Napoleon Bonaparte

(15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. Jeho první manželkou byla Marie-Joseph-Rose de Tascher (císařovna Josefína). Poté, co se s ní rozvedl, stala se jeho druhou ženou Marie Louisa Habsbursko-lotrinská, s níž měl syna Františka.
Napoleon začal svou vojenskou kariéru jako dělostřelecký důstojník. Poté byl povýšen na brigádního generála, byl o něj zájem. Po revoluci ve francii byl jmenován Direktorem, velitel Paříského arénního okruhu. 9. listopadu 1799 se stal konzulem, 2.srpna se stal doživotním konzulem a 2. Prosince se stal Napoleon Císařem.
Italské tažení

O Itálii tvrdě soupeřila Francie s Rakouskem. Napoleon opakovaně kritizoval postup zdejšího velitele Schérera a v březnu 1796 ho nakonec vystřídal. Převzal v Nice kontrolu nad zdecimovanou admádou, která čítala pouhých 37 000 mužů. V této době mu bylo teprve 26 let. 12. dubna porazil Rakušany u Montenotte a 21. dubna dobyl vojenské sklady Piemontu u Mondovy. Poté překročil řeku Pád a částí armády odlákal Rakušany. Sám vyrazil směrem k Milánu, 10. května porazil Rakušany u Lodi a vkročil do staré metropole v Lombardii. Zbytky Rakušanů, jimž velel Beaulieu hnal kolem Gardského jezera a zmocnil se tak celé Lombardské nížiny. Zde ho čekala pevnost Mantova. V tuto chvíli dorazily rakouské posily v čele s Würmserem, spojily se ze zbytky Beaulieovy armády a vyrazily po obou březích jezera. Napoleon se zde dostal do úzkých, neboť mu bylo odříznuto spojení se zbytkem armády a byl donucen obklíčit Mantovu. 5. srpna byl zastaven rakouský postup u Castiglione. Napoleon se tak mohl soustředit na Würmsera a zatlačit jej do pevnosti. V listopadu poslalo Rakousko další dvě armády, ale Napoleon udělal úhybný manévr a v třídenní bitvě 15.-17. listopadu je zatlačil zpět. Poslední ofenzíva byla potlačena 2. ledna u Rivoli. Nakonec obsadil i Mantovu a ocitl se tváří v tvář armádě arcivévody Karla v průsmyku Semmering.


Tažení do Británie
Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii, která s nelibostí sledovala modernizaci a vzrůst konkurenceschopnosti francouzské ekonomiky, a tak se rozhodl, že ji musí porazit. Británie se však o plánované invazi dozvěděla a financovala vytvoření nové protifrancouzské koalice v čele s Rakouskem. To zaútočilo na Napoleona z východu a on musel odjet do války s Rakušany. Dříve než stačil dorazit k rakouským jednotkám, dostal zprávu, že spojené francouzsko-španělské loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru admirálem Nelsonem.
Kontinentální blokáda
Byla vyhlášena 1806 v Berlíně. Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo, mimo jiné i proto, že Anglie v odvetu zakázala dovoz francouzského zboží. Kontinentální blokáda měla nepředvídaný pozitivní dopad na rakouské manufaktury, neboť se vlastně jednalo o superochranářské hospodářské opatření. Takto chráněné manufaktury se mohly rozvíjet bez anglické konkurence. Kontinentální blokáda byla ale často porušována, oficiálně se k ní nepřipojilo Portugalsko - což dalo Napoleonovi roku 1808 důvod k invazi. V Evropě začalo ve velkém kvést podloudnictví a šmelina, a to za tichého souhlasu většiny monarchů, jejichž (i přes nesporně pozitivní dopad blokády na rozvoj kontinentálního průmyslu) země absence anglického zboží zprvu negativně poznamenala.

Tažení proti Rakousku
Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, které mělo částečně za vinu jeho prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu 90 000 vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ 75 000 mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky.