reportérem. Byl autorem autobiografických próz s tématikou sportu, přírody a vlastního dětství.

Narodil se jako syn židovského obchodního cestujícího. Otec Leo na něj měl velký vliv po celý život, naučil ho mít rád přírodu, ale zejména vodu a ryby. Dětství Oty Pavla skončilo s příchodem okupace. Oba starší bratři Hugo, Jiří a pak i otec museli do koncentračních táborů. Ota žil sám s matkou v Buštěhradě, ve třinácti letech začal pracovat v dole Dubí u Kladna a v roce 1944 se stal hornickým učněm. Po válce se otec i bratři vrátili.
Po skončení války absolvoval obchodní a jazykovou školu a krátce trénoval hokejovou mládež ve Spartě Praha. V roce 1949 nastoupil do 'Československého rozhlasu', kde s výjimkou období vojenské služby (1951-53) pracoval do roku 1956. V letech 1956-57 byl sportovním redaktorem v časopise 'Stadion' a poté několik let v armádním týdeníku 'Československý voják'. Koncem padesátých let vystudoval při zaměstnání 'Střední školu pro pracující' (1960). V roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo do Spojených států, podíval se i do Sovětského svazu, Francie, Švýcarska a jiných zemí. V roce 1964 navštívil zimní olympijské hry v Innsbrucku, kde se u něho projevilo vážné duševní onemocnění - schizofrenie, které vedlo k trvalému invalidnímu důchodu. Ten mu však byl uznán až v roce 1966. Ve zdánlivě prostých příbězích, plných nostalgického humoru a poezie, vypověděl o smyslu a krásách života a vytvořil obraz prostředí i doby. Některé jeho prózy byly úspěšně zfilmovány ('Zlatí úhoři', 'Pohár za první poločas'). Přes velké zdravotní potíže nepřestával literárně tvořit. Za posledních devět let života, vyplněných nemocniční a ambulantní léčbou, napsal pět nových knih. Vydání dalších dvou rukopisů, které předčasně uzavřely jeho dílo, se již nedožil. Zemřel náhle 31.3.1973 na srdeční infarkt. Je pochován na židovském hřbitově v Praze – Strašnicích vedle svého otce.

Ve zdánlivě prostých příbězích, plných nostalgického humoru a poezie, vypověděl o smyslu o krásách života a vytvořil obraz prostředí i doby. Některé jeho prózy byly úspěšně zfilmovány. Např.Zlatí úhoři a Pohár za první poločas.
Jeho tvorba je zejména povídková s autobiografickými rysy, kdy věčným zdrojem inspirace pro něj byl právě otec a dětství strávené kolem Berounky. Realizoval se také v reportážích ze sportovního prostředí. Jeho povídky jsou psány lidovým jazykem, jsou plné humoru a velmi laskavého pohledu na věci kolem sebe. Jeho nejlepší povídky vznikaly v době, kdy již u něj propukla těžká duševní choroba a stejně jako například Božena Němcová v dobách, kdy se necítila šťastná, vzpomínala na krásné chvíle dětství, vzpomíná i Ota Pavel na chvíle prožité s otcem, rodinou, Karlem Proškem, uprostřed přírody, tam, kde mu bylo nejlépe.

Díla:
Sportovní: Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od pánaboha, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi
Autobiografické povídky: Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby
Další: Ve službách Švédska, Kapři pro wehrmacht, Otázka hmyzu vyřešena, Králíci s moudrýma očima.
Použitá literatura:

1) Kolektiv autorů: Čeští spisovatelé 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985
2) Kolektiv autorů: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri Praha,1994