Proměna

Dobrý obchodní cestující Řehoř Samsa velkou částí přispívá do rodinného rozpočtu. Bez něj by tedy vyšli jen stěží, proto ho rodina miluje, a váží si ho. Jednoho dne se však Řehoř probudí, a zjišťuje, že se proměnil v obrovského brouka. Nejdřív nechápe důsledky proměny, ale záhy dostane šanci to zjistit, protože se ani nepostaví na vlastní tenké a chlupaté nohy. Sice rozumí, ale už neumí mluvit jako člověk. Když to zjistí zbytek rodiny, tak se jim hnusí. A milovaného člena rodiny teď nenávidí. Jediný, kdo se o něj ještě staral byla jeho sestra. Rodina finanční krizi chce vyřešit tím, že se přestěhuje do menšího bytu, což je s Řehořem nemožné. Pronajímají tedy jeden pokoj, aby měli nějaké příjmy. Řehořova sestra občas baví návštěvníky hrou na housle, jejichž líbivá melodie vylákala Řehoře z pokoje, kde ho rodina schovávala. Zákazníci se vylekali při pohledu na obludný velký hmyz, a odmítli zaplatit. Řehořův otec má na něj vztek, a hodí po broukovi jablko, které mu uvízne pod krovkou. Nyní se o nešťastníka už nestará ani jeho sestra, a Řehoř je značně zanedbávaný. Rodina mu jen za dveře strčí jídlo, a dál nic neřeší. Jablko pod krovkou začne hnít, a brouk ho nedokáže vyndat sám. Řehoř lituje situace, která nastala díky němu. Rozhodne se ji vyřešit tím, že dobrovolně pojde tím, že bude odmítat potravu. Když ho po nějaké době najde zbytek rodiny v pokoji mrtvého, tak z toho mají obrovskou radost, a stěhují se do menšího bytu. Na syna s podivně smutným osudem zapomínají.

Úryvek z textu:
"Brzy zjistil, že se teď už vůbec nemůže ani hnout. Nedivil se tomu, spíš mu připadalo nepřirozené, že se na těch tenkých nožičkách mohl opravdu až dosud pohybovat. Jinak se cítil poměrně dobře. Bolelo ho sice celé tělo, ale měl pocit, že bolesti budou asi zvolna slábnout a nakonec úplně pominou. Sotva už cítil shnilé jablko v zádech i zanícené místo okolo, úplně pokryté měkkým prachem. Na rodinu vzpomínal s dojetím a láskou. O tom, že musí zmizet, byl přesvědčen pokud možno ještě pevněji než sestra. V tomto stavu prázdného a pokojného rozjímání setrval až do chvíle, kdy na věži odbila třetí hodina ranní. Když všude venku za oknem počalo svítat, byl ještě naživu. Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a z chřípí mu slabě unikl poslední dech."