Faust

Johann Wolfgang Goethe
Jeden z největších světových básníků, mnohostranný umělec, myslitel a vědec se narodil 28. 8. 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině zámožného advokáta. V dětství se naučil několik cizích jazyků a dobře kreslit. V šestnácti letech začal studovat práva na univerzitě. Již od dětství psal básně. Hodně cestoval (mimo jiné i do Karlových Varů a Mariánských Lázní), zemřel ve Výmaru 22. 3. 1832.

Dílo:
básně, Utrpení mladého Werthera, tři velké básně (Heřman a Bohdana, Ferina Lišák, Achilles), tři romány (Werther, Spřízněni volbou, Vilém Meister), přes padesát divadelních her, dvacet knih díla Báseň a pravda, spousta článků o literatuře, umění a vědě atd. Dílo Faust dokončil těsně před svou smrtí.


Faust
napsal: Johann Wolfgang Goethe
z něm. originálu přeložil Otokar Fischer
vydala Mladá fronta, edice Máj, Praha 1973

Kniha začíná rozhovorem ředitele, básníka a komika, kteří by chtěli uvést hru, na kterou by se do divadla přišlo podívat hodně lidí.

Následuje pohled na dění v nebi, kde se kromě hodných andělů seznamujeme i s ďáblem Mefistofelem, který si chodí občas popovídat s Hospodinem.
Mefistofeles mu říká: „Já živé chytám, jako kočka myš.“. Také spolu hovoří o tom, zda je možné, aby ďábel ovlivnil člověka natolik, že by sešel ze „správné“ životní cesty.

Další děj se odehrává v gotickém pokoji, kde sedí vzdělaný muž Faust, nespokojený se svým životem:
„.... a teď tu, blázen, stojím, žel,a ani za mák jsem nezmoudřel.“
Jednoho dne, když je Faust na procházce se svým žákem Wagnerem, se k nim přidá černý pudlík. Pudlík se však doma promění v ďábla Mefistofela. Mefistofeles nabídne Faustovi, že se stane jeho sluhou, opatří mu poklady, učiní ho tak štastným, že si ani nevzpomene na život učence. Toto jednání stvrdí ještě smlouvou.
Mefistofeles pak učí Fausta užívat si radostí života. Cestou se ještě zastaví u čarodějnice. Ta Faustovi uvaří nápoj, po kterém omládne o třicet let. Také tam v zrcadle spatří krásnou dívku. S dívkou Markétou se Faust zanedlouho setká znovu a zamiluje se do ní. Nosí jí dárky (dvě skříňky se šperky), které mu opatřil Mefistofeles. Markéta nezná Faustovo pravé jméno, oslovuje ho Jindro. Jindra se jí zdá málo pobožný, ale přesto s ním tráví stále více času. Dokonce dá své matce kapky, po kterých má usnout, aby spolu mohli strávil noc. Matka je ale ve skutečnosti otrávena, protože kapky nachystal Mefistofeles. V ten čas se domů k Markétě také vrací její bratr, voják Valentin. Valentin jednou uslyšel nemravný rozhovor Mefistofela a Fausta, všichni se pohádali a vše skončilo šermířským soubojem, ve kterém Faust na pokyn Mefistofela Valentina zabil. Oba zločinci prchnou z města. Mezitím Markéta zjišťuje, že s Faustem čeká dítě. Nechce žít s hanbou a hříchem, a tak narozené dítě utopí.
Faust chodí po světě, žije hříšným životem a na Markétu už zapomněl. Jednou při čarovné noci se mu však zjeví její obraz. Vidí Markétu v okovech, kolem krku jí stéká stružka krve a hlavu nese pod paždím... Od Mefistotela zjistí, že to byla zatím jen vidina, a rozhodne se milovanou ženu osvobodit z vězení. Je náhle zdrcen tím, že zatímco on si ve světě užíval, Markéta trpěla. Mefistofeles uspí stráže ve vězení, ale Markéta odmítne s Faustem odejít. Prosí ho však, aby do hrobu uložil její rodinu – matku, bratra a jejich dítě. Mefistofeles na oba volá, že Markéta byla odsouzena, ať rychle utečou. Mizí ale jen on a Faust.... Markéta volá: „Jindro! Jindro!“