Markéta Lazarová

Zápis o knize

Autor: Vladislav Vančura
Dílo: Markéta Lazarová
Nakladatelství: Mladá Franta Praha1987
Ilustrátor: M. Erazim
Druh: baladicky laděný příběh ze středověku
Skládá se: Kosmas, Markéta Lazarová, Doslov, Ediční poznámka

Děj: V mladoboleslavských a turnovských lesích spolu žily dvě loupežnické rodiny - Kozlíkova a Lazarova. Moc si spolu nerozuměly, přesto ale Kozlík vyslal k Lazarovi svého syna Mikoláše požádat o pomoc proti královskému vojsku v čele s hejtmanem Pivem. Lazar však odmítá (doufá v královo odpuštění) a strhne se menší bitka. Mikoláš se tedy vrací s odmítnutím a Kozlík jede vypálit - nyní již opuštěné - Obořiště. Po cestě zajme německého pána Kristiána, jež se zamiluje do jeho divoké dcery Alexandry, přestože se spolu nemohou domluvit.Kozlík byl zuřivý hrdopýšek, jeho synové se mu podobali, avšak jak mluví vypravování o jeho dcerách?
O nic lépe! Žel, proslýchá se, že měly povahu lític, že byly hrubé a že jejich spanilost nic nebránila politováníhodným zálibám. Místo dívek je u ohně, avšak tyto divošky měly na mysli spíše kolbiště než pokorné práce v kuchyně.Když se Lazar vrátí na vypálené Obořiště, Mikoláš se jede pomstít a unese Lazarovu dceru Markétu, do které se zamiluje. Markéta je ale zaslíbena Bohu a cítí se zneuctěna, pošpiněna, ale zároveň trpí svou láskou k Mikolášovi.Jak často bychom chtěli vysloviti nevyslovitelné, jak toužíme vtěsnati v jedinou chvíli to, co nemá času!Kozlík se schovává před hejtmanovým vojskem v lesích. Kristiánův otec se vydává hledat svého syna - při střetu s Kozlíkem je ale zajat. Setkává se sice se svým synem, ale za nepříhodných okolností. A navíc je rozzuřený když vidí lásku Alexandry a Kristiána. V nadchazející bitvě je Kozlíkovo vojsko rozprášeno, Kozlík zajat a Kristián, jež dá na domluvy svého otce, zradí svou milenku Alexandru. Když si uvědomí svou chybu, vydává se jí hledat do lesů avšak zešílí. Alexandra ho v jeho šílenství najde a v afektu zabije. Markéta a Alexandra pak putují k Obořišti. Cestou je dohoní starý hrabě Kristián a zajme Alexandru. Markéta putuje dál k Obořišti, ale je vyhnána a tak se obrací ke klášteru. Při útoku na Kozlíkovo vězení jsou všichni zbývající loupežníci pobiti nebo zajati. Je vynesen královský rozsudek a Mikoláš a Kozlík jsou popraveni. Alexandře a Markétě (obě jsou těhotné) je odpuštěno a oni mohou porodit své děti. Alexandra se ale po porodu zabije.

Hlavní postavy:
Kozlík - loupežnický náčelník sídlící na hradě Roháček
Lazar - poněkud zbabělá hlava rodu Lazarů, sídlí na Obořišti
Markéta Lazarová - sedmnáctiletá Lazarova dcera
Mikoláš - nejdivočejší z Kozlíkových synů
Alexandra - Kozlíkova dcera
Kristián - syn německého říšského hraběte
Pivo - královský hejtman

Úryvek: Markéta Lazarová! Ale to je jméno není již její jméno. Tato paní povila syna jménem Václav. V témž čase slehla i Alexandra. Slehnuvši vzala si vlastní rukou život a Markéta kojila obě dvě děti. Vyrostli z nich chlapáčtí chlapi, ale žel, o jejich duši se sváří láska s ukrutností a jistota a pochybnosti. O krvi Kristiánova a Markétina!
Vlastní hodnocení knihy: Kniha mne upoutala svým nádherným jazykem, který vyvolává představu romantického šlechtického středověku.
Tento román je třeba chápat především jako příběh krystalicky čisté lásky, lásky tak mocné, že dokáže probudit cit i v grobiánském rváči Mikolášovi. Uvědomíme-li si, že aktéry tohoto příběhu jsou prostí, primitivní a předvídatelní lidé, spatříme teprve jeho skutečnou působivost.

O autorovi:
Vladislav Vančura se narodil v Háji u Opavy, odkud se jeho rodina přestěhovala do Prahy. Jeho gymnaziální studia v Benešově zakončená maturitou v Praze narušila několikaletá přestávka, během níž dva roky navštěvoval uměleckoprůmyslovou školu. Svůj původní úmysl stát se malířem však nakonec opustil a vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. Praxi praktického lékaře ale provozoval pouze několik let na Zbraslavi, aby se poté mohl plně věnovat literární práci. Jako příslušník KSČ se od roku 1921 aktivně účastnil akcí, jimiž pokroková inteligence podporovala zápas dělnické třídy, vystupovala proti buržoaznímu režimu, proti fašizmu a prosazovala spojenectví s SSSR. Za okupace se stal vedoucím spisovatelské sekce ilegálního Výboru inteligence, který byl součástí Národního revolučního výboru a který byl ve spojení s druhým ilegálním ústředním výborem KSČ. Koncem května 1942 byl gestapem zatčen a za stanného práva 1. června zastřelen. Do povědomí literární veřejnosti se zapsal zejména díky povídkové a románové próze, jež mu umožnila plně rozvinout svůj osobitý literární styl, v němž dominuje snaha o metaforické vyjádření skutečnosti a mohutné užití archaických jazykových prostředků i dobové slovní zásoby. Patrná je též složitá výstavba vět (humanistická souvětí), v nichž se originálním způsobem kombinují výrazy lidové a knižní, poetismy i vulgarismy. Výběr slov, neotřelá spojení, četná citoslovce, oslovení, věty zvolací a tázací pouze doplňují výčet prvků, které Vančurovo dílo staví do opozice vůči soudobým snahám o co nejpřirozenější stavbu textů. Mezi nejvíce ceněná díla, která pocházejí z pera tohoto význačného spisovatele, režiséra a dramatika, patří novela „Rozmarné léto“, historická práce „Obrazy z dějin národa českého“, romány „Pekař Jan Marhoul“, „Konec starých časů“ a samozřejmě i baladicky laděný román „Markéta Lazarová“, který lze právem zařadit mezi největší skvosty české prózy.