Biblické příběhy

Autor: Ivan Olbracht
Nakladatelství: Albatros
Doba: Začátek světa
Prostředí: Svět

Adam a Eva

Hl. postavy: Adam, Eva, Bůh
Vedl. postavy: Had

Bůh vytvořil člověka z hlíny a pojmenoval ho Adam. Stvořil pro něj zahradu Eden. Uprostřed ní stály dva stromy. Strom života a strom vědění. Bůh rozkázal Adamovi, že ze všech rajských stromů jíst může, ale ze stromu vědění nesmí, jedl by z něj, zemře. Adam byl sám a Bůh mu z jeho žebra vytvořil ženu Evu. V zahradě byl i lstivý had, který svou lstivostí přiměl Evu k tomu, aby snědla jablko ze zakázaného stromu. Eva přinesla jablka i Adamovi a ten je také jedl. Po snězení jablek zjistili, že jsou nazí. Zakryli se tedy fíkovými listy. Když se dozvěděl Bůh, že Adam s Evou jedli ze stromu vědění, vyhnal je z ráje.

O POTOPĚ SVĚTA

Hl. postavy: Noe, Bůh
Vedl. postavy: Lidé, Adam, Set, Lámech

Adamovi se narodil syn, Set. Adam žil 930 let a jeho synové a dcery obdělávali půdu, pásli stáda. Set měl syny a jedním z nich byl Lámech, který zplodil syna. Jmenoval se Noe. Mezi lidmi vzrůstala pýcha, zlost a prut bezbožnosti. Bůh litoval toho, že vytvořil člověka.
Jen Noe našel u Boha smilování. Bůh mu nařídil vystavět si koráb z dříví. Do něj vzít rodinu a živočichy, z každého druhu samce a samici. Na zem pršelo čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Umřelo vše živé, co nebylo v korábu. Voda zůstala na zemi 150 dní. Klesala tři měsíce. Koráb zůstal na hoře Araratu. Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, vypustil holubici. Když nenašla místo k odpočinutí, vrátila se zpět k Noemovi. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici. Vrátila se navečer a v zobáčku držela olivový list. Tak poznal Noe, že vody opadly. Noe vyšel se svou rodinou z korábu. A Bůh jim požehnal.

STAVĚNÍ VĚŽE A ZMATENÍ JAZYKŮ

Hl. postavy: Pastevci, Bůh
Vedl. postavy: Lidé

Noemovi synové a jejich potomci se rozprostřeli po celé zemi. Byl jen jeden jazyk. Když šli pastevci k východu, našli dobré pastviny a usídlili se tam. Za čas si řekli: „Vystavme si město a věž, jejíž vrcholek by dosahoval k nebi. Tak se staneme slavní.“ Bohu se jejich pýcha nelíbila a řekl: „Nedají se odvrátit od toho, co si umínili! Ale zmatu jejich jazyky, aby jeden řeči druhého nerozuměli.“ Když tak udělal, nikdo nerozuměl tomu druhému, co říká. Museli nechat stavění a Bůh je jako národy různých jazyků rozptýlil po celé zemi.