Kuře melancholik

JOSEF KAREL ŠLEJHAR
KUŘE MELANCHOLIK

Příběh začíná smrtí matky, o které přemítá její dítě. Ačkoli všemu ještě nerozumí, je mu jasné, že se událo něco špatného. Na statku zůstává zemřelá ležet několik dní, o pohřeb se stará její muž i děvečky. Z otce má dítě jakýsi strach - stejně tak i z nové macechy, která se snaží na statek vetřít, což se jí také povede. K dítěti se lísá, ale to se jí straní. Po pohřbu se ukáže její pravá povaha, když pod různými nesmyslnými záminkami vyžene čeládku a přivede do domu svoji, která je plna nenávisti stejně jako její paní. Dítě je pro všechny jen jako svod všeho zla, nakupeného v každém z nich (kromě nestarajícího se otce) - je bito za vše, až do absurdity.

Podobně se k osudu dítěte pojí i osud kuřete, které vyrůstá slabé mezi ostatními - nakonec jimi odstrkováno. Chlapec sledoval kuřátka jako zázrak už ode dne matčiny smrti, nejvíc si oblíbil právě toto churavé. Stará se oněj jak je to možné, otáčí ho správným směrem, když se kuře motá, dává mu zrníčka, když vidí, že mu je ostaní berou. Jednou dokonce, když se kuře snaží uložit se někam ke spánku, mu chlapec pomáhá najít vhodné místo, a když vidí, že není kde, vezme si ho s sebou do své postýlky. Tam ho objeví děvečka Pepina - všichni se mu vysmějí a dostane výprask.

Chlapec je zbaven všech svých původních práv - místo svého oblečku musí nosit staré otrhané šaty, nesmí jíst u stolu s otcem a macechou, pak už ani v kuchyni s čeládkou, zůstává tak až kdesi na chodbě. Jeho postýlka je postupně také přenášena, a když onemocní, na což nejsou zpočátku brány vůbec ohledy, přestěhují ho do kuchyně a místo prostěradla dostane plachtu na povoz, kterou nikdo nepere.Nadále se o něj nikdo nestará, krom chvíle, kdy ho převlečou,dají do čistých peřina zavolají doktora, který už ani nemůže pomoci. Pak je jeho postýlka spálena a chlapec přestěhován do kůlny.

Poslední den jeho života je velmi zářivý západ slunce. Když pak večer černé nemocné kuře začne na dvoře kdákat, macecha usoudí, že je to špatné znamení a chce nechat kuře podříznout - to se však po honičce schová do kůlny, kde si vleze opět do postele k chlapci. Postel je velmi silně ozářena zapadajícím sluncem, v tu chvíli dítě umírá.

Do vyprávění děje jsou zakomponovány také vzpomínky na matku, obzvlášť, když dítě nechápe, co se děje (znásilnění matky otcem). Matka se zde pak stává symbolem ráje po smrti, oproti kruté skutečnosti.

Příběh je protkán úvahami nad tím, co dítě potkává, jaké zlo se skrývá v člověku. Autor se tak zjevuje, občas si pro sebe vymíní i ich-formu (ale jen výjimečně). Zpočátku je vše velmi prokresleno, což se pak v průběhu vyprávění ztrácí, zůstává jen jakási črta.