Diablo můj vysněný kůň

Romana Králová VI.A. 26.10.2007

spisovatel: GABI ADAM
název knihy: DIABLO MŮJ VYSNĚNÝ KŮŇ
vydavatelství: PONY CLUB
ilustrace: BOB LANGRISH
původní název: PFERD MEINER TRÄUME
Ta slova, která jsou psaná kurzívou znamená to, co si ten dotyčný říká v duchu.

1.kapitola
Riki byla 13-tiletá dívka, co se společně s kamarádkami zajímala o koně. Jednoho dne šla Riki s Janin s Katy na hodinu ježdění na koních. Janine všichni kamarádi říkali pro její mrštnost Štika. Když přišli do stáje mezi koně, měli čas ještě 45minut. Mezi tím zdravili všechny koně a dávali jim různé pochoutky. Většinou jablka a kostku cukru. Když měli ještě pár minut. Štika šla mezi tím na záchod a Kary s Riki sestoupili ze schodů na tribunu. Katy a Riki se ztišili, aby nepoplašili koně. Najednou Katy říká "podívej se támhle. To je ale pitomec!" Riki se zeptala "Kdo?" a Katy povídá "Cooper. Podívej se, jak se k chudákovi Diablovi chová!". Riki měla slzy v očích. Nemohla se dívat na to, jak mu Cooper obližuje. Když začínala jezdecká hodina, Riki a Katy se smutně podívali na Diabla a odešli. Potom si šli všichni vybrat svého oblíbeného koně, na kterým budou jezdit. Katy si vzala Alana. Hodně jí po tělocviku boleli nohy. Štika si osedlala Duňu. Riki si neměla koho vybrat, ale potom vjela do stáje Lillian na Doktoru Hollidayovi. Riki se jí ptala, jestli viděla Coopera, co prováděl Diablovi a Lillian smutně sklonila hlavu a přikývla. Lillian se potom zeptala, jestli si chce Riki půjčit Doktora Hollidaye. To byl vždycky její vysněný sen. Riki Lillian moc poděkovala a Lillian se rozloučila a řekla, že ještě něco má, ale prý bude do hodiny zpět. Při jízdě se Riki moc dařilo. I Katy a Štice to šlo. Ke konci přišla Lillian a chvíli se dívala na Riki a jejího koně Doktora Hollidaye, jak jim to jde. Byla překvapená. Její kůň a Riki se k sobě skvěle hodili. Když byl konec hodiny, přišla si Lillian za Riki pro jejího koně. Riki se divila, že už si Lillian Doktora Hollidaye bere, protože mu ani nesundala sedlo a nepostarala se o něj. Lillian říkala, že to zvládne sama a odvedla si svého koně. Když šla Riki do stáje za Katy a Štikou, šla se podívat na koně. Došla na konec a myslela, že se jí zastaví srdce. Myslela, že je to jen sen. Potichu a zděšeně zavolala Katy a Štiku. Ty se divili, co se stalo a když se podívali tam kam Riki, bylo ticho. Riki měla slzy v očích smutkem, ale i zlostí. Před nimi byl Diablo přivázaný tak pevně, že nemohl skoro dýchat a nedosáhl ani na vodu. Měl na sobě i sedlo. Riki měla velikou zlost na Coopera. Opatrně přistoupila k Diablovi a hned, co Diablo viděl, že k němu jde nějaký člověk, začal se bát. Riki se ho snažila uklidnit a chtěla mu sundat to silné lano, co měl kolem krku. Prstama to nešlo a Katy jí poradila, ať si vezme kapesní nůž. Riki Diabla uklidňovala, aby se nebál, přeřízla lano a sundala sedlo "Hotovo! Jen počkej Coopere! Tohle ti jen tak neprojde!". Riki, Katy a Štika chtěli všechno říct panu instruktorovi, ale ten se o takovýhle věci nestará. Chtěli to říct Jackovi, ale je to děda, který nemyslí na nic jiného než jen na slámu pro koně. Za nedlouho ukázala Štika na Diablobu pravou nohu. Byli tam rány. Štika říkala, že když ho Cooper vedl do stáje, ty rány tam ještě určitě Diablo neměl. Musel ho spráskat bičem ještě přímo tady v boxu. Riki dala Diablovi mrkev, aby ho alespoň něčím potěšila, ale to se jí jen tak nepodařilo. Diablo si myslel, že mu chce Riki ublížit. Byl velmi rozzuřený, ale Riki na něj mluvila svým klidným a tichým hlasem a to Diabla uklidňovalo a začal ji poslouchat. Riki natáhla ruku a chtěla dát Diablovi mrkev, ale Diablo couvl. Riki to vzdala a vyšla z Diablovo boxu ven. Nevěděla, co s tou mrkví, a proto se natáhla přes Diablovo dveře a položila mu tam mrkev. Riki si teprve teď uvědomila, v jak nebezpečné situaci se před několika minutami nacházela. Když chtěli všichni odejít, nechala Katy a Štika sedlo s lanem na chodbě, aby si toho někdo všiml. Cooper by snad nechal Diabla pevně přivázaného a osedlaného až do rána. Když šli všichni směrem k východu, Riki se otočila za Diablem a píchlo ji u srdce. Diablo měl opřenou hlavu přes dveře boxu a jedl. Riki doufala, že už Diabla nebude Cooper mlátit. Od této chvíle Riki slibovala, že bude chodit za Diablem každičký den.
(Tato kapitola se mi líbila, protože jsem už znala skoro všechny postavy. Ráda jsem tuto kapitolu četla, protože byla napínavá a když je nějaká kapitola napínavá, tak jí musím přečíst až do konce.)

2.kapitola
Ve škole se Riki nedařilo. Musela myslet na Diabla a na Coopera jak ho trápí. "Měli bychom ho sledovat", řekla Riki a učitel ji napomenul a řekl, že jestli nebude dávat pozor při vyučování, promluví si s jejími rodiči. Riki vůbec nevnímala, myslela jen na Diabla a na zlého Coopera. V duchu si říkala: "Co když bude mít Diablo na hřbetě další rány od biče"? Riki byla znepokojená. Ani si nevšimla, že si u ní její učitel něco poznamenal. Když šli všichni na oběd, Riki tam zůstala sama, ale za chvíli za ní přišel Kevin Thomas, u kterého šlo vidět, že má o Riki veliký zájem. Ptal se Riki, co s ní je, jestli má problémy ve škole nebo s jejími rodiči. Riki mu řekla, že má strach o jednoho koně u nich v jezdecký škole. "Kevin se zamračil a odešel. Vždy, když se mluví o koních, tak Kevin odejde nebo změní téma. Riki chce přijít na to, proč se Kevin o koních nerad baví. Večer musela Riki zůstat v kuchyni s rodiči. Paní Sulaiová na ni přísně křičela, jak se vůbec Riki neučí a má z písemek samé čtyřky. "Každý den se budeš jen učit a učit! Nepustím tě do konce měsíce ke koním!Až si opravíš ty čtyřky z písemek, tak tě možná pustím". Riki zbledla a řekla: "Mami, to mi nemůžeš udělat! Musím teď chodit do stáje každý den!" Paní Sulaiová se rozzlobila a řekla: "Nemusíš! Běž si do svého pokoje udělat úkoly!" Riki třískla skleničkou na stůl a řekla: "Si zlá mami!" a mezi tím jí tekli slzy. V pokoji ležela na posteli a vztekle bouchala pěstmi do polštáře. Vůbec v tu chvíli nemyslela na učení. Chtěla se snažit nakreslit Diabla, ale vůbec ji to nešlo. Po chvíli měla na podlaze několik zmuchlaných papírů. Nedařilo se jí nakreslit Diabla, a proto se rozhodla, že půjde spát. Ráno vstala Riki o hodinu a půl dříve než kdy jindy. Mezi tím si uklidila pokoj a oblékla se. Styděla se za to, co se včera dělo s její mámou, a proto se to snažila napravit. Chtěla rodičům připravit snídani, aby měli radost. Uvařila kávu, upekla chléb a u krbu našla bratrovo víko od stavebnice a také křídu. Vzala křídu a na víko napsala písmeny: JE MI TO MOC LÍTO! Na závěr tam nakreslila kudrlinky a zaplnila srdíčky. V pokoji měla umělé kytky a pravé se nenašli, protože v prosinci kytky nerostou. Dala kytky do sklenice, protože vázu nenašla a položila je na stůl. Měla strach, že ani tohle jí nepomůže rodiče přesvědčit. Riki se bála až rodiče vstanou, a proto si oblíkla kabát a šla ke Štice. U Štiky ještě všichni spali a když uběhlo 20minut, tak se Riki rozhodla, že půjde za Diablem. Byla naštvaná, že ji to nenapadlo dřív. Když dorazila k jezdecké škole, ve stáji byl Jack Alcott, který připravoval seno pro koně a když přišla Riki, lekl se. "Co tady děláš?Normální lidi ještě spěj. Vyděsila jsi mě!" řekl Jack. "Promiň, to jsem nechtěla". Omluvila se Riki a Jack jen: "Hmm". Jack byl takový tichý a promluvil jen, když je to hodně důležité. Riki prošla kolem Jacka a rychle šla kolem boxů za Diablem. Když za ním přišla, byl otočený zády a byl smutný. "Ahoj Diablo, to jsem já, Riki. Ty si mě nepamatuješ?Včera sem tě odvázala a sundala ti sedlo. Proč si na mě naštvaný? Co ti zase ten zloduch udělal?" řekla Riki smutně. Diablo se na ní otočil a pozorně jí poslouchal. "Chceš říct tajemství? Ano? Až rodiče zjistí, že jsem tu byla, tak nebudu moct jít z domu ani na krok." Riki hledala sedlo a lano, které tu včera nechali na zemi ležet. Nikde nic nebylo. Možná to někdo uklidil. Mělo ji to napadnout. Diablo měl určitě po takovém rozhovoru hlad, a tak mu něco chtěla dát. Jack řekl: "Dostává jeden a půl kyblíku ovsa". Jack dal Riki kýbl s ovsem a řekl: "Neboj se, Diablo ti nic neudělá. Je to ten nejhodnější kůň pod sluncem. Neublíží ti. Jen je vylekaný, a proto se nesmíš bát!" Riki k němu přistoupila. Klepali se jí kolena. Diablo k ní přistoupil a Riki si myslela, že jí chce Diablo kousnout nebo kopnout. Proto radši zavřela oči. Když je opatrně otevřela, viděla Diabla, jak má hlavu zabořenou do ovsa. Ulevilo se jí, a proto si Diabla pohladila. Cítila, že jí začíná Diablo důvěřovat. Měla ohromnou radost. Diablo snědl vše, co bylo v kýblu a měl stále hlad. Riki mu donesla seno. Vzpomněla si, že má jít do školy. Rychle se podívala na hodinky. Tak to bude o chlup. Naposledy pohladila Diabla, popadla tašku a rychle běžela ze stáje ven. Cestou málem porazila Jacka. Zeptala se ho cestou, jestli bude moci zítra ráno zase přijít. Jack řekl: "Určitě, Diablo tě rád uvidí" a Riki řekla: "Tak děkuju moc. Možná přijdu ještě odpoledne. Ještě nevím" zamávala mu na pozdrav a rychle běžela na školní autobus.
(Tato kapitola mě překvapila. Moc se mi líbí a snažila jsem si všechny situace představit doopravdy.)

3.kapitola
Jen tak tak to stihla. Předem musela zamávat na pana řidiče, jinak by jí ujel. Riki hledala svou legitimaci a řekla: "Někde ji tu musím mít. Pamatuji si, jak jsem si jí dávala do tašky" řidič jí to uznal a řekl: "Jen běž, já vím, že ji máš". "Děkuji moc. Vy nejste jako ten druhý řidič. Když jsem nemohla najít svojí průkazku, nechtěl mě vzít. To by máma neměla radost. Musela by mě zase odvést autem". Riki šla za svými kamarády. Katy a Štika se jí ptali, co se děje, že je dnes nějaká zamlklá, jestli měla s někým ráno rande nebo jestli zapomněla na úkoly a musela si je udělat ráno a zapomněla na hodiny. Riki jim svoje ranní dobrodružství nechtěla říct. Čím míň, tím líp. Jinak by se to mohlo donést až k jejím rodičům. To by jí to pak zatrhli. Riki zatím v autobuse hledala svoji průkazku a nakonec ji našla v kapse u kabátu i se žvýkačkou. "Tady je". Chvíli bylo ticho a Katy znepokojeně řekla: "Jak se asi daří Diablovi? Celou noc sem na něj musela myslet. Ani jsem kvůli němu nemohla spát." Štika se také přiznala: "No... já taky ne". Riki nepřítomně hleděla do okna a představovala si, jak jede na Diablovi. Mezitím usnula. Snad ji Katy a Štika dokážou vzbudit až budou u školy, jinak by jí pak řidič odvezl zpět domů a nemusela by spát v tý nudný škole. Nakonec se Riki vzbudila a nudně kráčela do školy. Všichni se tam hrnuli, aby přišli včas. To zas bude den - hodina kreslení, francouzštiny, matiky, dějepisu, hudebky a občanky. Když přišla Riki domu, byla unavená a máma na ní byla hned nepříjemná. "Neseš mi do domu bláto! Proč si nezuješ boty v předsíni jako ostatní?" Riki na to neměla náladu a šla si dát palačinku. Máma se jí ptala, kde byla ráno, že se ani neozvala. "Byla jsem se projít". Máma zakroutila hlavou a řekla: "Cože? To si snad děláš srandu? Takhle brzy ráno? A ještě ke všemu ve tmě? Víš, co by se ti mohlo stát? Mohl by tě někdo unést". Riki zakroutila očima a začala se dohadovat s mámou. Máma musela jít do práce, ale Riki na ni začla řvát, že na ni taky nemá máma vůbec čas. Myslí furt jen na práci a má radši její zákazníky, než vlastní dceru. Máma ji pohladila a řekla: "Ale holčičko...já".. "A už mi nikdy neříkej holčičko!Nejsem žádný mimino, mami"! Riki měla slzy v očích a nemohla z toho pomalu ani koukat. Rozbrečela se a její máma po chvíli taky. Riki běžela do svého pokoje a třískla za sebou dveřmi. Máma už se radši chystala do práce, protože má zpoždění. Mezi tím dala pusu synovi Harrymu. Přemýšlela, jestli má jít pozdravit i Riki a dát jí také pusu, ale raději ne. Promluví si s ní radši až večer. Harrymu řekla:"Až přijde Anna, tak ji popros, aby ti pomohla s domácími úkoly". Harry jí na to odkývl hlavou a řekl: "Jasně. Neboj!" Riki seděla na posteli a myslela si, že jí máma půjde alespoň pozdravit. Je vidět, že jí Riki vůbec nezajímá, a proto jí určitě nebude zajímat, kam dnes Riki půjde. Riki se začala oblékat a rozhodla se, že půjde za Diablem. "Doufám, že se má Diablo dobře. Snad mu nic ten zlý Cooper neudělal! Diablo se určitě cítí hůř než já, protože mě alespoň nikdo nemlátí. Večer bude nejspíš s mámou větší hádka než teď, protože mám chození do stáje zakázáno". Mezi tím, než se Riki oblékla, přišla Anna. Harry jí otevřel a řekl: "Ahoj Anno, máš mi pomoct s úkolama"! "Ahoj Harry. Dobře, ale rychle za mnou zavři dveře, je obrovský mráz". Riki pozdravila Annu a schválně řekla, že se jde projít, protože by Harry hned křičel, že má chození do stáje zakázáno. Pozdravila Annu a Harryho a zavřela za sebou dveře. "Tak. Vyndej si Harry učebnice". "Ale já jsem se chtěl nejdřív dívat na televizi" řekl naštvaně Harry. "Nejdříve úkoly, potom zábava. Matematika má přednost".
(Tohle byla docela smutná kapitola. Riki se pohádala s mámou a Diablo? Ten byl na tom ještě hůř.)

4.kapitola
Když šla Riki do stáje za Diablem, aby zjistila, jak mu je, cestou si třela ruce o sebe, aby se zahřála. Venku byl velký mráz. V tašce měla nějaké pamlsky pro koně. Kostky cukru, mrkve a jablka. Když dorazila do stáje, jako vždy postupně zdravila koně a dávala jim něco dobrého. Musela by mít deset rukou, aby mohla dát všem koňům něco dobrého najednou. Když dorazila k Diablovi, řekla: "Ahoj, Diablo. Jak se máš? Snad ti nic ten zlý Cooper neudělal! Chceš také něco dobrého? Tak tady máš". Dala mu mrkev a vypadalo to, že je Diablo spokojený a ani se Riki nebál. Snad mu nic Cooper neudělal. Najednou se ve stáji objevil Jack. Riki se ho trochu lekla. Chvíli si povídali a Riki řekla: "Ráda bych Diabla vyhřebelcovala, ale kdo ví, kdy se Cooper vrátí". Jack řekl: "To nevím, ale myslím, že brzy nepříjde. Myslím, že kdyby sis pospíšila, možná bys Diabla stihla vyhřebelcovat". Riki odkývla a šla Diabla vyhřebelcovat. Jack mezi tím pozoroval, jestli nejde Cooper. "Už jde! Pospěš si Riki"! "Ano, už to bude". Riki uklidila kartáč, pohladila Diabla, zavřela jeho box a šla k jinému koni, aby ji Cooper neviděl, jak je s Diablem. Šla ke koni Samovi, který byl hned naproti Diablovi. Riki šla kolem Coopera a ten se na ni nepodíval. Potichu si řekla: "Pitomec". "Cože? Co si to řekla"? Riki zbledla a řekla: "Řekla jsem pitomec. To nemůžu říct pitomec koni, který se ke mně otočí zády?" "Jo takhle!" Cooper Riki uvěřil, že to myslela na koně. Šel dál. Riki toho litovala, protože to musela svést na Sama, který za nic nemohl. Šla ven a čekala na Katy a Štiku, jestli nepříjdou. "Riki! Pojď sem! Tomu bys neuvěřila!" vykřikl Jack. Riki za ním šla a viděla, jak je Cooper naštvaný, že mu Diablo zničil otěže, ale ty otěže zničila Riki. Cooper vzal otěže a chtěl Diabla uhodit. Už se stalo. Trefil Diabla do spánku. Hrozně ho třískal těmi otěžemi a potom ho začal kopat. Riki na Coopera zařvala: "Co to děláte? Co si myslíte, že teď právě děláte! Nechte toho! Ten kůň za nic nemůže!" Cooper dělal, že ji neslyší a furt kopal do Diabla. Riki se naštvala a běžela za Cooperem a kopla mu do nohy. Cooper spadl a byl zticha. "Vy zvíře! Nechte Diabla být!Nic vám neudělal!" "Co si to řekla? Zvíře? Nikdo mi nebude říkat zvíře!" Cooper naštvaně vstal a popadl otěže. Riki už nejspíš čekala, co ji čeká, a proto se raději vzdalovala. Snad ji nechce Cooper uhodit? Cooper se k Riki naštvaně přibližoval. Trefil jí do ramene a ona si klekla na kolena a nešťastně vzdychala. Cooper se jí schválně vysmíval, protože byl rád, že jí to bolí. "Nech ji být!" Objevili se ve dveřích od stáje Jack a s ním Katy a Štika, kteří měli v ruce vidle. "Zabiju tě!" řekl Jack. Štika běžela za Riki, ale musela obejít Coopera. Cooper na ni lehounce vybafl a ona, jak byla vyděšená, leknutím vyskočila. Cooper se jen smál. Smál se, ale brzy ho to přešlo. Ucítil, jak ho Jack probodl vidlemi do stehna. Cooper upadl na zem a Katy šla zavolat sanitku, veterináře a policii. Sanitka za chvíli přijela a šla pomoct Riki. Riki měla celé rameno oteklé. Odvedli Riki do sanitky a ošetřili i Coopera. Štika se zeptala doktora, jestli může jet s nimi. Doktor přijmul a Štika nasedla do sanitky, aby byla u Riki. Za chvíli přijela policie, a ta si odvedla Coopera. Jako poslední přijel veterinář. Musel dát Diablovi spoustu injekcí na bolest. Spánek měl celý od krve a kopance do břicha musely Diabla hodně bolet. Pan veterinář dal Diablovi takovou zelenou mast na hlavu a injekci, aby se postavil na nohy. "Asi za půl hodiny by se měl postavit" řekl pan veterinář. Katy se modlila, aby se Diablo postavil, protože jestli ne, tak Diablo zemře. Mezi tím uvařil Jack kafe pro pana veterináře a pro Katy čaj. Od boxu Katy slyšela, jak pan veterinář říká: "No, Diablo to zvládneš. Ještě kousek. Nevadí, zkus to znovu". Katy i Jack slyšeli, jak pan veterinář povzbuzuje Diabla, aby se postavil. Jack se šel podívat, jak je na tom Diablo. Katy radši čekala před boxem. Po chvíli vyšel z boxu Jack se slzami v očích. Katy už věděla, co se děje a měla také slzy v očích. Než jí Jack řekl, co se stalo, tak málem omdlela. "Zvládli jsme to!" "Cože?" Katy se vyděšeně zeptala: "Je na živu. Diablo žije! Postavil se Katy! My jsme to zvládli!". Jack byl hrozně šťastný a Katy tomu nemohla uvěřit. Jen děkovala bohu, že jim vrátil Diabla. Katy a Jack moc poděkovali panu veterináři a dodali: "Bez vás bychom to nezvládli. Moc vám za to děkujeme. Jste ten nejlepší veterinář, kterého jsme kdy znali". Pana veterináře to potěšilo a řekl: "Děkuji, ale teď musí být u Diabla jen jeden člověk. Dva maximálně. Diablo potřebuje někoho, kdo se o něj dobře postará a koho má rád". "Já se o něj postarám! Znám ho už od narození. Narodil se na summersfieldským ranči. Když ho prodali, dal jsem výpověď. A teď jsem tady, protože je tu i Diablo. Jsem tu, abych byl u něj" řekl Jack. Pan veterinář ho málem ani nepoznával. Jack ještě dodal: "Budu se o Diabla starat s Riki. Diablo má Riki moc rád a Riki se o něj dobře stará". Katy si v duchu řekla. Riki bude mít ohromnou radost, až uslyší, že je Diablo v pořádku.
(Tohle byla nejdelší kapitola a asi nejšťastnější. Diablo žije a i já mám radost, protože tuhle knížku mám moc ráda.)

5.kapitola
Kolem šesti hodin večer zazvonil u Riki doma telefon. Riki máma řekla: "Sulaiová, prosím". "Dobrý den, tady sestřička z nemocnice. Vaše dcera měla nehodu. Nemusíte mít strach, je docela v dobrém stavu. Byla bych moc ráda, kdybyste hned přijela. Pan doktor s vámi musí mluvit" řekla sestřička. "Ale... co je s Riki? Nic se jí nestalo? Dobře, hned přijedu". Paní Sulaiová zbledla. "Tak se mějte hezky na shledanou". Paní Sulaiová se divila, co se děje a po chvíli svolala celou rodinu a řekla co se stalo. Všichni hned nasedli do auta a jeli do nemocnice. Když dorazili, bylo poslední místo na parkovišti. Měli štěstí. Harry se zeptal sestřičky, kde je chirurgie a sestřička mu mile řekla: "Hned vlevo po skleněných dveřích do prava". Harry odkývl a celá rodina šla jeho směrem. Když byli u Riki dveřích, paní Sulaiová otevřela a... raději tajila svůj pláč. Nemohla se na Riki podívat. Riki měla oteklý obličej, zašitou ránu na čele a obvázané celé levé rameno. Zdálo se, že spí. Paní Sulaiová k ní přisedla a řekla: "To bude v pořádku Riki. Už nikdy nedopustíme, aby se někdy něco takového stalo", paní Sulaiová raději mluvila potichu, aby nevzbudila Riki. Po chvíli Riki pomalu otevřela oči a řekla: "Je to moje vina. Teď je mrtvý a zavinila jsem to já". Nikdo nevěděl, o čem to Riki mluví. Pan Sulai řekl, že dojde za panem doktorem, aby se dozvěděl více o té tragédii. Harry řekl: "´Mami? Musím ti něco říct. Je to důležitý". "Tak dobře, rychle než se vzbudí Riki". Harry a jeho máma šli na chodbu, aby nevyrušili Riki. Harry řekl: "Mami... dnes jsem hrál s Denisem fotbal a kopl jsem míč do výlohy. Rychle jsme s Denisem utekli. Myslíš, že za to půjdu do vězení"? Paní Sulaiová řekla: "Neměl jsi utíkat! Hned zítra se půjdeš omluvit! A provedl si ještě něco"? "No... byli u nás policajti a já jsem jim neotevřel, protože jsem si myslel, že jdou po mě a že půjdu do vězení". "Neboj. Za tohle do vězení nepůjdeš, ale zítra se omluvíš té paní, které jsi kopl míčem do výlohy a nějak jí to vynahradíš", řekla přísně paní Sulaiová. "Tak dobře...", řekl smutně Harry. "Neboj, ještě si o tom promluvíme, ale až zítra. Dnes mám větší starost o Riki a také toho mám dnes plné zuby. Jen samý průšvih. Nejdřív Riki a potom ty. Pojď raději za Riki". Za pár hodin už byla rodina unavena a chtěli jít domů. Riki ale v nemocnici nechtěla zůstat sama a chtěla, ať máma požádá o propuštění, že se bude doma léčit, ale hlavně, aby byla doma. Paní Sulaiová tedy požádala o propuštění a starala se o Riki společně s rodinou. Když dorazili domů, paní Sulaiová uložila Riki do postele a nechala ji spát. Potom šla zavolat paní Keenové za tu rozbitou výlohu. "Dobrý den, je tam paní Keenová? Tady paní Sulaiová. Prosím? Daří se nám v rámci poměrně dobře. Jak to myslím? Můj syn Harry má trochu špatné svědomí s tou vaší výlohou. No, raději bych měla začít od začátku". Mezi tím, co paní Sulaiová vysvětlovala paní Keeové, co se stalo, Riki se zdál sen o koni jménem Pegas, jak se vznášel oblohou a Riki s ním. Zrychloval, nejspíš měl strach a Riki se už neudržela a letěla dolů. Volala na něj Pegasi! … Pegasi! Ale Pegas mířil jiným směrem. Riki se čím dál tím víc přibližovala k zemi, ale kůň ji zachránil. Byl to Diablo! Jako by slyšela jeho hlas. Zachránila jsi ty mě a teď na oplátku zachraňuji já tebe. V této chvíli Riki věděla, že Diablo žije!
(Je to docela zranitelná kapitola. Riki má několik ran od Coopera, ale štěstí je, že Riki věděla, že Diablo žije.)

6.kapitola

Sešlo se celé představenstvo jezdecké školy a pan Bill Goodman se přísně rozhlédl po svých posluchačích a řešil s nimi Franka Coopera. Wendell Thomas se Coopera docela zastával a sám si nalhával. Poté, jak Thomas lhal, k němu přistoupil Jack Alcott a jak Thomas lhal, že Diablovi před čtyřmi měsícemi žádnou mast na oteklou nohu od Coopera nedal, měl chuť mu dát facku. Rozzuřeně se na Thomase koukal a pan veterinář, který u toho byl taky, řekl: "Nedělejte to! Vím, co chcete dělat, ale nedělejte to Jacku". Pan veterinář chytl Jacka a odvedl ho na své místo. Předseda, který stál vedle pana veterináře se na Jacka zlomyslně zašklebil a řekl: "Tomuhle se říká ublížení na zdraví milý Jacku! A vy z toho budete mít ještě sakra velký nepříjemnosti".
(Tato kapitola byla nejlepší, protože byla nejkratší =o)