Fimfárum

Fimfárum Jana Wericha

KRÁLOVNA KOLOBĚŽKA PRVNÍ

Sousedé měli spor, který došel až ke králi. Rozhodl se, že je rozsoudí tak, že jim dá tři úkoly. Rybář si s nimi nevěděl rady, a tak poprosil svou dceru, aby mu poradila. Když odpovědi řekl králi, ten hned poznal, že to nevymyslel sám. Poslal tedy pro jeho dceru, ale dal jí podmínky, podle kterých musí přijet. Musí přijet-nepřijet, být ustrojená-neustrojená, obutá-neobutá, učesaná-neučesaná a musí přinést dar-nedar. Zdenička to vyřešila tak, že jela na koloběžce v košili a rybářské síti, s jednou botou, copem jen z poloviny vlasů a přinesla králi ve škatulce vrabce, který samozřejmě hned uletěl. Král se s ní oženil pod podmínkou, že mu nikdy nebude mluvit do vlády. Zdenička však neuposlechla a poradila jednomu muži, který nespravedlivě prohrál spor o hříbě. Král se rozhněval a vyhnal Zdeničku s tím, že si může vzít jen to, co je jí nejmilejší. Zdenička si odnesla krále. Ten si pak své rozhodnutí rozmyslel a nechal ji vládnout.

FIMFÁRUM

Ve vsi Nejdedál žil kovář se ženou. Ta mu ale zahýbala se zámeckým lokajem. Kovář jim začal překážet, a tak na něj vymysleli úkol, který když nesplní, půjde na šibenici. Dali mu ukovat řetěz, který 3krát obmotá zámek. Kovář to s pomocí čerta ukoval a další den mu dali převést vodu z řeky do zámeckých zahrad. Zase to splnil, tentokrát s pomocí vodníka. Třetí úkol byl složitější, protože mu dali přinést Fimfárum a oni sami nevěděli, co to je. Kovář to zjistil, byl to proutek, po kterém lidé zkameněli. Kovář ho získal od čerta, ale musel mu za to dát 3 duše do pekla. Potom kováře už nikdo ve vsi Nejdedále neviděl.

O RYBÁŘI A JEHO ŽENĚ

Rybář a jeho žena žili chudě ve velké láhvi od octa. Jednou, když byl rybář zase na rybách, chytil rybu, která mluvila. Když to doma řekl ženě, poslala ho zpět k rybě, ať jim dá chalupu. Ryba dala chalupu. Ženě to bylo málo a chtěla vilu. Tak šel muž zase k rybě a ryba dala vilu. To se ale ženě zase nelíbilo a poslala muže k rybě, která dala zámek. Pak se jí zachtělo velkého paláce, dostala i palác. Byla králem, císařem i papežem, jenže se chtěla stát bohem. Poslala opět muže k rybě a ryba mu řekla, že ji najde v lahvi od octa. A tam žijí chudě dodnes.

JAK NA ŠUMAVĚ OBŘI VYHYNULI

Na Šumavě žili obři. Jednou soutěžili o to, který z nich je největší. Vylezli na horu a který z nich byl do údolí delší, byl největší. Jenže všichni podváděli a stoupali si na kameny, aby byli vyšší. Když na to obři přišli, že všichni podvádějí, spustila se ohromná bitka. Všichni lidé z údolí a vesnic prchali pryč. Pak najednou bitka přestala. Trvalo to hodně dlouho, než zase vyrostly všechny stromy a lidé se přestěhovali zpět.

AŽ OPADÁ LISTÍ Z DUBU

Sedlák Čupera hodně pil, neustále byl opilý. Jednou, když seděl na mýtině, přišel k němu čert s nabídkou, že mu pomůže, ale když mu dá to, co neví, že má. Čupera souhlasil a doma zjistil, že se mu narodil syn. Za 5 let šel Čupera zas na mýtinu, kde převezl čerta, ale zas zanedlouho šel na mýtinu a poprosil ho, jestli by ho neodnaučil pít. Vzal ho do pekla na dlouhou odvykací kúru, kde do něj nalili litry kořalky, až se mu to pití vysloveně znechutilo. Na to si upsal svoji duši, pro kterou si měl čert přijít, až opadá listí z dubu. Jednou po roce na okno zaťukal čert a Čupera ho v klídku odvedl k dubu a vysvětlil mu, že listí z dubu nikdy neopadá.

LAKOMÁ BARKA

Barka byla hodně lakomá pomocnice faráře. Jednou jim učitel z nouze ukradl jedno prase ze sklepa, protože měl moc dětí a nevěděl, jak je uživit. Když se to Barka dozvěděla, šla za učitelem a koukala skrz okno u stropu do místnosti, kde se akorát jeho děti modlily za Barku. Když to slyšela, spadla ze stoličky a nechtěla se probudit. Učitel ji vzal do pytle a přenesl ji do sklepa chamtivého Kubáta. Kubát nevědomky praštil Barku ve sklepě, protože si myslel, že je to zloděj. Ze strachu, že ji zabil, vzal ji opět do pytle a šel na náměstí, kde potkal starostu, taktéž s pytlem. Oba ho pustili a pak si každý vzal ten druhý pytel. Starosta doma našel v pytli Barku a polil ji vodou a ona vstala. Ale ponaučení si z toho nevzala.

LÍNÁ POHÁDKA

Jeden strašně líný král měl 3 strašně líné syny. Jednou se zamyslel na tolik, že ho napadla otázka budoucnosti - který ze synů bude králem. Nechal si je jednou zavolat a zeptal se jich, který z nich je nejlínější a ten se ujme vlády. Povídali tam asi 3 hodiny a když přišel čas na královo rozhodnutí, král se přiznal, že byl líný poslouchat. A tak zůstal král pořád stejný, protože byl líný zemřít.

MOŘE, STRÝČKU, PROČ JE SLANÉ?

Byli dva bratři, chudý Kouba a bohatý Marek. Kouba měl hodně dětí, ale jednou, když neměli co jíst, zašel si k Markovi pro jídlo. Ten mu neochotně dal půlku prasete, ale odhodil ji daleko. Kouba si pro ni došel a potkal čerta. Ten mu řekl, ať jde k luciferovi a vymění prase za mlýnek. On to tak udělal a mlýnek si vzal domů. Od té doby si Kouba vedl nejlépe z celé vesnice, protože mlýnek byl kouzelný a namlel, cokoli si člověk přál. Marek jednou v noci mlýnek ukradl a odjel s ním k moři. Nechal se najmout jako námořník. Jednou při obědě nechal mlýnek namlít sůl. Jenže ho neuměl zastavit a loď se tíhou soli potopila i s Markem a mlýnkem. Mlýnek mele dodnes a proto je moře slané.

SPLNĚNÝ SEN

Byli manželé Loudalovi. Loudal si vždy dával před spaním kmínku, aby měl sny. Žili vlastně chudě, protože Loudal všechno, co měli, prosázel. Věřil, že jednou vyhraje a koupí si vinohrad. Jednou se mu zjevila teta Róza, řekla mu o pokladu a napověděla mu čísla. On jel do města a čísla řekl. Pán za kasou mu se tvářil užasle, protože Loudal měl všechna čísla vždy o jedno větší. Loudal vybuchl a tak si ho musel strážník odvést. Ten řekl, že se mu zdál sen, že poklad je schovaný pod pecí. Tak Loudal šel, s manželkou našli poklad a koupili si vinohrad.

TŘI SESTRY A JEDEN PRSTEN

Byly tři sestry, Tylda, Marie a Bára. Každá dostala 8 penízů za kraslice. Všechny je utratily za pivo. Když šly opilé domů, našly prsten. Dohodly se, že si ho nechá ta, která nejvíc napálí svého manžela. Tylda si vypůjčila opatovo roucho a dala ho manželovi, kterému řekla, že ho zvolili novým opatem. Marie přišla smutná domů a řekla manželovi, že se uzdraví, až když si nechá rozemlít jeho horní zub a vypije ho. A Bára řekla svému muži, že už je vlastně mrtvý a že má zítra pohřeb. Nakonec si prsten nenechala ani jedna.

PALEČEK

Ševcovi nemohli mít děti. Pak se jim narodil malý chlapeček - Paleček. Jednou, když byl donést oběd otci na pole, koupil si ho tam jeden nóbl pán. Šel s ním lesem a tam ho okradli loupežníci. Využili Palečka ke krádežím a pak ho poslali na sežrání Sněžným žroutům. Ti se ho zprvu báli, ale pak ho poslali ke Sněžnému muži. Paleček se stal jeho rádcem, ale řekl mu, že potřebuje manželku. Tak si vzal sedmi-mílové boty a šel zpátky domů. Rodiče byli moc rádi. Navštívil toho nóbl pána a zjistil, že je to král. Ten ho požádal, aby mu dělal zpravodaje. A tím to končí..

FRANTIŠEK NEBOJSA

Byl to syn muzikanta, který se nikdy nenaučil bát. Až do pěti let nemluvil, protože do té doby mu nic nechybělo. Jednou ho jeho otec vzal do hospody, aby se tam naučil bát. Počkal si, až bude jedenáct hodin a to se začala objevovat v hospodě strašidla. Hráli karty a ten kdo prohrál, toho spálili. Když přišla řada na Františka, porval se s nimi a tím vysvobodil jednoho člověka, který tam byl jen za trest. Ale bát se nenaučil.

KRÁL MĚL TŘI SYNY

Byl jeden král a ten měl 3 syny. Pozval si dva, protože třetímu, Honzovi nedůvěřoval, aby se pokusili přinést mu zpět klobouk se sojčím pérem. Oba vyrazili, ale zanedlouho se vrátili s nepořízenou. Šel tam tedy Honza a ten klobouk přinesl. Stal se tedy králem. Přes svůj život propadl závodění a úplně zapomněl na svého otce, který mezitím zemřel. Když se vrátil domů, našel tam od něj klobouk se sojčím pérem. Jel do hospody, kde kdysi klobouk našel a tam si našel ženu, se kterou se oženil.

TŘI VETERÁNI

Tři vysloužilí vojáci jednou dostali od skřítků tři dary. Klobouk, který uměl cokoli vyčarovat, harfu, která uměla vyčarovat a ovládat třeba i celé vojsko a bezedný měšec peněz. Tři veteráni si začali žít jako králové. Přišli jednou do jednoho království a dva z nich se zamilovali do místní princezny Bosany, která byla krásná. Řekli jí o kouzelných darech. Bosana spolu se svým otcem jim kouzelné předměty ukradly a vyhnali je. Jednou našli strom frňákovník, na kterém rostla jablka, po kterých člověku pořádně narostl nos. Skřítci jim dali tři jablka a tři hruštičky, po kterých se vrátil nos na původní místo. Veteráni pomocí jablek a hruštiček princeznu Bosanu pořádně vytrestali a vzali si své věci zpět. Skřítkům se ale nelíbilo, jak si s věcmi vedli, nicméně se rozhodli, že jim dají ještě jednu šanci.

PSÍ STAROSTI

Žil pan spisovatel, kterému jednoho dne, dal jeden kouzelník kouzelné pilulky, po kterých rozuměl zvířecí řeči. Jednou, když seděl v parku, přišli k němu vořech a jezevčík. Přidali se k němu, aby je nevyhnali. Začali si povídat o svých starostech. Netušili, že jim pán celou dobu rozuměl. Poté se k nim začal blížit hlídač, kterého svým štěkotem vyhnali. Poté se oba psi rozešli ke svým pánům. Pan spisovatel už další zvířecí rozhovor neslyšel, protože pilulka přestala působit.

POHÁDKA O ZASLOUŽILÉM VRABCI

Byl fousek, který utekl od svého pána. Cestou potkal vrabce, který ho dovedl do města, kde se fousek najedl a napil. Unavený usnul uprostřed cesty, kde ho chvíli poté přejel traktorista, i když ho vrabec přemlouval, aby zastavil. Vrabec mu to nedaroval a podpálil mu traktor. Traktorista se začal ohánět kudlou a v zápalu vzteku si usekl malíček. Běžel domů i s vrabcem u hlavy. Doma se i se svou "pidlovokou" manželkou začali po vrabci ohánět vším, čím se dalo. Traktoristovi se povedlo chytit vrabce do ruky. Jeho žena se snažila useknout vrabci hlavu, ale netrefila se a zabila tím manžela. Vrabec odletěl domů. Traktorista měl velký pohřeb.

O TŘECH HRBÁČÍCH Z DAMAŠKU

Byli tři bratři. Ti byli ale tak škaredí, že je vyhodili z Damašku. Šli pouští a rozhodli se jít každý svou cestou. Babekan se oženil a zbohatnul. Když se to dozvěděli jeho bratři, šli za ním, ale ten je vyhodil. Jednou, když odešel za přáteli, bratři přišli k nim do domu, ale on se vrátil dřív a tak je manželka musela schovat do sklepa. Jednou, když zase manžel odešel, zavolala hloupého nosiče z města, aby utopil oba opilé bratry. On to tak udělal, ale do vody nevědomky stáhl i třetího. Jeden bohatý pán, který šel okolo, vzal nosiče a vylovil 3 pytle. Vzal je k sobě do paláce a ani jeden z nich se neutopil. Ten bohatý pán dal bratrům hodně peněz, aby se z nich stali úspěšní lidé a aby se za nimi všichni neotáčeli jen proto, že jsou oškliví.

ROZUM & ŠTĚSTÍ

Na lávce se potkali Rozum a Štěstí. Domluvili se, že Rozum vstoupí do hlavy kolemjdoucímu pasáčkovi prasat, aby se mu lépe dařilo. Den na to se Ludvík rozhodl odejít z domova a stát se královským zahradníkem. Zanedlouho ho povýšili na vrchního zahradníka. V království byla princezna Zasu, která nemluvila a nikdo nevěděl proč. On se rozhodl, že jí to naučí. Princezna mu prozradila, že neměla s kým. Ludvík řekl králi, že ji to naučil a že by se měl stát králem, ale protože neměl důkazy, král ho poslal na popravu. V tu chvíli přišlo na řadu Štěstí.

Vyměnilo si místo s Rozumem a Ludvíkovi zachránilo život. Ludvík a Zasu se vzali a on se stal králem.

CHLAP, DĚD, VNUK, PES A HROB

Byl chlap a ten neustále něco kradl. Jednou, když měl velký hlad, šel krást i ve dne. Přišel k plotu, přelezl ho a vešel do zahrady. Tam ho ale překvapil pes Rek a ten štěkal, až vzbudil svého starého pána. Ten přišel dolů a chtěl se prát. Jenže chlap ho zbil a začal utíkat. Ale vnuk, který akorát přiběhl, za ním vystřelil, postřelil ho. Ten se plazil ven a zanedlouho zemřel pod dubem. Rek ho našel a tím pohádka končí.