Záhada hlavolamu

Napsal: Jaroslav Foglar

O autorovi: Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze a zemřel 23. ledna 1999 v Thomayerově nemocnici v Praze ve věku 91 let. Byl českým spisovatelem, píšícím literaturu hlavně pro mladé chlapce. Jeho díla většinou vyprávějí o klukovských partách, jejichž členové zažívají každý den nesčetně mnoho dobrodružství se svými kamarády, vymýšlejí různé hry, jezdí na letní tábory, válčí s ostatními čtvrtěmi ve městě, při čemž vymýšlejí různé bojové plány a vydávají vlastní noviny. Ve Foglarových knihách se tedy objevuje jen samé dobrodružství, pohoda a skvělé zážitky a pro velký zájem těchto knih byly některé tituly i zfilmovány. Jeho nejslavnější knihou se staly právě Rychlé šípy, o nichž jsem se rozhodl napsat do svého čtenářského deníku.

Ilustroval: Milan Teslevič
Hlavní postavy: Mirek Dušín, vedoucí chlapeckého klubu Rychlé šípy, Jarka Metelka, klubovní zapisovatel, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka, Dlouhé Bidlo, Štětináč, Bohouš, Tonda Plíhal, Otakar Losna, Štěpán Mažňák, tajemný Em a pes Bublina

Vydalo nakladatelství: Olympia Praha a.s.

Popis:
Hlavními hrdiny jsou Rychlé šípy, parta pěti kluků, jež začnou vydávat svůj vlastní časopis s názvem Tam-Tam. Pro svůj oběžník však musí shánět zajímavé informace, a tak se vydají do Stínadel, kde objeví starého kostelníka. Ten si pamatuje ještě Jana Tleskače, už mrtvého mučedníka, a dovídají se o Tleskačově vynálezu – ježkovi v kleci, kterého však ještě nikdy nikdo neviděl. Každý ve Stínadlech se snaží ježka v kleci nalézt a pátrají po něm i samotné Rychlé šípy. Každý den svého pátrání, popisují ve svém časopise Tam-Tam, který je až neočekávaně úspěšný. Později naleznou část deníku Jana Tleskače, ze kterého se dozví, že ježek v kleci, skrývá plány na sestavení vynálezu. Jakého, to až ale v první části deníku není. Vydají se tak hledat i další část deníku a po mnoho času úsilí zbylou část najdou také. Z té se dočtou, že se jedná o plán na sestavení létajícího kola. Kromě nich už ví o cáru papíru ukrytém v hlavolamu jen Tleskačův mistr. Mistr se pokusí ježka kleci také získat, ovšem pomocí svého syna. Ten kandiduje na titul vůdce Vontů s protivníkem Otakarem Losnou. Rychlé šípy, se během svých výprav s Otakaren Losnou seznámí a slíbí mu, že pokud jim půjčí ježka v kleci, jež je uložen vždy pouze u vontského vůdce, tak mu pomohou vyhrát volby, což se nakonec povede. Po volbě se však ježka v kleci zmocní otec druhého kandidáta, Mažňák, ten však s hlavolamem spadne a utopí ho. Starý Mažňák po koupeli ve stoce umírá na otravu krve.

Úryvek:
Snad by se nebylo nikdy přihodilo to, co v dalších vteřinách následovalo, kdyby byl Losna měl dlaň s hlavolamem zavřenou nebo kdyby byl dokonce hlavolam ukryl do kapsy.
Všeho jiného by se rozradostněné Rychlé šípy i Losna nenadáli, než toho, co se stalo.
Vontská rada zpívala svou stínadelskou píseň, nadšeně, halasně, a zvenčí se jí ozývala stonásobná ozvěna obyčejných Vontů, kteří pochopili, že volba Velkého Vonta skončila a teď jim bude ze stupňů kostela slavnostně oznámen výsledek.
A v tom radostném hluku a zpěvu mihl se ztemnělými prostorami zrušeného chrámu jakýsi černý stín. Vzápětí se vřítil do okruhu záře lampionů divoce vyhlížející muž...
... „Nikdy! Nikdy!“ volal zuřivě ještě v běhu muž na bývalého Velkého Vonta, „Jedině můj syn bude Velkým Vontem! Jedině on má právo držet ve svém majetku hlavolam mého bývalého učně!“
Několika skoky se přiblížil k ohromenému Losnovi a dřív než mu v tom kdokoli mohl zabránit, vyrval mu z nepřipravené dlaně hlavolam a zmizel ve tmě...
...Muž s hlavolamem, zřejmě tedy Mažňákův otec, prchal slepě k úkrytu Rychlých šípů.
Proč právě tam? Jeho syn mu nejspíš řekl o tajné chodbě – a on jí chtěl nyní s hlavolamem uniknout...
...Mažňákův otec si svítil slabou baterkou. Dveře do sklepa nalezl otevřené, jak je Rychlé šípy samy připravily pro svůj případný ústup.
Za dveřmi se pak ozval jeho temný pád a podivuhodný hluk. Pravděpodobně uklouzl na slizkých schodech a teď se po nich řítil dolů. A již se žene chodbou podél spadlého ochozu bývalý Velký Vont sledovaný Losnou – a za nimi i celá Vontská rada.
Pak se kdesi v hlubinách sklepení ze směsic hlasů ozval výkřik plný hrůzy a zoufalství. Výkřik o pomoc. Několikrát za sebou.
Ryhlé šípy vyběhly ze svého úkrytu a po tmě zvolna scházeli po vlhkých schodech. Když došly asi do jejich poloviny, naskytl se jim podivný pohled.
V záři několika baterek spatřili chlapci cosi velikého šplouchat se v otevřené stoce, jejíž hustá hladina byla rozvířena. Několik Vontů se shýbalo k zapáchající vodě a lovilo v ní. Předmět chvílemi mizel pod hladinou a opět se vynořoval. Byla to hlava topícího se člověka. „Mažňákův otec!“...

Mé hodnocení:
Jelikož jsem tuto knížku četl před třemi lety, bylo velmi těžké si vzpomenout, o čem byla. Myslím si, že nemusí být nutně jen pro kluky, ale možná upoutá i dívky. Moc se mi líbí napínavý děj, pan Foglar skutečně umí vtáhnout do děje tak, že se od jeho knížky čtenář nemůže odlepit. Vřele doporučuji. Kdo se do Záhady hlavolamu pustí, začte se do ní, odtrhne se od ní až ráno a zjistí, že ji celou přečetl.