Dášeňka

V knize Dášenka čili život štěněte Karel Čapek popisuje průběh Dášenčina života. Nejdřív to bylo jenom takové bílé nic, do hrsti se to vešlo. Když už Dášenka začala vidět, zkoušela to i s chozením. Pak zkoušela i sedět a když už byla větší, učila se pít z misky. Dášenka nebyla žádný andílek, měla nesmírnou vytrvalost v hryzání a rozžvýkávala, na co přišla. Často si hrála se svou maminkou Iris. Obě se kutálely v ringu a nebylo vidět víc než množství předních a zadních nohou zmítajících se v chumlu chlupů. Jenže jak Dášenka rostla a spolu s ní i její zuby, byla maminka celá oškubaná a umolousaná. A tak nadešel den, kdy si pro Dášenku přišli cizí lidé a odnesli si ji v aktovce domů. Karel Čapek ve své knize vypráví Dášence pohádky, aby tiše seděla. Například proč mají foxteriéři krátký ocásek nebo proč hrabou. Také vypráví Dášence o prvním foxteriérovi nebo o dobrmanech, že i oni mají useknuté ocásky, dále o chrtech a jiných psech. No a nakonec vypráví o lidech, protože už brzy bude Dášenka do jejich smečky patřit.