Markéta Lazarová

Vladislav Vančura
Markéta Lazarová

Děj:
Loupežník Kozlík se dostane do křižku s králem, kterému odporuje. Když pošle se vzkazem svého syna Mikoláše za Lazarem, nastane rozepře a Mikoláš je potupen a zraněn. Za trest si při druhé návštěve vezme s sebou Lazarovu dceru Markétu, kterou pak znásilní – ta byla zaslíbena Bohu a měla jít do kláštera. Po této události se do Mikoláše zamiluje.

Kozlík se na svého syna rozhněvá, když se zastane Markéty a spoutá ho s jeho sestrou a se zajatci – mladým německým hrabětem Kristiánem a jeh o poručníkem. Dcera Alexandra se zamiluje do Kristiána a je s ním poté těhotná. Kristiána hledá jeho otec, německý hrabě, který se tedy dostane až do Čech a bojuje na straně krále.

Královský hejtman Pivo dojede před Kozlíkovu tvrz, nastene obléhání a potom řež. Ženy se odtrhnou od mužů a ujíždějí na koních. Kozlík je zajat a jeho synové se dohodnou,že ho zachrání. Mezitím jde Markéta s Alexandrou do vsi, kde jsou pohaněny a vyhnány. Mladý Kristián uteče hledat v noci Alexandru, kterrá ho, když ho najde, zabije pro zradu. Dívky jsou pak nalezeny vojskem a Alexandra ukazuje hraběti Kristiánovi hrob jeho syna. Markéta mezitím uteče.

Markéta se vrací na Obořiště odporist otce, ten je však zarputilý a dceru nepřijímá. Nakonec jí doporučí,aby odešla prosit před klášter, což Markéta učiní. Je přijata převorkou a nakonec zamčena do pokoje. Převorka ji propustí, když se dozví, že její milý byl zajat. Mikoláš totiž sehnal po hospodách bandu lupičů a šel přepadnout město, kde byl spolu s bratry zajat a je před rozsudkem smrti. Ženy se přijdou podívat na popravu. Alexandra i Markéta porodí, Alexandra spáchá sebevraždu a Markéta si nechá její dítě.

Jazyk:
Vypravěč komunikuje se čtenářem, čímž ho vtahuje do příběhu. Komentuje též skutky postav a vůbec celou situaci („Mráz, mráz,mráz!“). Místy používá archaický jazyk a vazby , které se blíží k biblickému jazyku. Časté je zvolání na postavy.

Hlavní linií knihy jsou kontrasty ,které se objevují u postav: Markéta osciluje mezi láskou a prokletím, hanbou – Mikoláš mezi silou a láskou apod.


Doslov – Jiří Holý
- vzdálená, náznakem určená minulost
- lidé plní síly, hrdosti a vášní
- podobné bohatýrským zpěvům – svět jako dokonalý, vše je hodno úcty a obdivu
- jazyk a styl – vyrovnaný a vznešený, mírně archaizovaný
- monumentalizující vidění postav, zkratkovitost
- málo zobrazovaný vnějšek postav – podobné eposům, pohádkám, není realistické
- zpochybňování ideálního obrazu hrdinů
Jazyk: - různé vrstvy slovní zásoby – archaismy, zdrobněliny, obecná mluva, expresiva
- typické pro toto dílo je spojení knižního a obhroublého jazyka („sličná huba“)
- střídání stylu: poklidná vznešenost, reportáž, odbočky, vypravěčský kometnář
- proměny vypravěčské perspektivy – jednou z pohledu Markéty, jindy Mikoláše, atd.
- sám vypravěč promlouvá v několika tóninách, střídá různá hlediska (př. Mikoláš přechází od hrubého člověka k sympatickému)
- postavy: vnitřně rozporné, vícevrstevné (nenávist a zavržení s láskou u Markéty, Alexandra jako něžná milenka i furie), neustálý svár
- vypravěč: přerušuje děj vsuvkami, polemizuje s postavami i čtenáři, žasne nad skutky postav, je lyrický, jindy ironizující, promeňuje míru svých sympatií, je vševědoucí, jindy nic neví
- ovzduší BÁSNIVOSTI
- v době zostřujících se sociálních a kulturních konfliktů se Vančurovo dílo obrací k otázkám dějinnosti a národní tradice