Pavel Ota

Pavel Ota
(02.07.1930 - 31.03.1973)

Vlastním jménem Ota Popper se narodil 2. července 1930 v položidovské rodině. Otec Leo na něj měl velký vliv po celý život, naučil ho mít rád přírodu, ale zejména vodu a ryby. Za druhé světové války otec a starší bratr Hugo a Jiří byli odvedeni do koncentračního tábora, Ota s maminkou Hermínou zůstali doma sami. Po válce se otec i bratři vrátili.

Ota Pavel po válce vystudoval obchodní a jazykovou školu, pracoval jako sportovní redaktor v rozhlase a časopise Stadion. Na olympijských hrách v Innsbrucku (1964) se projevila naplno jeho duševní choroba - schizofrenie. Často pobýval v psychiatrických léčebnách. Zemřel 31. března 1973 na infarkt.

Jeho tvorba je zejména povídková s autobiografickými rysy, kdy věčným zdrojem inspirace pro něj byl právě otec a dětství strávené kolem Berounky. Realizoval se také v reportážích ze sportovního prostředí. Jeho povídky jsou psány lidovým jazykem, jsou plné humoru a velmi laskavého pohledu na věci kolem sebe. Jeho nejlepší povídky vznikaly v době, kdy již u něj propukla těžká duševní choroba a stejně jako například Božena Němcová v dobách, kdy se necítila šťastná, vzpomínala na krásné chvíle dětství, vzpomíná i Ota Pavel na chvíle prožité s otcem, rodinou, Karlem Proškem, uprostřed přírody, tam, kde mu bylo nejlépe.

DÍLO:

Povídky a reportáže ze sportovního prostředí
Dukla mezi mrakodrapy (1964)
Plná bedna šampaňského (1967)
Pohár od Pánaboha (1971)
Syn celerového krále (1972)
Pohádka o Raškovi (1974)

Povídky o přírodě
Smrt krásných srnců (1972)
Jak jsem potkal ryby (1974)
Veliký vodní tulák (1980)
Jak šel táta Afrikou (1994)
Zlatí úhoři (1997)

Filmové adaptace
Jak jsem potkal ryby - režie Karel Kachyňa (1980) s Karlem Heřmánkem jako povedeným tatínkem.
Smrt krásných srnců - stejný režisér natočil v roce 1994 se stejným hlavním představitelem.

O společném životě napsala memoárovou publikaci manželka Věra Pavlová pod názvem Vzpomínky na Otu Pavla (1993).