Jeden den Ivana Děnisoviče

V této delší povídce vypovídá autor o nelidských podmínkách v sovětských gulazích (pracovních táborech pro odsouzence) a o špatnostech a zločinech v Sovětském Svazu za vlády Stalina. Vyprávění je autobiografické, sám autor byl totiž v gulagu vězněn (naprosto neoprávněně).

Hlavní postavou je Ivan Děnisovič Šuchov, vězeň v pracovním táboře. Příběh začíná jeho ranním probuzením a pokračuje líčením dne, kdy musí se spoluvězni tvrdě pracovat, jsou vystaveni mrazu, dostávají jen velmi málo jídla, dozorci s nimi mohou surově zacházet a ponižovat je.
Uprostřed vyprávění se dozvídáme, jak se zde Šuchov vlastně ocitl - za druhé světové války byl totiž jako voják zajat Němci a podařilo se mu uprchnout. Když se však vrátil, netušil, že bude kategoricky označen za "fašistického agenta" a odsouzen na deset let do gulagu.
Příběh končí sdělením, že onen jeden den se všemi útrapami byl pouze jedním z více než tří tisíců dnů, které Ivan Děnisovič Šuchov musel v pracovním táboře strávit.

Celé dílo je laděno v jakési temné a ponuré atmosféře, bez víry v lepší budoucnost. Působivost povídky nejvíce umocňuje nespisovný, místy i vulgární jazyk a cynické smíření hlavního hrdiny s vlastním osudem - popisuje totiž krutosti v táboře bez přílišných emocí, jako by je již pokládal za samozřejmé.