Jan Ámos Komenský

Když se vysloví jméno "Jan Ámos Komenský", tak si každý vybaví postavu staršího muže s šedým plnovousem. Jeho život může vypadat bezstarostný, ale opak je pravdou. Za svého života navštívil mnoho zemí a mnoho známých měst. Ale pojďme si vyprávět jeho život od úplného začátku.

Život Jana Ámose Komenského začíná 28. března 1592. Místo narození není známo protože všechny dokumenty o narození shořely při požáru na Světlově. Jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela jeho rodina. V dětství žil s rodiči Uherském Brodě. Pocházel z měšťanské rodiny. Po jejich smrti v roce 1604 se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.

Roku 1608 začal studovat na latinské škole v Přerově, odkud odešel na vysokou školu do Herbornu a Heidelbergu v Německu. Již při studiu začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník a encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Po ukončení školy působil v letech 1614–17 v Přerově jako rektor latinské školy.
Roku 1616 byl vysvěcen na kazatele a odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku také potkává svou první manželku, Magdalénu Vizovskou. V této době píše spis Listové do nebe. V letech 1621-23 byl nucen se skrývat na Moravě protože odmítal přestoupit ke katolictví. O rok později mu kvůli moru umírá manželka a dvě děti. Pod vlivem těchto událostí píše filosofické spisy Truchlivý a Hlubina bezpečnosti. V letech 1623-27 se také skrýval v Brandýse nad Orlicí, Bílé Třemešné a Horní Blanné. Zde potká svou druhou manželku Marii Dorotou. V roce 1628 odešel do exilu do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufá, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto píše česky. V Lešně byl zvolen biskupem a také se stal zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V této době vznikla Velká didaktika, Didaktika česká neboli latinsky Didactica magna. Nesmíme však ani zapomenout na Bránu jazyků otevřenou a Informatorium školy mateřské. Když se tato díla stala známá v celé Evropě, Komenský byl zván na university, nabídky však odmítal.V letech 1641-42 přijmul první nabídku a odjíždí do Londýna na přednáškové turné. Komenský si uvědomuje, že prostřednictvím přednášek a nabídek může rozšířit svůj vliv a svoje myšlenky. Proto v roce 1642 odchází do Stockholmu, kde tvoří učebnice, které ovšem nedokončí. Vzniká zde spis Nejnovější metoda jazyků. V letech 1648-50 se vrací zpět do Lešna, kde působí jako biskup. V roce 1648 umírá jeho druhá žena. O rok později zde najde svou třetí manželku, Janu Gajusovou. Když skončila 30letá válka, všechny naděje z návratu do vlasti pominuly. Komenský se loučí s vlastí spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské. Roku 1652 přijímá pozvánku uherského knížete Zikmunda Rákocziho aby u jeho dvora řídit pansofickou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jenž byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vzikla učebnice Svět v obrazech a Škola hrou. V letech 1654-1656 Komenský pobývá v Lešně. V roce 1656 při požáru Lešna přichází Komenský o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život. Na tuto ztrátu nikdy nezapomněl. Poté odjíždí do
Amsterdamu za svým přítelem Louisem De Geerarem. Konec svého života strávil v Holandsku. Vytvořil zde soubor 43 spisů pod názvem Opera didactica omnia. Vznikají zde i menší díla a dílo Jedno potřebné je považováno za závěť lidstvu. Zemřel 15.listopadu 1670 a byl pohřben v kostelíku v Naardenu.

Díla pedagogická:
Didactica magna (latinsky Velká didaktika,1657) -jedná se o pedagogickou práci, která je přeložena do všech evropských jazyků. Snaží se o to, aby se stal z pedagogiky vědní obor a aby byly přesně určeny zákony výchovy. Pro Komenského je důležitý nikoli učitel, ale žák. Přesně vymezil, v jakém věku má kdo dítě vychovávat (rodiče, školka, národní škola atd.)
Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:
1. do 6 let mateřská škola,
2. do 12 let povinná školní docházka,
3. do 18 let latinské školy, gymnázia,
4. poté university.
Toto byl jeden z prvních pokusů jak navrhnout systematizaci školství a na svou dobu byl velmi pokrokový.
Informatorium školy mateřské(1630) - kniha pro matky a chůvy. Zde Komenský zdůrazňuje důležitost předškolní výchovy
Schola ludus(1654) - soubor her, které měly u žáků prohloubit znalost latiny. Vzdělání má být podle něj přístupné všem, bez rozdílu sociálního původu a pohlaví. Samozřejmostí je pro něj vyučování zdarma.
Díla literární:
Listové do nebe(1619) –sociálně kritické dílo, které obsahuje pět fiktivních dopisů:
1. Stížnost chudých Kristovi
2. Kristova útěšná odpověď
3. Pokárání bohatých
4. Odpověď bohatých Kristovi
5. Kristova výzva , aby všichni žili dle božích přikázání
Kšaft umírající matky jednoty bratrské(1650) - – vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).
Labyrint světa a ráj srdce(1631) – jde o kritiku společnosti tzv. alegorie neboli jinotaj.
Alegorie = nepřímé vyjádření nějakého významu. Komenský zde využil svých zážitků z cest. Poutník / Komenský/ putuje světem a hledá pro sebe vhodnou práci. Jeho společníkem na cestě je Všezvěd Všudybud. Ten ho nabádá, aby se spokojil se vším, co spatří. Radí mu, aby nic nekritizoval, že si tím ušetří nejednu nepříjemnost. Další, kdo se k nim připojil je Mámení Mámil, který poutníkovi nasadí brýle, zkreslující pohled na svět. Poutník ale nepodlehne. Společně vstupují do města, které se doslova hemží lidmi. Každý pospíchá za svou prací, ale každá jejich práce je podvod. Lidé chodí s maskami na obličeji a často je mění. Jsou ovládáni touhou po snadném bohatství, po dobrém postavení ve společnosti a po životě bez starostí. Poutník přichází na to, že všude panuje podvod. Je zoufalý z toho, v jakém stavu se společnost nachází. Chce odsud pryč. Nakonec se uzavírá do sebe a do své samoty.