Tankový prapor

Zápis o knize
1. Autor: Josef Škvorecký
2. Dílo: Tankový prapor
3. Nakladatelství: Galaxie v Praze roku 1990
4. Ilustrátor: Jan Brychta
5. Druh: próza z vojenského prostředí
6. Skládá se: Rekomandace, Sedmý tankový prapor v útoku, Provedení zkoušek FO u Sedmého tankového praporu, Noc v posádkovém vězení, Lekce z katolického náboženství, Divizní kolo armádní soutěže tvořivosti, Vůně civilu, Podzimní prověrka bojové a oolitické připravenosti, Bakchanálie, Kulturně masový večírek na rozloučenou
7. Děj: Hlavním vypravěčem svérázného příběhu, který se odehrává v období jaro-zima 1954, je rotný Daniel "Danny" Smiřický. Danny a ostatní členové Sedmého tankového praporu si "odkrucují" poslední půlrok své vojenské služby. Autor popisuje několik vojenských cvičení – nebo spíše pokusů o ně, boj proti tuposti velitelů a závěrečný rozlučkový večírek. Nechybí ani milostná zápletka Dannyho s manželkou jeho nadřízeného. Jedna z nezdařilejších částí knihy je bezpochyby získávání "FO" – Fučíkova odznaku. Kniha je psána hovorovou češtinou a prokládána velmi často vulgárními výrazy, a proto bývá velmi oblíbena u mládeže.
8. Hlavní postava: hlavní hrdina: Danny Smiřický - popisuje osobní zkušenosti autora (volně autobiografický román) doba v níž se román odehrává: první polovina padesátých let v Československu historické kulisy: kult osobnosti, stalinismus, Gottwald, popravy politických vězňů..., ministrem obrany Gottwaldův zeť Čepička .
9. Úryvek: "Soudruhu rotný, mě sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale…"
"Ta p…!" zaznělo z řidičského otvoru, a na předprseň se u něho vyhrabal podsaditý voják v zamaštěné kombinéze s desátnickými prýmky na prsou. Von si myslí, že se kvůli němu strháme. Ať si posere hlavu, kráva." Obrátil se k veliteli a řekl slušněji: "Tak co, Danny? Neříkal jsem to? Ukázkovej vokop. Dyť sem věděl, že tady je. Tady to znám jak svý hovno. Vokrouhlickej vrch sem dobyl už aspoň pětsetkrát."
10. Vlastní hodnocení: I když ze začátku se mi autorův styl moc nelíbil, po pár stránkách jsem si na hovorovou a vulgární češtinu zvykla a plně se věnovala radostem a strastem Dannyho. Já už si - jako zástupce "mladší" generace - nedokážu dost dobře představit tehdejší poměry na vojně a musím se spoléhat na rodinné historky. Protože bývají tyto historky většinou humorné (i když v době vzniku asi až tak humorné nebyly…) s radostí jsem sáhla po Škvoreckého románu. Při četbě této knihy jsem se bavila, ale zároveň jsem dokázala poznat kousek naší neblahé minulosti.
11. O autorovi: Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka. Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce - jazzu. Po maturitě pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru přestoupil na Filozofickou fakultu a po vystřídání řady povolání se v roce 1963 stal spisovatelem z povolání.
V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách ve Spojených státech, na podzim téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit se do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Román Tankový prapor napsal Josef Škvorecký v zimě roku 1954, v té době ovšem nemohl knižně vyjít, byly uveřejněny pouze nepatrné úryvky v Literárních novinách, Kulturní tvorbě a větší ukázka pak až v roce 1967 v časopise Plamen. V roce 1969 byla kniha připravena k vydání v Československém spisovateli, vydání bylo však zničeno ve stránkových korekturách. Kniha nakonec vyšla v roce 1971 jako první titul v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers v Torontu.
Humoristicky laděný román vypráví v devíti kapitolách příhody autorova autobiografického hrdiny Dannyho Smiřického v průběhu jeho vojenské služby v armádě v padesátých letech. Přestože epizody z vojenského života jsou vylíčeny velice realisticky s nesmírným citem pro rozmanité jazykové vrstvy dobového vojenského i civilního života a s mimořádnou vnímavostí pro situační komiku, není Škvoreckého próza pouhou satirou, nýbrž vynikající metaforou dokonale vystihující absurdní znevolnění celé země komunistickým režimem.