Proměna

Hlavní postavy:
Řehoř Samsa byl cestujícím obchodníkem, který živil rodinu. Když se proměnil, tak se nebál o
sebe, ale o zbytek rodiny.
Otec pět roků nepracoval a přijímal, jako ostatní, peníze od Řehoře. Když se jeho syn změnil, tak
začal pracovat a stal se z něj nový člověk.
Matka milující svého syna, ale nemohla pracovat kvůli nemoci.
Sestra Markéta je sedmnáctiletá dívka, která si chtěla užívat život, ale bratr jí ho zkomplikoval.
Začala se starat o sebe i o něj.

Děj:
Řehoř Samsa se jednoho rána probudil a cítil na svém těle a i na své duši změnu. Nemohl se hýbat jako dříve. Je zcela indisponován a nemůže dojít na vlak, který odjíždí v 5 hodin ráno, aby stihl nástup do své práce. Narostli mu nožičky jako má brouk, zavalité tělo a jeho hlas se mění v hlas zvířecí. Celá tato proměna nebyla doprovázena psychickým rozpoložením Řehoře. Bral ji jako fakt a snažil se s tím, co nejdříve zžít.
Po chvilce si jeho matka všimne, že její syn neodjel do práce a zůstal doma. Uvědomila si, že není něco v pořádku. Na otázku: ,,Řehoři, je třičtvrtě na sedm. Nechtěl odjet?'' A když jí proměněný muž odpovídal na otázku, všiml si změny svého hlasu. Později se k němu do pokoje dobývala celá rodina, ale on neotevřel ani otci, ani matce, sestře a dokonce ani prokuristovi. (pozn.: zmocněnec firmy disponující plnou mocí) Prokurista přijel vyzvědět, co se děje s jeho zaměstnancem a proč nenastoupil dnes do práce. Otec je naštvaný, protože jejich syn nechce otevřít, ale zároveň se o něj bojí, a tak nechá zavolat zámečníka. Než však zámečník dorazí, tak se jim Řehoř ukáže, po dobelhání ke dveřím, sám. Rodina, která ho miluje se na něj s hrůzou dívá a začínají si uvědomovat s jakými problémy se začnou potýkat, jestli se stav jejich syna nezlepší. Nikdo je už nebude živit, ale kdo se hlavně postará o něj?
Jako první se s ním začala stýkat sestra. Která s ním nejvíc z celé rodiny soucítí a pamatuje si bratra také jako člověka. Vždy, když mu Markétka do pokoje nosí jídlo, nebo mu jde uklidit pokoj, tak je schovaný, aby ho neviděla. Nemůže však díky své zdeformovanosti projevit žádný cit, úšklebek, vděk, či vlídné slovo natož aby promluvil. Navzdory tomu uvnitř sebe sama tuto lásku cítí. Zbytek rodiny do jeho pokoje ani nevkročí a bojí se ho. Matce je to však líto a později začne bojovat s myšlenkou navštívení pokoje.
Sestra je po delší době starostí o chorého bratra unavená a ztrácí o něj veškerý zájem. Začíná se přiklánět k názoru, že se z něj stal pouze odporný hmyz. Řehoř je rodině ostudou více než pýchou, jako před proměnou. Bojí se ho, protože nevědí, co od něho mohou očekávat. Je na okraji jejich rodiny více, než kdyby měli domácího mazlíčka. Postupně se od něj celá rodina vzdaluje.
Rodina mu po čase začne otevírat dveře na večer, kdy je rodina u stolu a on tak může vidět všechny své příbuzné pohromadě, ale i to ho po jisté době přestává bavit a ukrývá se do koukat. Jeho jedinou zábavou se stalo lezením po všech zdech místnosti. Každé ráno ho straší uklízečka koštětem a tím ho také ponižuje. Jeho duše je uvězněna uvnitř skořápky, kterou ostatní nemohou pochopit.
Rodina strádá a začne své pokoje v domě pronajímat. Jednou Řehoře uvidí muži, kteří si pronajímají tyto pokoje a propuknou v smích, avšak není určeno v jaký smích propadnou.
Odloučení od příbuzných se s časem více prohlubuje a proměněný si začíná připadat, jako zbyteční hmyz. Začne mít pocit, že umírá. Připadá si natolik ohavný, jakoby pohrdal sám sebou. A jeho příbuzní taky uvažují, že by bylo nejlepší ho nechat zemřít. Jednoho dne ,,brouk,, opravdu umře a rodina tomu z prvu nemůže uvěřit. Přesvědčí je až služka, která do Řehoř bezohledně strčí svou holí.





Vlastní názor:
Kafka napsal tuto povídku pro mě zvláštním způsobem. Jsem zvykly na velikou subjektivitu v názorech a myšlenkách. Povídka Proměna je ale podle mého názoru bez jakýchkoli pohledů z autorovy hlavy. Je psána beze všech pocitů a o to víc na mě tento příběh působí sklíčeným dojmem. Povídka je podle mého názoru hodně nadnesená ukázka povrchnosti lidí a samoty, která nás zužuje, i když jsme obklopeni.
Nejsem zvyklý číst povídky. Mám radši delší knihy, kde se mohu ponořit do příběhu, a kde není po hodině čtení konec. Ale i přes to na mě povídka působila velkým dojmem a nechala ve mně větší rýhu než je její rozsah.