Filosofská historie

Filosofská historie

Při studiu na litomyšlském gymnáziu bylo ještě dvouleté studium filosofické, jež bylo určeno těm, kteří chtěli studovat na univerzitě. Právě do těchto míst nás zavádí děj povídky. Jedná se o léta 1847-1848.
Slečna Elis mívala každým rokem na bytě studenty. Nyní u ní pobývali čtyři. Jmenovali se Zelenka, Frybort, Vavřena a Špína. Na jaře 1847 zakázalo hradecké biskupství majáles, nejoblíbenější zábavu studentů i ostatních obyvatel v Litomyšli. Studenti se bouřili. Přes zákaz, ale s podporou města, přece jen oslavy uskutečnili. Hlavními organizátory byli právě Zelenka, Frybort, Vavřena a Špína. Majáles v nedošínském háji však přinesly i obavy z těžkých trestů. Za studenty se však přimluvil profesor náboženství a dokonce hrabě Žorž, a tak vše dobře dopadlo. Studenti dál žili svým životem. Frybort se zamiloval do domácích Márinky, kterou tajně miloval i Špína. Vavřena vyučoval v domě úředníka Roubínka. Sblížil se zde s jeho neteří Lenkou, která musela snášet mnohá příkoří od své tety a namyšlené sestřenice Lotky. Došlo ke zkouškám, ze kterých neprospěl pouze Špína. Rozhodl se proto vstoupit do kláštera. Na jaře roku 1848 nastal v Praze i na venkově vlastenecký ruch.
V Litomyšli byla utvořena studentská legie, jejími členy se také stali Frybort a Vavřena. Když vypukla v Praze revoluce, odešli bojovat. Na barikádách se setkali se Špínou, který byl už v řeholním rouchu. Špína byl zasažen střelou, padl Vavřinovi do náručí, ve kterém i zemřel. Revoluce byla poražena. Po uklidnění situace odjel Frybort s Márinkou na rodný statek na Hané, Vavřena se stal lékařem a oženil se s Lenkou.


Napsal: Jan Keresteš
Dne: 9.2.2006