Božena Němcová

Zakladatelka novodobé české prózy, autorka venkovských povídek a pohádkových sbírek.

Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se pravděpodobně 4.2.1820 (přesné datum je zahaleno tajemstvím) ve Vídni jako dcera kočího Johanna Pankla a české služky Terezie Novotné. Oba její rodiče byli poté zaměstnáni u vévodkyně Zaháňské (majitelka náchodského panství). Své dětství prožila Božena Němcová v Ratibořicích u České Skalice, vzdělání se jí dostalo minimální. Boženu Němcovou v mládí velmi ovlivnila její babička Magdaléna Novotná. V roce 1837 byla na přání matky provdána za o patnáct let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Manželství šťastné nebylo, i přesto měli spolu čtyři děti. Manžel byl služebně překládán, tak se rodina často stěhovala. V Praze, v letech 1842 – 1845, se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence a seznámila se s předními českými spisovateli. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje. Na Chodsku (1845-48) přišla do styku s lidovým světem a tradicemi. Venkovský lid si ji velmi oblíbil. Když byl manžel přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová do Prahy. Tím vyřešila nesoulad v manželství, ale s dětmi žila v bídě. V roce 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek, tato událost měla velký vliv na její chatrné zdraví. V roce 1861 odešla do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepovedlo. Koncem listopadu ji z Litomyšle do Prahy odvezl její manžel. Vánoce strávila se svými dětmi. 20. ledna dostala Němcová autorské exempláře prvního sešitu Babičky. Rozplakala se, byly vytištěny na tom nejlacinějším papíře se spoustou chyb. Zemřela v Praze 21.1.1862.
Zprávu o její smrti otiskly všechny české i německé noviny, smutečního průvodu se 24.1.1862 zúčastnilo tisíce lidí. Je pochována na vyšehradském hřbitově.

Do literatury vstoupila Božena Němcová básněmi Slavné ráno a Ženám českým. Vyprávěčský talent uplatnila hned v prvním prozaickém díle Národní báchorky a pověsti (1845-47) – kniha lidové prozaické slovesnosti, pohádky, legendy a pověsti. V lidových pohádkách Božena Němcová zvýraznila absolutní spravedlnost, jednoznačně dává zvítězit lásce a dobru. Lidovou pohádkou se Němcová zabývala i později – Slovenské pohádky a pověsti (1857-8).
Publicistickou činnost zahájila Němcová r. 1845 v Květech, seriálem Obrazy z okolí domažlického, dále přispívala články z Chodska.
Povídkové dílo Němcové vznikalo až v posledních desíti letech jejího života. Je autorkou povídek: Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Chudí lidé, Pan učitel, Chýše pod horami, Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice.
Vrcholným dílem je povídka Babička (1855), Božena Němcová ji psala v době svého největšího tvůrčího vzepětí, které následovalo po těžkém duševním otřesu způsobeném smrtí nejstaršího syna Hynka.
Na rozdíl od K.J.Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů, Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky.