Jana Eyrová

Jana Eyrová byla sirotek. Ujal se jí její strýc, soudce Reed. Jana vyrůstala spolu s vlastními dětmi Reedových. Dokud strýc žil, s Janou se zacházelo dobře. Po jeho smrti však byla od dětí odloučena, paní Reedová na ní byla velmi tvrdá, bratranec Jan ji dokonce i bil a nikdy za to nebyl trestán. Jana byla nešťastná, ale nikdo si toho nevšímal. Jednoho dne ji opět Jan uhodil, ale Jana se tentokrát nedala a rány mu oplatila. Když se to dověděla paní Reedová, nechala Janu zavřít dokud se neuklidní do pokoje, ve kterém zemřel pan Reed. Jana se tohoto pokoje velmi bála, vzpouzela se a bránila. Janě se zdálo, že vidí světýlko, myslela si, že je to duch strýce Reeda a ze strachu omdlela. Probudila se až v posteli, když ji lékárník ošetřoval. Za několik dní byla Jana představena panu Brocklehustovi, což byl ředitel sirotčince, do kterého Jana brzy odjela. Lowodský klášter měl velmi špatnou pověst. S chovankami se zacházelo velmi špatně, dostávali málo jídla, na jedné posteli spaly i tři atd. Pan Brocklehust byl až chorobně spořivý. Jana v klášteře našla přítelkyni, Helenu Burnsovou. Na jaře se do ústavu dostal tyfus. Zdravé chovanky byly poslány domu k příbuzným a ty, co nikoho neměl byly izolovány. Jen Helena byla izolována od všech. Jednou Jana zaslechla lékaře, jak vypráví o Heleně, že má tuberkulózu a že brzy zemře. Jana chtěla Helenu navštívit, ale učitelky jí to nechtěli dovolit. Vydala se za ní tajně v noci, lehla si k ní a povídala si s ní. Do rána však Helena zemřela. Jana strávila v Lovodském ústavu celých osm let, nejdřív jako žákyně, poslední dva roky zde působila jako učitelka. Jana toužila po změně. Podala si inzerát, že mladá učitelka s praxí hledá místo vychovatelky. Odpověděla jí jakási paní Fairfaxová a nabídla jí místo vychovatelky osmileté holčičky. Jana nabídku přijala. Vyrazila na cestu a do Thornfieldu dorazila večer. Paní Fairfaxová jí vřele přijala. Jana se domnívala, že paní Fairfaxová je matkou děvčátka, ale mýlila se. Paní ji vysvětlila, že děvčátko se jmenuje Adélka Varensová je chovankou pana Rochestra, majitele celého panství. Adélka byla původem Francouzska. Jana měla Adélku ráda a učení děvčátka ji bavilo. Jednou Janu paní Fairfaxová poprosila, zda by nedošla s dopisem na poštu. Jana neodmítla a vydala se na cestu. V půli cesty se zastavila a pozorovala zapadající měsíc. V tom uslyšela dusot koní. Otočila se a uviděla černého koně s jezdcem a kolem pobíhal pes. Kůň na ledě uklouzl a jezdce shodil. Jana utíkala jezdci rychle pomoci, ten s ní však místo vděku jednal velmi hrubě. Vyptával se jí na Thornfield, na pana Rochestra a co na panství Jana dělá. Poté usedl na koně a odjel. Když se Jana vrátila z pošty, přivítal jí stejný pes, který předtím pobíhal okolo koně. Paní Fairfaxová Janě oznámila, že se vrátil pan Rochestr. Janě byl tento muž velmi nesympatický a nepříjemný. Jednou se s Adélkou procházeli v parku a potkali pana Rochestra. Ten Janě pověděl o matce Adélky, jisté Celině Varensové, kterou velmi miloval. Když na ní jednou čekal, zaslechl jak s jedním mužem pomlouvá pana Rochestra. Rozešli se spolu a když se pan Rochestr dověděl, že Celina čeká jeho dítě, Adélky se ujal. Večer Jana nemohla usnout a náhle zaslechla divné zvuky, které po chvíli ustali. Zanedlouho Jana uslyšela silný strašidelný smích. Něco bylo za jejími dveřmi. Za nedlouho bylo slyšet, jak se někdo od Janiných dveří vzdaluje. Janě to nedalo a vyšla z pokoje a v tom uviděla tmavý dým valící se s pokoje pana Rochestra. Vběhla do pokoje a snažila se pána probudit. Spal velmi tvrdě, probudila ho až voda, kterou Jana hasila jeho hořící postel. Když se konečně probral, poručil Janě, aby zůstala v pokoji a nebudila služebnictvo. Jana si myslela, že to všechno udělala divná služebná Lada Poolová a bylo jí divné, že ji pán neudal. Když na Thornfieldu začali zábavné večery, soustředila se pozornost na pana Rochestra a Blanku. Vypadali a chovali se jako pár. Jana sedávala sice v salónu, ale v ústraní. Jednoho dne přijel do domu muž, který se přestavil jako přítel pana Rochestra. Chvíli na to přišla do domu i cikánka, která chtěla všem dívkám ve společnosti vyložit budoucnost. Jen Jana poznala, že to přestrojený pan Rochestr. Sdělila mu, že přijel jeho přítel pan Mason. V noci Jana slyšela opět ten strašidelný výkřik, poté následovaly rány. Jana vyběhla z pokoje a na chodbě se sešla s ostatním služebnictvem. Pan Rochestr je uklidnil a poslal spát. Jen Janu požádal, aby mu pomohla. Zavedl ji do pokoje paní Poolové, kde byl poraněný pan Mason. Ošetřila mu rány, ale měla zakázáno se s panem Masonen bavit. Pan Rochestr přivedl lékaře a pana Masona odvedli z domu, kde čekal kočár, který ho měl odvézt pryč. Druhý den Jana dostala zprávu od paní Reedové, že je těžce nemocná, že Jan Reed spáchal sebevraždu. Byl velmi zadlužený a celou rodinu přivedl na mizinu. Paní Reedovou z jeho smrti ranila mrtvice a teď umírala. Jana se rozhodla ji navštívit. Paní Reedovou našla ve velmi špatném stavu a dozvěděla se, že její strýc odkázal Janě všechen svůj majetek. Když se Jana vrátila do Thornfieldu, zavolal si ji pan Rochestr a požádal ji o ruku. Jana souhlasila. Jednou v noci se Jana probudila a zjistila, že u ní v pokoji stojí velká statná žena, příšerná a strašidelná a roztrhla Janě svatební závoj. Pan Rochestr ji uklidnil, že to byl jen přelud. Na druhý den měla být svatba. Obřad byl však záhy zrušen, protože vyšlo najevo, že pan Rochestr je již ženatý. Před lety se oženil se setrou pana Masona, s Bertou Masonovou. Rochestr nezapíral a zavedl Janu i pana Masona do pokoje k paní Poolové. Ta jim odemkla dveře do pokoje, kde se v rohu místnosti krčila postava šílené manželky. V tu chvíli šílená Berta skočila na Rochestra a začala ho škrtit. Přemohl ji, svázal ruce a přivázal k židli. Jana chtěla z domu utéci, ale Rochestr ji žádal, aby zůstala. Vyprávěl jí o jeho otci, který veškerý svůj majetek odkázal jeho bratrovi Rollandovi. Rochestrovi našel bohatou a krásnou nevěstu Bertu, která po matce zdědila šílenství. Po svatbě začala pít, a proto se nemoc projevila velmi brzy. Pan Rochestr ji zavřel v pokoji a odcestoval do Evropy, aby na vše zapomněl. Poté poznal Janu, zamiloval se do ní, chtěl si ji vzít a odcestovat pryč. Plán mu však nevyšel. Jana přesto z Thornfieldu ráno utekla, vzala si sebou jen to nejnutnější. Uzlík s věcmi ale zapomněla v kočáře, takže neměla žádné peníze, prostě nic. Měla hlad, spala v lese, občas se nad ní někdo slitoval a dal ji kousek chleba. Po třech dnech došla k domku. Zpočátku ji nechtěli dát najíst, ale majitel domu, Jan Křtitel ji nechal v domě přespat a dal jí trochu jídla. S dívkami, které v domě bydleli se později spřátelila. Posléze bylo Janě nabídnuto místo učitelky v místní škole. Jana nabídku přijala. Janě jednoho dne Jan Křtitel vyprávěl příběh o chudém knězi, který si vzal bohatou dívku. Narodila se jim dcera, ale brzy oba zemřeli. Děvčátka se ujala rodina její matky – Reedovi. Po osmi letech byla dívka poslána do Lowodského kláštera, poté pracovala u pana Rochestra. Měla si ho vzít, ale ze svatby v poslední chvíli sešlo. Jana se svěřila, že je to ona - Jana Eyrová. Ukázalo se, že Jan Křtitel je její bratranec a dívky Diana s Marii jsou její sestřenice. Nějaký čas bydlela Jana s nimi, ale pořád toužila se vrátit do Thornfieldu. Vydala se na cestu. Těšila se. Když ale v dálce místo majestátného domu viděla ohořelé trosky, vyrazilo ji to skoro dech. V hostinci se dozvěděla, co se vlastně přihodilo. Po jejím útěku ji pan Rochestr hledal, propustil služebnictvo a v domě zůstal jen s paní Poolovou a s šílenou Bertou. Paní Poolová se jednou opila, šílená Berta ji sebrala klíč, utekla a podpálila dům. Pan Rochestr vynesl z hoříciho domu Ladu Poolovou a chtěl zachránit i Bertu, ta však skočila ze střechy a zabila se. Poté se Rochestr odstěhoval do svého druhého domu do Ferdeanu. Když Jana dorazila do domu a spatřila pana Rochestra, zjistila, že je hluchý a zmrzačený. Při požáru přišel o oko a ruku. Za tři dny se vzali.