Jan Ámos Komenský

Jan Amos Komenský, latinsky Comenius, (28. března 1592 jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670 Amsterdam) byl poslední biskup Jednoty bratrské, moravský teolog, filosof, pedagog a spisovatel.

Místo narození Jana Amose Komenského není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod[1] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivanus, Nivnicensis[2]). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela rodina.[3] Žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.

Roku 1608 začal studia na latinské škole v Přerově, odkud odešel na vysokou školu do Herbornu a Heidelbergu v Německu. Již při studiu začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Po ukončení školy působil v letech 1614–16 v Přerově jako rektor latinské školy. Roku 1616 byl vysvěcen na kazatele a odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou. V této době píše spis Listové do nebe.

Po porážce stavovského povstání (1621) byl J. A. Komenský nucen opustit Fulnek a skrýval se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví, po roce ukrývání (roku 1622) mu zemřela jeho žena a dvě děti na mor. Pod vlivem událostí píše filosofické spisy Truchlivý a Hlubina bezpečnosti. V roce 1624 působil v Brandýse nad Orlicí, kde se také seznámil se svoji druhou ženou Marií Dorotou.

V roce 1628 odešel do exilu do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufá, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto píše česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Nevržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např. Velká didaktika. Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat Ráj český. Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Didaktiku českou, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna. Postupně se jeho díla jako Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské stala známa po nekatolické Evropě a byl zván na různá místa na univerzitách, nabídky však odmítal. První významnou nabídku přijal až roku 1641, kdy se rozhodl přijmout pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. V této době vyjádřil své myšlenky ve spise Via lucis. Po odchodu z Anglie dostal řadu dalších nabídek, Komenský si zároveň v tuto dobu uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a svoje myšlenky.

Roku 1642 odešel do Švédska kam ho pozvali, aby jim vytvořil učebnice. Vzniká zde spis Nejnovější metoda jazyků. Učebnice nakonec neudělal. Roku 1648 se vrací zpět do Lešna, kde působí jako biskup. V tomto roce mu také zemřela jeho druhá žena, již o rok později (1649) se oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou. Když byl v roce 1648 uzavřen vestfálský mír a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučí s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

Roku 1652 přijímá nabídku uherského knížete Zikmunda Rákocziho, kde měl u jeho dvora organizovat pansofickou školu (sedmiletá). Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jenž byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Svět v obrazech a Škola hrou.

V letech 1654-1658 Komenský opět pobývá v Lešně. Roku 1656 při požáru Lešna přichází Komenský o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Tuto ztrátu nesl velice těžce a prakticky se z ní nikdy nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera odjíždí do Amsterodamu.

Konec svého života strávil v Holandsku. Zde vydává soubor svých 43 spisů pod názvem Opera didactica omnia. Vznikají zde i menší díla a dílo Jedno potřebné byvá považováno za jeho závěť lidstvu. Zemřel 15.listopadu 1670 a byl pohřben v kostelíku v Naardenu.


[editovat] Hlavní pedagogické názory Komenského
Komenský vysoce cení význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě, lze alespoň poněkud vychovat.

Cíle výchovy:

poznat sebe a svět - vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech,
ovládnout sebe - výchova mravní
povznést se k Bohu - výchova náboženská
Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

Školská organizace podle Komenského:

od narození do 6-ti let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
od 6-ti do 12-ti let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
od 12-ti do 18-ti má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika, a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy -> němčina.
od 18-ti do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.
Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňuje ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé. Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 - 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý rok by měla mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.

Rozpracoval základní pedagogické principy:

zásada názornosti - přímá žákova zkušenost
zásada systematičnosti a soustavnosti - učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
zásada aktivnosti - žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností využívat je v praxi
zásada trvalosti - je třeba soustavně učivo opakovat
zásada přiměřenosti - učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí
Děti dělil podle nadanosti:

bystré, dělají radost
bystré, líné
bystré, vzpurné
s nedostatkem bystré mysli
s nedostatkem bystré mysli, líné
s nedostatkem bystré mysli, vzpurné
Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin), a péči o hygienu těla.


[editovat] Dílo

Reliéf na budově školy v obci DolanyO poezii české – snaha obrodit poezii
Listové do nebe – fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské.
Truchlivý - zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal po smrti své první ženy a dětí.
Moudrost starých Čechů – sbírka starých pořekadel a přísloví
Poklad jazyka českého – podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně.
Via lucis (Cesta světla) - zabývá se zde pansofií (vševědou). Byl toho názoru, že když u lidu zmizí nevědomost, války ustanou. Aby došlo k nápravě lidstva, vládnout by měl sbor mudrců.. pro lepší dorozumění mezi národy je třeba zavést novou řeč, které by všichni rozuměli. Latina je podle něj příliš těžká.
Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
Hlubina bezpečnosti – čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.
Kancionál – sborník duchovních písní, české žalmy.
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).
Labyrint světa a ráj srdce (1631) – jde o kritiku společnosti (tzv. satirická alegorie), psal ho v těžké době, často se k němu vracel a doplňoval ho.
Pravděpodobně byl jeho nejvýznamnějším dílem, zpočátku byl vydáván v cizině. Básník se vydává do světa jako poutník (tj. on sám), svět je zobrazen jako město, které mu připadá jako bludiště. Město má Bránu východu (života) a Bránu rozchodu, je rozděleno na šest hlavních ulic, které symbolizují jednotlivé řády (stav domovní, vrchností, řemeslníci, učenci, duchovní, správci a rytířský – vojáci). Uprostřed města je Hrad štěstí (Arx Fortuna), který je určen pro vyvolené. Hrad je rozdělen na tři patra:
pro boháče,
pro lidi toužící po rozkoši,
pro lidi toužící po slávě.
Uprostřed města je umístěno náměstí, kde se mohou scházet všechny stavy. Po tomto světě, který vnímá jako okrouhlé město rozdělené spoustou uliček se spoustou lidí, ho provází jeho průvodci: Všezvěd Všudybud a Mámil. Tito průvodci mu neříkají pravdu, Mámil mu nasazuje růžové brýle, ale nasazuje mu je špatně a on koutkem oka vidí reálný svět, ze začátku se ho snaží ignorovat, ale pak věnuje téměř celou pozornost pravdě. Nejprve prochází Branou východu, později dojde k Bráně rozchodu (tj. vstup do povolání). Poutníkovi je líčen krásný svět (Mámil jej vnímá jako krásnou dívku), ale on koutkem oka vidí klam, marnost, faleš, nesvobodu, neřesti, bídu a intriky. Je tímto světem znechucen a chce z něj utéci, ale nemá kam. Východisko nachází v uzavření do sebe sama (ráje srdce). Dílo je prodchnuto pesimismem, postavy průvodců jsou však humorné postavy šibalů, kteří používají různá přísloví, slovní hrátky a pořekadla. Toto dílo má mimořádnou literární hodnotu a ve své době nemá obdobu.
Pokračování v bratrském napomínání - vlastní životopis

[editovat] Díla pedagogická
Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách.
Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:
do 6 let mateřská škola,
do 12 let povinná školní docházka,
do 18 let latinské školy, gymnázia,
poté university.
Toto byl jeden z prvních pokusů jak navrhnout systematizaci školství a na svou dobu byl velmi pokrokový.
Didactica – tj. umění umělého vyučování.
Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady:
Učit se musí od mládí.
Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …).
Názorné vyučování.
Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
Přiměřenost látky k věku.
Vše převádět do praxe.
Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
Nutnost stálého opakování.
Žák má být současně učitelem.
Vyučování má být zábavné.
Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma.
Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou.
Brána jazyků otevřena – latinsky, pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit.
Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny
Nejnovější metoda jazyků - teorie jazykového vyučování.
Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků.
Škola na jevišti – pedagogické školské drama
Schola Pansophica (1650) – navrhuje mimo jiné, aby žáci latinské školy alespoň jednu hodinu týdně četli současné noviny; zavedl tedy jako první média do výuky.
Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky).
De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských)
Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém - návrh školské reformy
Opera didactica omnia (Veškeré spisy) - soubor 43 didaktických spisů

Dále se zachovala jeho korespondence s přáteli, vědci, státníky. Kromě toho si vedl deníky, které se z části dochovaly. Význam jeho díla spočívá v několika aspektech, pokračoval v práci svých předchůdců (Tomáš Štítný ze Štítného, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav). Vyzdvihl úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování (mnoho jich platí dodnes). Povznesl češtinu na vyšší úroveň, jeho dílo se stalo vyvrcholením myšlenkového vývoje celé starší české literatury. Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedisté a osvícenci.


[editovat] Díla o něm od jiných autorů
DOSTAL, Jan. Tři kapitoly o Komenském. [s.l.]: Ioanes - Vladimír Nejedlo. ISBN 80-902100-0-7.
KOŽÍK, František. Světlo v temnotách. Bolestný a hrdinský život Jana Amose Komenského. [s.l.]: [s.n.].
KRATOCHVÍL, Miloš Václav. Život Jana Amose. [s.l.]: [s.n.].
KUMPERA, Jan. Jan Amos Komenský – malý profil velké osobnosti. Uherský Brod: Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě.
ŘÍČAN, Rudolf. Jan Amos Komenský – muž víry, lásky a naděje. Praha: Kalich, 1971.