Tyl Josef Kajetán

Josef Kajetán Tyl

Český prozaik, dramatik a novinář. Patřil k předním organizátorům českého společenského a divadelního života. Stál v centru národního a vlasteneckého hnutí třicátých a čtyřicátých let 19. století. Dětství strávil v Kutné Hoře. Studoval na hradeckém gymnáziu a profesorem mu byl Václav Kliment Klicpera, který v něm vzbudil lásku k divadlu a právě ta ho odvedla ze studií na Filosofické fakultě v Praze, kam se později dostal.
Roku 1829 ze školy odešel a začal se věnovat kočovnému divadlu. Po dvou letech zklamán společností ho opustil a vstoupil do služeb vojenské správy jako furýr = pomocný účetní ve vojenském zásobování. Od roku 1833 vydával časopis Květy a Sedlské noviny. Ale nejvýznamnější je jeho přínos českému divadlu a literatuře. Jeho umělecké počátky i poslední léta života jsou spjata s kočovným divadlem, z něhož se snažil vybudovat profesionální uměleckou instituci. Se skupinou přátel, do ní patřili třeba Mácha, Kollár či Sabina, založil Tyl v roce 1834 Kajetánské divadlo. Po pozastavení jeho činnosti přešel Tyl do Stavovského dovadla, kde byl v letech 1846 – 1851 dramaturgem. Osvědčil se také jako herec a výborný organizátor. Byl i režisérem, zajišťoval rekvizity, a dokonce maloval i kulisy. Pro česká představení psal vlastní hry. Nejprve to byly takzvané lokální fračky. Nejznámější se stala Fidlovačka, ve které poprvé zazněla píseň Kde domov můj se Škroupovým nápěvem. Následovaly pokusy o shakespearovskou historickou tragédii Čestmír. Záhy však u Tyla převládly dramatické obrazy ze života ( Paličova dcera ). Psal i dramatické báchorky ( Strakonický dudák ) a historické hry ( Jan Hus, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Žižka z Trocnova ). Velmi populární byly i jeho pohádkové hry s příkladnými lidskými i charakterovými typy ( Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna ). Po zákazu českých her na scéně Stavovského divadla působil u venkovských společností. Záhy se stal jedním z nejčtenějších českých dramatiků. I když se jeho některá díla , plná sentimentálního vlastenectví, nepozvedla ani nad dobový průměr. Karel Havlíček Borovský podrobil tvrdé kritice zejména jeho román Poslední Čech. Velmi aktivně se Tyl účastnil veřejného života. Účastnil se přípravy Slovanského sjezdu, a stal se dokonce poslancem říšského sněmu. Po rozpuštění českého souboru Stavovského divadla přišel o místo dramaturga. Pod cizí koncesí tedy založil kočovnou divadelní společnost a do konce svého života putoval jako herec po českých městech a venkově. Na divadelních prknech uprostřed jednoho z představení také v důsledku vyčerpání předčasně zemřel.
Jeho soukromí život byl neméně zajímaví. Po deseti letech odkládání se přiženil do rodiny Forchelmových. Za manželku si vzal Magdalenu, která mu porodila jedno mrtvé dítě. Žili společně s Magdalenou a o 21 let mladší sestrou Annou, s kterou měl Tyl sedm dětí a která se stala jeho celoživotní rajskou láskou.
Tyl se stal zakladatelem realistické tradice, dramatu a povídky.