Hamlet

Stráže na hradě Elsinore v Dánsku spatřily na hradbách ducha. Vypadá jako otec prince Hamleta, který zemřel před dvěma měsíci. Stráže žádají Horatia, mladého šlechtice a princova přítele, aby šel na hlídku s nimi a s duchem si promluvil. Když se duch zjeví, neřekne ani slovo a zase zmizí.
Novým králem Dánska je Claudius, Hamletuv strýc, který se právě oženil s Hamletovou matkou Gertrudoou. Claudius dává svolení Laertovi, který je synem jeho komořího Polonia, aby se vrátil do Paříže, a naléhá na Hamleta, aby svlékl smuteční šat.
Hamlet se stále trápí nad otcovou smrtí a je velmi nešťastný, že se jeho matka provdala sotva dva měsíce poté, co ovdověla. Princ touží po smrti a matku zavrhuje slovy: „Křehkosti, jmenuješ se žena.“
Polonius se loučí se svým synem a dává mu rady, jak se má mladý muž chovat.
Hamlet se mezitím vydá s Horatiem na hradby. Když se nadpřirozená bytost zjeví, promluví k Hamletovi jako duch jeho mrtvého otce. Ten mu poví, že ho zavraždil Claudius, a žádá prince, aby jeho smrt pomstil. Hamlet prosí Horatia, aby toto setkání držel v tajnosti, a ríká: „Je více věcí na nebi i zemi, nežli se celé vede vůbec zdá.“
Hamlet predstírá šílenství. Hamlet se rozhodne nalézt důkaz, že jeho strýc je vinen smrtí jeho otce. Hodlá krále zabít a předstírá, že se zbláznil, aby ho ošálil. Laertova sestra Ofelie, které se Hamlet dříve dvořil, si jeho podivného chování všimne. Rekne o tom svému otci Poloniovi, který si je jistý, že Hamlet trpí láskou k Ofelii.
Králi Claudiovi dělá Hamletovo chování starosti. Posílá pro Hamletovy staré přátele Rosencrantze a Guildersterna a chce, aby zjistili, co se s Hamletem děje.
Hamlet však brzy odhalí, že je vyslal král. Vysvetluje jim, proc je melancholický.
Hamlet uslyší, že na Elsinoru má hrát skupina potulných herců. Požádá herce, aby do svého dramatu přidali jednu scénu - ta připomíná, jakým způsobem byl zavražděn jeho otec. Jestliže Claudius na tuto scénu zareaguje, Hamlet bude vědět, že je vinen. Princ si pro sebe říká: „…Ta hra je sít. Sám osud mi ji dal. V té za svědomí uvízne pan král.“
Král s královnou chtějí vědět, zda je to láska, co Hamleta trápí. Zařídí to tak, aby Ofelie zůstala s Hamletem o samotě a aby král a Polonius mohli poslouchat, co si ti dva povídají.
Hamlet přemítá o smrti a ptá se, zda je lepší žít nebo zemřít.
Hamlet zavrhuje Ofeliinu lásku krutými slovy a Ofelie v zoufalství naříká, jak se změnil.
Král nyní ví, že to, co Hamleta mučí, není láska. Podezírá prince z přípravy nekalých plánů a rozhodne se ho poslat do Anglie.
Předtím, než začne představení před královským dvorem, radí Hamlet hercům, jak mají hrát své úlohy.
Hamlet při představení pozorně sleduje reakce Claudia a své matky. Gertruda poznamená: „Ta dáma příliš mluví, mám ten dojem.“ Ale Claudius je znepokojen. Když hra dospeje k okamžiku, kdy je král otráven, Claudius představení přeruší. Vyděšen a s vinou ve tváři vyběhne ze síně. Hamlet je nyní přesvědcen, že Cladius jeho otce zavraždil, a je odhodlán k pomstě.
Král si nyní uvědomuje, že Hamlet o jeho vražedném činu ví. Claudius se o samotě pokouší modlit o odpuštení, ale nedaří se mu to. Hamlet ho vidí samotného, ale nevyužije šance, kdy ho může zabít. Kdyby královy modlitby byly vyslyšeny, říká si Hamlet pro sebe, Cladius by mohl nalézt odpuštění a netrpěl by v ohni pekelném.
Gertruda si chce s Hamletem promluvit, a proto pro něj poslala; souhlasí s tím, aby se Polonius při tomto rozhovoru schoval za závěsem, a mohl ho vyslechnout. Hamlet s matkou mluví tvrdě, vyhrožuje jí, a Polonius vykřikne, protože se bojí o její bezpečnost. Hamlet si myslí, že to vykřikl král, vytáhne meč a přes závěs bodne. K nohám mu padne mrtvý Polonius.
Královna, přesvědčená, že její syn je šílený, oznamuje králi, že Polonius je mrtev. Claudius ví, že rána byla urcená pro něj, a okamžitě posílá pro Hamleta do Anglie.
Nedlouho po Hamletove odjezdu do Anglie je jisté, že se Ofelie zbláznila - přisla o otce a o Hamletovu lásku. „Když strasti jdou, ne po jedné, lec v houfech se na nás valí.“ podotýká Claudius.
Laertes, který se doslechl o smrti svého otce, spěchá zpět do Dánska. Ofeliino šílenství ho zdrtí. Ofelie rozhazuje květy, zpívá a nevnímá své okolí.
Claudius přesvědčí Laerta, že vinu za Poloniovu smrt i za Ofeliino šílenství nese Hamlet. Když přinese posel zprávu, že Hamlet neodplul do Anglie, ale že se vrací ke dvoru, Claudius s Laertem připraví plán, jak ho připravit o život.
Claudius poradí Laertovi, aby vyzval Hamlete na souboj. Ten souhlasí, ale říká, že kromě toho i otráví hrot svého meče. Aby ješte víc pojistil Hamletovu smrt, rozhodne se Cladius, že vlije do poháru, z něhož bude Hamlet při souboji pít, jed.
Královna oběma sděluje, že Ofelie utonula.
Laertes je ješte odhodlanejší k pomste.
Hamleta při jeho návratu na Elsinore potká u hřbitova za městem Horatio. Hrobníci tu kopou čerstvý hrob. Hamlet se s nimi dá do řeči a dozví se, že jedna z vykopaných lebek patřila Yorickovi, dvornímu šaškovi jeho otce. Připomene mu to šťastnější časy.
Horatio a Hamlet zjistí, že hrobníci připravují hrob pro Ofelii. Hamlet se vyzná z lásky k Ofelii, ale Laertes trvá na tom, aby se souboj konal.
Začíná šermírský souboj, při němž jsou v potyčce oba soupeři postupně škrábnuti otráveným kordem. Královna pozvedne pohár s vínem určeným pro Hamleta, a než ji Claudius stačí zadržet, napije se a umírá. Hamlet vezme otrávenou zbraň a krále zabije.
Umírá Laertes a je jasné, že také Hamlet je blízko smrti. Horatio se chce napít otráveného vína, aby mohl umřít spolu s ním, ale Hamlet říká, že musí zůstat na živu, aby mohl vyprávět tento příběh a očistit tak jeho jméno.
Než zemře, jmenuje Hamlet mladého norského prince Fortinbrase svým nástupcem na trůn. Hamlet vydechne naposledy v Horatiove náručí a Horatio mu dává poslední sbohem.
V tomto okamžiku přijíždí Fortinbras z Polska, s hrůzou hledí na místo zkázy a na konci vzdává Hamletovi hold.


Horatiovo sbohem:
Ted puká ušlechtilé srdce, Dobrou noc, muj nežný princi.

POSTAVY:
Hamlet je jednou z nejsložitejších postav W. Shakespeara. Nkdy je jemný a přemýšlivý, na mnoha místech v tragédii však ukazuje horkost a krutost - zvláště ke své matce a Ofelii. I když ho vidíme jako citlivého člověka, který hluboce přemýšlí o smyslu života, dovede být i muž činu. Svou pomstu připravuje i provádí zcela bezohledně, aby dosáhl svého cíle, předstírá, že je šílený. Hamletovo chování je často podivné a neovladatelné, dokonce se omlouvá Laertovi za to, že byl „trápen rozrušením“ a viní z něho své „šílenství“. Hamlet má divoké výkyvy nálad. Je statečný v boji, čestný a přímý. Je věrný a poctivý muž, z něhož by podle Fortinbrase, byl dobrý panovník. Je to velmi zajímavá postava. Byl doopravdy šílený? Nebo to jen předstíral? Jeho krutost k Ofelii a necitelný postoj ke smrti Polonia by se snad daly omluvit, jestliže byl opravdu blázen. Hamleta človek jen těžko chápe a mnoho učenců se snažilo vysvětlit jeho protikladné chování. Proto je jednou z nejzajímavejších postav, které Shakespeare vytvořil.

Ofelie je krásná, hodná a něžná. Je to nevinná dívka a poslušná a milující dcera, ochotná chovat se podle rad a píkazu svého otce. Když se však setká s Hamletem, není pochyb o tom, že ho vroucne miluje. Hamlet pak její lásku odmítne a ona v zoufalství lituje sebe i jeho.
Prícinou Ofeliina šílenství je Hamletovo odmítnutí a smrt jejího otce. Ofelie se stane žalostnou postavou, která nosí kvetiny a zpívá písne o ztráte milované osoby. Její mysl se proste nedokáže vyrovnat s neštestím, které ji postihlo.

Polonius je už starý clovek., ale zastává vysoké místo na královském dvore. Je otec Laerta a Ofelie. Hrozne rád mluví - s kýmkoli, kdo je ho ochoten poslouchat. Hamlet ho považuje za starého blázna. I když je tak upovídaný - tak jako mnoho starých lidí - nekteré jeho postrehy jsou moudré. Prikázání o tom, jak se má chovat a oblékat šlechtic, jsou velmi rozumná. Ríká: „Pekne se šat, vždyt na to máš, lec nikdy se nešat výstredne! A byt i draze, vždy nenápadne. Šaty delají muže …“

Gertruda naní špatná žena, je jenom nestálá. Po smrti svého muže drží smutek jen krátce a její uspehcné manželství nese Hamlet težce. Zdá se, že ho pripravila o víru v ženskou vernost. Gertruda se dá snadno ovládat a je dosti sobecká, ale projevuje cit pro Ofelii i pro lásku svého syna - prestože mu nerozumí. Claudius poznamenává: „Jeho matka se, pohríchu, v nem vidí.“ Gertrudina poslední slova jsou výkrikem k Hamletovi.

Claudius zabil svého bratra, protože se chtel sám stát králem a oženit se s bratrovou ženou. Je to špatný clovek, který je odhodlán zavraždit i Hamleta, jen aby si udržel trun. Ale i tak jako i mnoho Shakespearových darebáku není ani on naprosto zlý a špatný: cítí výcitky svedomí za to, co udelal. Pokouší se modlit o odpuštení, ale ví, že je to marné. Má soucit se šílenou Ofelií, ale jeho špatné vlastnosti prevažují ty dobré. Je to clovek, který je prícinou této trgédie.