Lolita

Humbert Humbert se nastěhuje do amerického Ramsdaleu, aby v místní škole mohl učit francouzštinu. Má tam pronajatý pokoj u vdovy Charlotty Hazeové. Humbert, který se stále nevyrovnal se smrtí své lásky z dětství, která zemřela na tyfus ve čtrnácti letech, má slabost pro takto mladičké dívky. Dcera vdovy, dvanáctiletá Dollores, ho okouzlí, a malá Lo, jak ji matka říká, si to dobře uvědomuje. Charlotta se do Humberta zamiluje. Lo s ním naváže bližší kontakt, a provokuje ho. Charlotta má pocit, že Lo naplnění její lásce překáží. Humbert čím dál tím závislejší na Lo si vezme Charlottu, aby byl její dceři co nejvíc nablízku. Charlotta však Lo posílá do internátní školy, aby ji nevadila doma, kde chtěla mít s Humbertem klid. Lo to od Huberta bere jako zradu, a chce odjet, aniž by se rozloučila. Na poslední chvíli si to však rozmyslí, a Humberta políbí. Ten těžce nese život s hysterickou a dotěrnou Charlottou, jejíž vlastnosti byly intenzivnější s každým Hubertovým odmítnutím. Charlotta najde Humbertův deník, ze kterého se dozvídá o jeho citech k Lo. Je rozrušená, a když vyběhne před dům, srazí ji auto. Humbert si jede pro Lo, a začínají spolu dlouhou cestu po americkém kontinentu. Zatají ji, že je matka mrtvá. Lolita ho hned v prvním hotelu svede, a on pozná, že není jejím prvním milencem. Jejich vztah se pohybuje na hranici snesitelnosti. Lo je dětinská, a sobecká a Humbert nedokáže pochopit, že od ní očekává city, a chování, kterého ve svém věku není schopna. Žárlí na ni, ona se zase baví. Po roce cestování Lo onemocní, a je hospitalizována. Když si ji chce Humbert z nemocnice vyzvednout, tak zjišťuje, že už to někdo udělal. Několik let se protlouká životem, až ji najde v malém městečku vdanou a těhotnou. Dozvídá se od ní, že to byl jistý Quilty, a dodala, že odmítla dělat všechno, co od ní chtěl. Humberta popadne vztek, a vydá se Quiltyho najít. Když se mu to podaří, tak ho zastřelí. Poté nasedne do auta, a snaží se odjet, ale je tak vytížený, že se nechává chytit a zatknout.

Úryvek z textu:
Včera vrazila do těžké skříně v předsíni a - "Koukej, co sis udělala, no tak se podívej!" - protože vám měla, přísahám, duhovou podlitinu na líbezném nymfičkovském stehně, které moje velká chlupatá ruka masírovala a pozvolna rozevírala - a jelikož měla lehounké spodní kalhotky, zdálo se, že nic nemůže stát v cestě mému silnému palci, aby dosáhl horké úžlabinky v jejich slabinách - jen tak, jak byste asi lechtali a hladili chichotající se děcko, zrovna tak, a vtom: "Ale vždyť to vůbec nic není!" vykřikla s náhlým ostnem v hlase, svíjela se, cukala, zvrátila hlavu dozadu, a má sténající ústa, pánové porotci, se takřka dotýkala jejího holého krku, když jsem o její levou půlku vymačkal poslední záchvěv té nejdelší extáze, jakou kdy poznal člověk nebo netvor.