Smrt je mým řemeslem

Kniha vypráví o osudu Rudolfa Langa (ve skutečnosti jde o Rudolfa Hösse).
Vše začíná v německé rodině Langových, kde žije malý Rudolf se dvěma staršími sestrami, hodnou maminkou a přísným otcem. Celá rodina je přísně katolická a sebemenší prohřešek je potrestán. Na Rudolfa to vše působí velmi špatně a zanechá to na něm důsledky. Vrchol všeho nastává, když Rudolf jednou prohlásí, že ztratil víru v Boha. Otec se velmi zlobí a zakrátko, zčásti kvůli rozhořčení, zčásti kvůli špatnému zdravotnímu stavu, umírá. Po otcově smrti se Rudolf rozhodne odejít jako dobrovolník na frontu, protože právě zuří první světová válka.
Všemi nástrahami války projde zdráv a s neuvěřitelným štěstím.
Za válečná zranění a oběti Německu je vyznamenán.
Rudolf také miloval koně a krátce po návratu z fronty dostává příležitost k práci s těmito zvířaty. Zanedlouho se ožení s místní dívkou a vstoupí do SS. Postupně se dopracovává k vysoké funkci a na rozkaz z vyšších míst odjíždí i s manželkou a dítětem do Polska vybudovat kvalitní koncentrační tábor (KT). Jeho žena souhlasí, protože neví, o co v KT jde, myslí, že má jen výchovnou funkci. V Osvětimi, zde je jeho místo působení, dostane luxusní dům, ale zároveň jsou na něj kladeny vysoké požadavky.
Hned jak se rozkouká, musí začít hledat způsob, jak s konečnou platností vyhladit Židy. Bylo by velmi zdlouhavé mluvit o postupu, jak řešil likvidaci, která by byla levná rychlá a hlavně jak zlikvidovat lidské "odpadky", protože do hromadných hrobů se již nic nevejde. Řešil lidské životy jako by to bylo nepoužitelné smetí a chtěl ekologicky Třetí říši očisti od veškerého Židovstva. Je až neuvěřitelné s jakou chladností vymýšlel jak se zbavit těl a jak co nejrychleji popravit co nejvíce lidí najednou. Plynové komory už nestačily. (Jen mimochodem byl to práve Hösse, kdo kvůli menšímu odporu obětí, zavedl plynové komory se sprchami).
Dokonce byl okouknout situaci v nedaleké Treblince, malém ale "výkonném" KT a snažil se způsoby Treblinky aplikovat na Osvětimi. Jako nejčastější smrtící prostředek používal cyklon B, který byl levný a účinný. Postupem času byl povýšen až na vedoucího tábora a manželka mu porodila ještě dvě děti.
Život by pro Rudolfa Langa probíhal klidně, kdyby se o jedněch Vánocích jeho maželka nedozvěděla o jeho přísně utajované činnosti, ale její reakce byla nepřiměřeně chladná, možná už něco takového tušila. A pak se ho zeptala, jestli by zabil i svého vlastního syna, kdyby k tomu dostal rozkaz a on chtěl říci, že určtě ne, ale přesto řekl: "Samozřejmě."
Z toho se dá soudit, že jeho jediná víra byla v Německo a v rozkazy nadřízených, svým způsobem ho vykreslují jako dokonalého vojáka, na nic se neptat a plnit rozkazy.
Po pádu Německa, který byl zřejmý už začátkem roku 1945 se Langovi vše začíná vymykat z rukou a přihlíží ještě k více popravám než kdy dříve.
Po skutečném pádu této velmoci zajali Langa a začátkem čtyřicátého šestého roku byl v Osvětimi popravem na šibenici, kterou sám dal postavit.

Z knihy jasně vyplývá ochota Rudolfa Langa plnit všechny rozkazy, ať byly sebeohavnější a proti i nepatrné lidské důstojnosti. Kniha na jednu stranu straní Langovi a ukazuje, že byl milující otec a manžel a než se dostal do Osvětimi i celkem dobrý člověk, a na druhou stranu ho zkazila horlivost a moc, což je velmi nebezpečná kombinace. Nikde není zastřeno, že se Langovi zpočátku chladnokrevné vraždy hnusili, ale on byl zvyklý plnit všechny rozkazy a nakonec se naučil lidi považovat za jednotky, které bylo třeba zlikvidovat všemi dosptupnými prostředky. I psychologové tvrdili, že tento masový vrah měl rozpolcenou osobnost a výsledkem byla krutá bilance dvou miliónů lidí, kteří zahynuli pod jeho dohledem a na jeho rozkaz.