balady a romance

Balady a romance

Jan Neruda

1) Je to spolu s Erbenovou Kyticí nejvýznamnější naše epická sbírka 19. Století.
Z 18 básní je jen málo klasických balad s tragickým závěrem.
V názvech Neruda pojem balady či romance zaměňuje, někdy s účinkem humorným (Balada rajská, Balada májová …), naopak názvy Romance italská, Romance helgolandská překvapivě zesilují účin balad.
Polovina básní má námět biblický či náboženský.

2) Jan Neruda
(1834 – 1891)

- básník, prozaik a novinář; vůdčí osobnost generace májovců. Narodil se a žil v Praze, dětství strávil na Malé Straně. Studoval na akademickém gymnáziu. Po maturitě pracoval jako úředník, suplující učitel, po nedokončených vysokoškolských studiích se stal redaktorem (Obrazy života, Hlas, Čas).
Stěžejním dílem Jana Nerudy je především poezie. Hřbitovní kvítí (1858) je Nerudovou básnickou prvotinou; toto dílo je silně pesimistické, a tak jej kritika zavrhuje, částečně i proto, že ve stejném roce vychází Hálkovy Večerní písně. Neruda narozdíl od Hálka nechce harmonizovat, ale chce ukazovat skutečnost, která nastává. Oba jsou rozdílné povahy - na jedné straně Hálek, který je citlivý a lehce improvizuje; oproti němu je Neruda, který je v roce 1858 skeptický a ironický, pochybuje o životě a o smyslu jednotlivých věcí. Rozbor: prvních sedm básní má sociální charakter (drsný až pesimistický). Hřbitov je pohřebištěm chudiny; autor protestuje proti rozložení majetku celé společnosti. Na hřbitově ukazuje na náhrobky boháčů a hroby chudých. Neúspěch Hřbitovního kvítí Nerudu velice ranil, pozbyl sebedůvěry. Začíná i problém osobního života, protože si nemůže vzít Annu Holenovou (pochybuje o sobě). Začíná pracovat jako literární kritik a píše o divadle (recenze, herci). Získává bystrý pohled na věc a stává se redaktorem. Od roku 1860 zůstává u novin. Píše fejetony a glosy ve společenských a kulturních rubrikách. Ze skeptika se stává veselý člověk, který je vtipný. Krátce cestuje do ciziny. Na sklonku života trpí spoustou nemocí.
Knihy veršů (1868) - intimní lyrika, která je rozdělena do tří částí: Kniha veršů výpravných, Kniha veršů časových a příležitostných, Kniha veršů lyrických a smíšených. Verše jsou věnovány otci, matičce a Anně. Kniha veršů výpravných má sociální motivy (balady se sociálním motivem) - balady se věnují určitému problému lidí. Balady jsou bez strašidel. Písně kosmické (1878) mají jinou podstatu. Neruda začíná být optimistický, jeho poezie přináší dobrou náladu. Autor opěvuje novou techniku (technickou revoluci). Používá zpětné formy a pololidovou tvorbu. Od této sbírky se stává uznávaným autorem.
Balady a romance (1883) jsou rozděleny do několika částí. Sbírka je psána v duchu lidovosti. Látku, kterou čerpal pro balady, rozdělil do obecně lidských vztahů (vztahy matka x syn). Najdeme zde díla, která mají typicky český národní charakter (Romance o Karlu IV.) ale i díla s biblickým nebo legendárním pojetím. Prosté motivy (1883) - sbírka věnovaná lásce Aničce. Neruda se cítí mlád, protože se znovu zamiluje; rozumově však odmítá, protože je nemocný. Rozděleno do čtyř ročních období, které přirovnává k lidskému životu (jaro - dítě; léto - zralý člověk; podzim - člověk se připravuje na stáří; zima - období, kdy člověk čeká na smrt). Zpěvy páteční (1896) - vydává je až Jaroslav Vrchlický. Je to sbírka patetická, vyjadřující myšlenku, že po Velkém pátku (utrpení národa) přijde opět vzkříšení.
Nerudova prozaická tvorba souvisí těsně s jeho novinářskou činností. Píše především povídky a fejetony. Arabesky (1864) jsou povídky zachycující zajímavé postavy z lidového prostředí tehdejší Prahy. Různí lidé (1871) - Arabesky + fejetony. Trhani (1872) - rozsáhlá povídka se sociálním tématem o životě dělníků při stavbě železnice. Povídky malostranské (1878) - povídkový cyklus 13 povídek o životě lidí na Malé Straně v době Nerudova mládí. Spisovatel zde střídá tón vážný s tónem humorným a satirickým. Nejznámější povídky: Týden v tichém domě; Přivedla žebráka na mizinu; Doktor Kazisvět; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku.
Jan Neruda nebyl za svého života doceněn. Jeho pravé místo v české poezii mu vydobyla teprve generace Macharova. Byl básníkem světovým i ryze českým, objevitelem všedního dne i „všedního“ jazyka literatury.


3) Balada dětská
Je ze srdce psanou soustrastí při úmrtí dcerky básníka Heyduka, hojivě polidšťující samou smrt.

Balada česká
Je romancí o krátkém, ale božsky krásném českém jaru.

Romance o Černém jezeře
Vypráví o tajemně přitažlivé jezerní hlubině, pod níž jako by spaly dávné české hrdinné činy.

Romance helgolandská
Skvěle pointovaná balada, v níž nelidská hrabivost piráta Johna způsobí nechtěnou smrt lupičova zetě.


4) „To ví se: přišli se slávou – jak odešli, se neví.“
„Kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti.“